Hlavně ať vyhráváme, pak bude v klidu mužstvo i já, přeje se Lukáš Hronek

P r a h a - Zvládne obrovský tlak okolí? Není to risk jít s brankářem s minimem zkušeností do vypjatých bojů playoff? Nejen takové otázky musí poslední dobou poslouchat nová slávistická jednička, Lukáš Hronek. Nikdo mu asi nemusí připomínat, že se před ním otevírá nová kapitola hokejového života. Po výměně Romana Málka leží osud úřadujícího mistra na jeho bedrech. Sympatický a mladý muž už v minulosti dokázal, že chytat umí. Důvěru fanoušků si určitě zaslouží. Jak se vypořádat s různými pochybnostmi? "To jde jedině výkony na ledě, spekulace vždycky byly a budou," uvědomuje si. Spoléhá také na rady svého otce, bývalého brankáře. A rád dodává, že na skvělém vztahu s Romanem Málkem se nic nemění: "Jak jsme vycházeli s Romanem, to už se jen tak nepovede."

Situace je teď úplně nová

Letošní sezóna už pro tebe přinesla řadu zlomových událostí, ale vraťme se k jejímu úvodu. Jaké byly vůbec tvoje představy před jejím začátkem?
Tak já jsem do té sezóny vstupoval v klidu, protože sezóna předtím nebyla moc vydařená. Očekával jsem spíš, že budu jezdit chytat první ligu do Jihlavy. To co se pak nějak stalo, to šlo průběžně a měl jsem z toho určitě radost. Teď je ta situace úplně nová, takže další zlom a uvidíme, ještě je brzy něco hodnotit.

V průběhu sezóny ses dostal do brány na úkor Romana Málka, vlastně jste si své role vyměnili. Jak jsi to vnímal?
Měl jsem samozřejmě radost, ale ze začátku chytal Roman dobře, sice se moc nedařilo celému mužstvu. Já jsem byl rád, že jsem mohl jezdit do Jihlavy a že jsem se držel aspoň v zápasovém tempu. Pak bylo vidět, že mi to i trošku pomohlo. No, a pak už to šlo ráz na ráz.

Přišel trejd Romana Málka do Plzně, Vladimír Růžička vsadil všechny karty na tebe. Jaké byly tvoje první pocity, když ses to dozvěděl?
Byl jsem hrozně překvapený, to asi nečekal nikdo a bylo to opravdu velké překvapení. My jsme se o tom v kabině ani moc nebavili, prostě to k hokeji patří, jednou to postihne toho, podruhé zas někoho jiného.

Jak jsme vycházeli s Romanem, to už se jen tak nepovede

Už si prozradil, že zůstáváte dál v kontaktu. Co tak většinou rozebíráte? Asi se vše vždy vrátí k hokeji, že?
Bavíme se určitě o tom, jaké je to v Plzni a Roman se zas ptá, jaké je to tady. Voláme si často, mluvíme o zápasech, takže mezi námi se nic nezměnilo.

Vladimír Růžička odůvodnil výměnu také slovy, že prostě musel vybrat ze dvou vyrovnaných gólmanů jednoho, aby měl klid na svou práci a pocit jasné jedničky. Je to skutečně důležité a nakonec pro vás oba lepší?
Na to je těžké odpovědět, třeba potom se psalo, že s Romanem nemůžeme být v jednom týmu. Já si to nemyslím, byli jsme tady spolu tři roky a nikdy nenastalo, že by Roman byl nervózní ze mě a já z něj. I když letos to byla možná shoda okolností, že vznikla tahle ta myšlenka. Když ale chytal jeden z nás, ten druhý mu fandil, snažili jsme si pomoci navzájem.

Za to kde jsem, vděčím tátovi

Existuje účinný recept, aby takové otázky ustaly?
To jde jedině výkony na ledě, spekulace vždycky byly a budou.

Je známo, že tvůj otec je bývalým výborným gólmanem. Je třeba on tím největším rádcem a oporou?
Táta se mi určitě snaží pomoci, hlavně mi říká, abych chytal v klidu, ale že to je určitě trochu jiné a těžké, ale život se nezblázní, když jeden dva zápasy se prohrajou. Je to hlavně o tom být v klidu a nezbláznit se z jednoho blbého gólu.

Otec tě v mládí dlouhá léta trénoval, jak na ty časy vzpomínáš? Kolují o tom různé úsměvné historky…
Tak to kde jsem, to je určitě zásluha táty, protože ten mě doslova vypiplal od začátku a trénoval mě někdy až do dorostu, pak to zakázali, že rodiče nesmí trénovat své potomky (úsměv). Táta mi hodně pomohl, někdy to trénování bylo humorné (úsměv), ale zas to přineslo své ovoce a doufám, že do budoucna ještě přinese.

Dokáže tě třeba občas i pochválit?
On zaplaťpánbůh tou chválou moc neplýtvá, ale je spíš kritický a já myslím, že tak by to mělo být, protože je to určitě lepší než moc chválit, tak spíš se dívat na chyby. Myslím, že to dělá dobře.

Letos přišla první pozvánka v kariéře do reprezentace. Do brány v Moskvě ses nepostavil ani jednou, ale mohlo to i tak pro tebe znamenat splnění snu?
Já si toho docela cením, že jsem tam týden s klukama byl. Poznal jsem něco nového, vlastně mezinárodní hokej je zas o něco výš než naše liga. A určitě jsem byl rád, že jsem tam byl, mohl jsem vidět jak to v nároďáku funguje. Ten týden nebyl zas tak špatný, vidět ty hráče na vlastní oči, to je zas něco jiného než v televizi. Já to celé beru pozitivně.

Rychlý vstup do extraligy mi jedině pomohl

Pomohlo ti to třeba v dalším vývoji, že si nemusel na první šanci čekat dlouho? Přecejen přechod z juniorů mezi dospělé nebývá vždy jednoduchý…
Jasně, tam to bylo trochu pro mě štěstí, že se Roman zranil. To bylo hned myslím v 5.kole, kdy jsem dostal šanci. Je pravda, že z těch juniorů se taková šance moc nedává. Dokázal jsem si, i když jsem potom tolik nechytal a loni to bylo bůhvíjaké, že mám na to chytat extraligu. I když se někdy daří, někdy ne, tak si myslím, že to jak jsem si mohl v nějakých devatenácti a vlastně první rok z juniorů soutěž osahat, tak to bylo pro mě jedině dobře.

Hlavně ať vyhráváme, pak bude v klidu mužstvo i já

V civilu i v brankovišti působíš klidným až flegmatickým dojmem, nehrozí ti přecejen trošku více nervozity před playoff, kde je ten tlak na brankáře obrovský?
Bude důležité, jak se nám bude dařit teď. Když to zase trošku nastartujeme a budeme kolem druhého třetího místa, bude se dařit mužstvu a nějak tak mě. Nemusí to být výborné, radši ať je to nějaký střed. Hlavně ať vyhráváme a udržíme místo v první čtyřce, to bude dobré pro tu přípravu na playoff. Pak bude v klidu mužstvo i já, všechno se hodí za hlavu.

O Slavii je známo, že tam panuje výborná parta, která také byla základem loňského úspěchu. Jaká je atmosféra v kabině teď, zůstal tam zachován vítězný duch?
Takové jádro tu stále zůstává, parta je tady vždycky výborná a i teď, v tom se myslím nic nezměnilo. Odešlo sice pár kluků, co tady hrálo déle, třeba Honza Hejda určitě chybí, ale nic výrazného se nezměnilo.

Kdo se tak nejvíc stará o dobrou náladu v kabině?
Letos, asi je to tím, že se tak Pepovi Beránkovi daří, tak určitě hlavním strůjcem je on, i když už je na takové věci trošku starší (úsměv). Ale opravdu každý den vymyslí nějakou věc.

Byl během sezóny už čas na nějaké společné posezení celého mužstva?
Myslím, že zatím jsme byli asi dvakrát na společné večeři, většinou jak je repre pauza. Jinak toho času moc není, zápasy jdou strašně rychle za sebou.

Volno? Tak hlavně nemyslet na hokej

Hokej sebou přináší slávu, jejímž měřítkem je také zájem fanoušků. Roman Málek byl velkým oblíbencem slávistického publika, ale rozhodně se nedá říct, že bys neměl jejich podporu ani ty. Ale ta jeho výměna do Plzně byla asi pro většinu fanoušků těžkou ranou. Sleduješ to nějak nebo to jde mimo tebe?
Roman udělal pro Slavii strašně moc, nejen loňskou sezónu. Já si taky nemůžu stěžovat, že by fanoušci byli nějak proti mně. Divákům tady se nedivím, je jasné, že vzpomínky na něj budou jen v dobrém. Určitě to byl pro fanoušky šok, já se jen budu snažit ze všech sil, abych podával dobré výkony.

U Romana Málka také povídání zakončíme. Už se nechal slyšet, že by si docela přál narazit v playoff na Slavii, pokud se teda podaří Plzni postoupit. To by jistě byl hodně pikantní souboj a nejen pro vás pro oba, že?
To je brzy, já bych si to teda zrovna nepřál (úsměv), mít Romana proti sobě. Výhoda by byla asi na jeho straně, že dotáhl Plzeň do playoff, a určitě, že kluky zná, na druhou stranu znají oni jeho. Je brzo spekulovat, ale moje vysněné přání to není.

Díky moc za rozhovor a přeji hodně štěstí.