Miroslav Kopřiva: Doufám, že uhrajeme co nejlepší výsledky
Už tento čtvrtek začíná přípravný turnaj evropských klubů na novou sezonu European Trophy. Slavia ho zahájí ve Švédsku, kde ji ve čtvrtek čeká Djurgardens a v sobotu Lulea, už o den později pak Růžičkovo vojsko vyjede na led finské Timry. Trochu zběsilý program, brankář a jedna z největších opor týmu Miroslav Kopřiva však zůstává klidný. “Jsme profesionálové a musíme to zvládnout. V Rusku nebo Americe se tak hraje běžně,“ říká odhodlaně.
Na jednu stranu jsou to jen přípravné zápasy, ale určitě budeme chtít vyhrávat. Půjde o zajímavou konfrontaci se švédským a finským hokejem. Moc se na to těšíme a doufám, že uhrajeme co nejlepší výsledky.
Hlavním účelem turnaje je ale dobře se sehrát, mám pravdu?
Určitě je podstatné, abychom se dobře připravili na sezonu a nikdo se nezranil. To ale neznamená, že to jenom nějak odklouzáme. Tento týden nás čekají tři zápasy a podle nich se uvidí, jestli budeme mít na postup.
V sobotu hrajete na ledě švédské Luley a už v neděli ve finském Turku. Není to až příliš hektické?
Vypadá to hodně napěchovaně, ale jsme profesionálové a musíme to zvládnout. Pro hodně kluků to bude možná novinka, takhle někam přeletět a hned odehrát zápas, nicméně já věřím, že nám to síly neubere.
Vy osobně jste už něco takového zažil?
Já už jsem toho zažil hodně (usmívá se). Jestli ráno letíte a večer hrajete, na to nesmíte koukat. Pro nás je to možná něco nezvyklého, ale v Rusku nebo Americe se tak hraje běžně. Žádná výmluva to být nemůže.
Už víte, zda tento týden odchytáte všechny zápasy, nebo vás v nějakém zastoupí Robert Slipčenko?
Tak to záleží jen na trenérovi. Ještě mi nic neříkal, tak uvidíme, jak se rozhodne.
Kouč Vladimír Růžička několikrát prohlásil, že jste pro něj jasná jednička. To je dobrý pocit, ne?
Je to příjemné, ale taky trochu ošemetné. Pořád musím předvádět své maximum a tu pozici obhajovat, z papíru a ze slov toho moc neudělám. Hlavně musím neustále makat, abych dokázal mužstvu co nejvíce pomoci.
Pojďme ještě k něčemu jinému, prvního května se vám narodil syn Mireček. Jak zvládáte přebíhat od hokeje k rodině, je to hodně komplikované?
Ani ne, manželka to zvládá skvěle. Má můj velký obdiv. Já se samozřejmě taky snažím pomoci, ale víc se o malého zatím stará ona. Každopádně jsme hrozně rádi, že ho máme. Je to nádherný pocit.
Může mít vaše rodinná pohoda nějaký vliv i na výkony na ledě?
To nevím, ale určitě je pravda, že když je doma všechno perfektní, to pozitivum se přenáší i do okolí. Tak to mají asi všichni a já nejsem výjimkou.
