Ve čtvrtek uplyne přesně dvacet let od slavného Nagana, kde olympijské zlato získal i Josef Beránek. Na obrovský úspěch z roku 1998 ale v průběhu letu moc nevzpomínal. Bývalý útočník si velký triumf připomíná právě až v poslední době, kdy se blíží kulaté výročí. „Bylo to krásné. Mísily se ve mně radost, euforie i úleva. A zaplněný Staromák? Nádhera“, líčil trenér sešívaných dorostenců.

Čeští sportovní fanoušci si letos připomínají dvacetileté výročí od zlatého Nagana. Jak na váš olympijský triumf vzpomínáte?
Vzhledem k tomu, že se nedávno konala společná akce k výročí a různě probíhají ještě podobná setkání, vzpomínám na Nagano v poslední době často. I díky tomu, že je teď olympiáda.

Mluvil jste o společné výroční oslavě. Jak jste si ji užil?
To setkání bylo hrozně hezké. Naše generace měla určité sociální vazby a když jsme se sešli v nároďáku, vždycky se vytvořila dobrá parta. I na té akci bylo vidět, že se potkali hráči, kteří k sobě vždycky měli blíž. Vzhledem k tomu, že většina bývalých hráčů pracuje v hokejovém prostředí, neustále se potkáváme. Buď soukromě, nebo pracovně. Asi nejvíc se vídám s klukama z Litvínova.

V minulosti byl Josef Beránek vynikající útočník, dnes pracuje jako trenér slávistického staršího dorostu.

Co si vlastně vybavíte, když se řekne Nagano?
Bylo to poprvé, co přijely hvězdy z NHL jako Gretzky. Dále fakt, že jsme vytvořili tým, který se skládal z evropských hráčů i hokejistů ze zámoří a dokázal se odrazit od určitého strachu z neúspěchu až k dosažení velkého cíle.

Dovedl byste popsat pocity, které se ve vás mísily v průběhu finále? Ve chvíli, kdy dal Petr Svoboda rozhodující gól proti Rusku?
Když dal Petr Svoboda gól, byli jsme k medaili blíž a plní odhodlání odehrát zbytek zápasu dobře a nic nezkazit. Ve chvíli, kdy odbila šedesátá minuta, se ve mně mísilo hodně pocitů – hlavně radost a euforie z toho, že se nám podařilo překonat všechny překážky a dokázat něco velkého. Potom také úleva. Díky vítězství z nás spadla tíha určité zodpovědnosti.

Cesta domů letadlem = jedinečný zážitek

V zemi vycházejícího slunce jste toho zažil hodně. Máte nějaký speciální zážitek, který vám utkvěl v paměti víc než ostatní?
Když bych měl něco vypíchnout, byla by to cesta domů letadlem.

Jak to na palubě letadla vůběc vypadalo? Jakým způsobem jste slavili? Co se pilo?
To by tam člověk musel být (smích), to se nedá popsat. Pilo se všechno, co tam bylo. Od tvrdého alkoholu po takový ten lehčí. Různé druhy. Byl to takový pěkný mejdan v letadle.

Po návratu proběhla legendární tiskovka, kam většina hráčů přišla značně ovíněna. Jak jste na tom v tu chvíli byl vy sám?
Podle mě na tom většina hráčů už byla docela dobře. Tím, jak byl let dlouhý, to mělo určité fáze. První fáze byla hned po odehraném finálovém zápase, potom autobus, letadlo, mezipřistání. Následně to gradovalo příletem domů. Bylo to hodně dlouhé, i my hráči jsme toho měli dost. Ale zase z nás spadla tíha zodpovědnosti, kterou jsme cítili. Nakonec se tedy dostavila hlavně únava.

Fanoušci vás po dlouhém čekání přivítali na zaplněném Staroměstském náměstí. Dá se říct, že tuhle část oslav jste si užíval nejvíc?
Všichni jsme o fanoušcích věděli. Měli jsme od nich spoustu faxů a zpráv. Navíc jsme dostávali i informace o tom, jak to u nás vypadá. Ale až když jsme doletěli a viděli to na vlastní oči, teprve to na nás dolehlo. Ať už davy na letišti, okolo autobusu, kterým jsme jeli, nebo pak na Staromáku. Bylo to krásné, jakou nám lidi dokázali vytvořit atmosféru. Parádní zážitek.

Myslíte si, že vás olympijské zlato mohlo po anabázi ve Vsetíně katapultovat zpět do NHL, kam jste se vrátil následující sezonu?
Ano, podle mě to určitě bylo i na základě toho, že jsme v Naganu vyhráli. Vždycky je to nějakým způsobem provázané.

Medaile? Jen kus kovu. Někdy je doma, někdy ne

Po finálovém triumfu nad Ruskem vám pověsili na krk zlatou olympijskou medaili. Kde ji máte uloženou?
Medaile tak různě koluje. Někdy je doma, někdy je pryč. Nedá se říct, že by byla na jednom místě. Když je ale doma, mám ji uloženou v sejfu.

Chodíte se s ní občas potěšit a zavzpomínat? V případě, že se zrovna nachází u vás doma.
Skoro vůbec. Pro mě je to kus kovu, na který má člověk dobré vzpomínky. Ale nemám k tomu takové vazby, abych se na ni musel neustále dívat.

Vy sám svou zlatou „trofej“ tolik neřešíte, ale co návštěvy? Chce ji každý příchozí alespoň vidět? Přece jen je to olympijská medaile.
Musím říct, že spousta lidí k tomu má vztah. Občas ji použiju na nějakou akci a je vidět, že ostatní mají respekt a úctu. Takže je pravda, že ji chce vidět takřka každý.

Medailí se nekocháte a nemáte ji ani vystavenou. Nepodíváte se občas alespoň na videozáznam z turnaje nebo samotného finále?
Ne, vůbec. Já na tyhle věci moc nejsem. Že bych si prohlížel medaile nebo se díval na různé záznamy. To je pak člověku smutno, že to tak rychle uteklo.

Neúčast hráčů NHL pro nás může být výhoda

Určitě jste sledoval i následující olympiády – Salt Lake City, Turín i ty další. Který z českých týmů podle vás měl nejblíž k naganskému úspěchu?
Těžko říct. Z mého pohledu v tom hrál velkou roli Ivan Hlinka. Ten dokázal vytvořit nepopsatelnou atmosféru, kterou už nikdo další nedokázal udělat tak jako on. V tomhle ohledu byl ojedinělý a představoval jeden z klíčových faktorů, jak dosáhnout úspěchu.

Co podle vás bylo vedle vámi zmiňovaného Ivana Hlinky klíčovým faktorem k tomu, aby se v Čechách vytvořila takzvaná zlatá generace?
Důležité také bylo to, že jsme byli vychovaní generací mistrů světa. Naši trenéři byli mistři světa a naučili nás, jak se jimi stát. Dnešní hokej podle mě není veden takovými odborníky. A dokud se to nezmění, bude to čím dál náročnější znovu získat takové úspěchy.

Český národní tým momentálně bojuje o co nejlepší výsledek na olympiádě v Pchjongčchangu. Sledujete jednotlivé zápasy?
Víděl jsem zápas se Švýcary, ale že bych si kvůli tomu vyloženě pustil televizi a byl na ten zápas doma, to ne.

I když jste viděl pouze jedno utkání, určitě jste vnímal různé prognózy. Kam podle vás může národní tým dojít? I s ohledem na to, že na olympiádě nehrají hráči z NHL?
Myslím si, že neúčast hráčů z NHL je pro nás výhodou. Uvidíme, jak to dopadne. Těžko hodnotit. Bude záležet na tom, jaké dostaneme další soupeře, jaké budou okolnosti. Podle mě ale máme obrovskou devizu v brankářích, a to je pro tým jeden z nejdůležitějších faktorů.