Třicítka? Nic pro mě neznamená, cítím se pořád mladý

Má za sebou životní sezónu, svými góly vydatně pomohl Slavii k jejímu prvnímu mistrovskému titulu. Přesto zůstává Michal Sup stále skromný a svou střeleckou formu přičítá hlavně spoluhráčům: “Prostě nám to klapalo.“ Dlouhý hokejový rok zakončil na svém prvním Mistrovství světa, ruské angažmá nakonec nebylo tak žhavé a tak může dnes už jeden ze slávistických symbolů začít v Edenu svou devátou sezónu. V přípravě ho potkali dvě nepříjemná zranění, ale na ledě by při startu extraligy rozhodně chybět nechtěl. Navíc ho čeká koncem září menší jubileum – oslaví totiž své třicáté narozeniny, což mu ale nijak nebrání, aby byl na hokej i nadále dobře naladěn.

Michal Sup odehrál v extralize během 12-ti sezón celkem 577 zápasů, v nichž vstřelil 137 gólů. V současném kádru svěřenců Vladimíra Růžičky je jasně služebně nejstarším hráčem ve Slavii, v Edenu letos načíná svou devátou sezónu v řadě. Není proto divu, že je rekordmanem v počtu odehraných utkání za Slavii. Na svém kontě má 425 zápasů v červenobílých barvách a 110 vstřelených branek ho řadí na třetí místo nejlepších střelců slávistické extraligové historie. Před ním jsou už jen Vladimír Růžička a Viktor Ujčík. V poslední sezóně výraznou měrou přispěl k prvnímu mistrovskému titulu Slavie v její víc než stoleté historii, byl nejlepším střelcem mužstva po základní části (25 branek) a dalších osm gólů přidal v playoff (nejvíce ze všech hráčů). Tím nejdůležitějším a jediným rozhodl sedmé finále v Pardubicích. A nakonec tou nejlepší odměnou byla nominace na Mistrovství světa do Finska.

Během přípravy jste utrpěl dvě zranění, nejprve zlomený nos a poté zlomený poslední článek na ukazováčku. Jak vypadá momentálně váš zdravotní stav?
Nos se myslím zacelil ještě před turnajem v Německu a tam jsem také jel s tím, že to vyzkouším. Bylo to v pořádku, ale v jednom utkání mi pukem zlomili prst, poslední článek, takže jsem zase omarodil. Je to cítit, prvních čtrnáct dní to docela bolelo, ale teď už je to dobré.

Taková nepříjemnost vás provází už delší dobu s vašim chrupem. Diváci si v minulé sezóně nemohli nevšimnout obrovské mezery mezi předními zuby, když jste se usmíval a především radoval po vstřelené brance. Už se vám podařilo problém vyřešit?
Teď se na tom pracuje, už jsem měl jednu provizorní zubní protézu, nyní se mi připravuje druhá, takže už snad budu vypadat lépe. Ale při zápase ji budu sundávat, takže budu na ledě vypadat stejně (usmívá se).

K tomu vašemu zranění se váže taková zajímavá historka, stalo se to údajně na tréninku a mohl za to tak trochu Vladimír Růžička…
Já jsem to měl už víckrát, bylo to postupně – nejdříve to byly dva zuby, poté další dva a nakonec to s Láďou. Trefil mě nechtěně na tréninku, ale je to už déle.

Loňské sezóně nechybělo z vašeho pohledu asi nic, dala by se označit jako vaše životní?
Já bych řekl, že opravdu není k té sezóně co dodat. Vydařila se, tak jak měla. Střelecky i formou mužstva, tak jak by si asi člověk představoval, aby to vyšlo. Je to prostě suverénně moje nejlepší sezóna, to bez diskusí.

Teď otázka, na kterou jste už určitě musel odpovídat mnohokrát. Mohl byste prozradit, jaký byl váš skutečný recept na góly?
Podle mě to bylo hlavně tou formací, složením lajny, ve které jsem hrál. Prostě nám to s Radkem Dudou a Pepou Beránkem klapalo, dávali jsme si to a ty gól tam padaly.

Už během sezóny se nabízelo porovnání této lajny s řadou, ve které se vám dařilo na přelomu let 1998-99. Tehdy jste nastupoval s Mariánem Kacířem a Tomášem Kucharčíkem…
Každý hráč je jiný, ale určitě se to dalo srovnat. Centr to dobře rozdával, pravé křídlo dobře útočilo a já jsem to jistil zezadu (usmívá se).

První gól loňské sezóny jste vstřelil až v patnáctém kole v Liberci při debaklu Bílých Tygrů 9:0, což byl první zápas po výměně s Plzní, kdy přišli za Viktora Ujčíka útočníci Radek Duda s Alešem Krátoškou. A od té doby vlastně “najela“ Slavia na vítěznou vlnu. Dá se říct, že ta výměna nastartovala nejen mužstvo, ale i především vás?
Já si myslím, že hlavně tým, ten zápas nám vyšel a určitě příchod Radka Dudy to oživil hodně.

Slavia nakonec došla až k metě nejvyšší, získala titul. Co měla ona a co ostatní ne? Čím se odlišovala od ostatních týmů, jestli se to tak dá říct?
Na to je strašně těžké odpovědět, měli jsme určitě i štěstí a takovou tu vůli po vítězství, chtěli jsme dokázat ten titul. Vyhrát chce každé mužstvo a letos to vyšlo nám. Bylo to vynikajícím gólmanem, že nás podržel zezadu Roman, to byl jeden ze základů úspěchu. A pak také trenéři, dobře složili tým, které dobře a velmi tvrdě trénovalo (usmívá se na právě procházející trenéry Kalouse s Weissmannem).

Ve finále byly asi spíše favoritem Pardubice, které velmi suverénně prošly základní částí, nakonec to dopadlo lépe pro Slavii. Při rozboru finále, proč to mu tak bylo, se mluvilo jako o jednom z důvodu vítězství Slavie, že rozhodlo větší srdíčko a skvělá parta, která v Edenu panovala. Můžete to třeba potvrdit?
Určitě, to můžu jen potvrdit. Ten rok proběhl úplně v klidu, parta držela při sobě, že jsme se nerozdělili na nějaké skupinky. Žádné dělení staří-mladí, fungovalo to.

Oba trenéři po skončení sedmého zápasu označili celou finálovou sérii jako obrovskou reklamu hokeji. Jak na vás zapůsobila? Svými zvraty a faktem, že se muselo hrát až do rozhodujícího sedmého utkání, tím vším asi nemá u nás obdoby.
Opravdu to bylo pro diváky, hrálo se nahoru dolů. I ten poslední zápas se nečekalo jen na modré, hrálo se naplno a těm soubojům nechybělo vůbec nic.

Vladimír Růžička neváhal mistrovský titul označit jako malé slávistické Nagano. Prožíval jste radost z poháru o to více, že šlo o první titul Slavie než kdybyste ho třeba vyhrál jinde a za jiných okolností?
Každý titul je hezký, tenhle byl pro mě poslední, tak je asi nejhezčí. Nevím co bude za rok, těžko říct, ale zatím to bylo asi to nejhezčí, co jsem mohl získat.

Když jsem u toho porovnávání, společně s Františkem Kučerou jste jediní dva hráči, kteří dokázali vybojovat titul v barvách obou pražských rivalů. Mohl byste nějak porovnat oba tituly, obě mužstva? Znamená pro vás některý z nich víc?
To se nedá srovnat, bylo to už před deseti lety, každé mužstvo bylo trošku jiné. Tenkrát jsem byl ještě dost mladý, takže jsem si to tak ani neuvědomoval. Asi se dá říct, že jsem bral víc titul, co přišel teď.

Michal Sup v Edenu s rodinou a pohárem pro mistra extraligy
Po skončení extraligy jste se dočkal nominace na Mistrovství světa. Předtím ve finále playoff jste vynechal pár zápasů kvůli zranění, své si jistě řekla únava po extrémně dlouhé sezóně. Mohlo to mít nějaký vliv na vaše výkony na turnaji?
Asi to koleno ano, v playoff jsem vypadl trochu z rytmu a i na tom MS to ještě asi nebylo úplně ono. Přecejen jsme to musel léčit klidem, pro mě to nebylo nic dobrého, být týden bez tréninku a pak jen lehce potrénovat. Hlavně to zranění mě mrzelo. Ale určitě jsem nelitoval, strašně jsem si vážil toho, že mě trenéři vybrali. Taky jsem si myslel, že to koleno je v pořádku, protože tak vypadalo.

Mistrovství nakonec nedopadlo pro českou reprezentaci zcela podle představ, jaké by bylo vaše hodnocení?
Tak to bych nechal na jiných lidech, vůbec to nechci hodnotit.

A jaký dojem na vás udělala atmosféra MS, vše co se dělo kolem? Vlastně to byl pro vás první takový turnaj…
Určitě jsem to hodně vnímal, přecejen už jsem teď starší, tak jsem si toho možná o hodně víc vážil. Vzpomínám na to jako na pěkné období, i když ten konec nám nevyšel, hlavně mě mrzí zápas se Slováky o třetí místo.

Po konečném čtvrtém místě následovala poměrně ostrá kritika, ať už z médií nebo z řad fanoušků. Co byste jim vzkázal?
To je těžko říct, je to prostě hokej. Jednou se daří, podruhé ne.

Početné zastoupení měla na MS právě Slavia, a tak byla také slávistická ekipa hodně na mušce kritiků. Hlavně části hokejové veřejnosti nebyl moc po chuti počet šesti hráčů ze Slavie v týmu. Jak jste to vnímal?
To byla věc trenérů, ti si tak postavili tým. Jako hráč nemám vůbec právo se k tomu vyjadřovat. Já jsem rád, že jsme tam mohl být a myslím si, že nikomu o nic jiného nejde než se tam probojovat.

Po sezóně o vás projevil jistý zájem ruský superligový tým Metallurg Magnitogorsk. Jak vážné to bylo a jak byste se tvářil na případný odchod do Ruska?
O tom už mluvit asi ani nebudeme, to už je za mnou. Jak to rychle přišlo, tak to rychle odešlo. Nic konkrétního tam nebylo.

Nakonec jste tedy zůstal, přesto ale prošel slávistickou kabinou slušný průvan, ať už směrem ven nebo dovnitř. Jak těžké bude nahradit odcházející hráče?
Tak vždycky je to těžké, když se mužstvo sehraje a pak zase přijdou noví hráči. Přejít na styl hry, sehrát se spolu, to je asi ten největší problém. Naučit se zase předvídat nového hráče. Bude záležet na začátku ligy, jak se nám povede a od toho se bude vše odvíjet.

Názory jsou takové, že spíše bude Slavia oproti loňské sezóně oslabená. Jaký je na to váš pohled?
Je pravda, že nám odešlo dost hráčů, co tady drželi ten tým. Jak Radek Duda, beci Honza Hejda a Petr Kadlec, tak i Krátoška se Sailerem. Je to znát, ale musí je prostě nahradit noví hráči co přišli a ti zbylí, co tady zůstali. Takový je ale život, v hokeji se to hodně mění a s tím se nedá moc dělat.

A konkrétně, jak třeba budou chybět v kabině Petr Kadlec s Honzou Hejdou, kteří byli se Slavií svázáni přecejen už déle?
Určitě chybět budou, ale oni je zastoupí zas jiní. V tom problém nebude.

Ve Slavii jste jasně služebně nejstarším hráčem, letos už načínáte v Edenu devátou sezónu v řadě. Znamená pro vás klub z Vršovic už něco více?
Takhle, já si nepamatuji, že by pro mě někdy znamenalo něco víc než Slavie.

Dá se tedy ještě v dnešní době mluvit o klubismu?
Kdyby něco přišlo, tak s tím asi nic neudělám. To můžu být jakýkoliv slávista, ale když se holt klub domluví s někým jiným, že mě vymění, tak to tak bude.

Až v pátek začne extraliga, nevzpomenete si na sezónu 1999/2000? Tehdy jste zažil za sebou dvě naprosto rozdílné sezóny – po úspěšném roce jste vstřelil jen jednu branku, což znamenalo rozdíl 25-ti gólů oproti té předešlé …
Tak to už jsem radši zapomněl (úsměv), o té mluvit nechci a hlavně jí nechci přivolávat. Tu jsem se snažil zapomenout co nejrychleji to šlo. Musím říct, že to byla zase suverénně nejhorší sezóna.

Brzy vás čeká (přesněji 24. září) menší životní jubilem – vkročíte mezi třicátníky. Už se s tím pomalu smiřujete, že patříte mezi nejzkušenější hráče?
Pro mě ten věk nic neznamená, já se cítím pořád mladý (když budete chvíli sledovat Michala Supa při tréninku, tak vám nezbude, než to jen potvrdit-pozn.aut.). Dokud to zdravotně jde, tak je to dobrý.

Někteří hráči už mají třeba naplánováno, do kolika by chtěli hrát. Jak je to u vás?
Já nemám žádný věkový cíl, myslím si, že dokud zdraví vydrží, tak to jde hrát. Tělo si pak řekne samo.

S jakým přáním budete vstupovat do nové sezóny? Slavii čeká obhajoba, takže asi přináší plno očekávání…
Jisté je, že to bude pro nás hodně těžká sezóna. Říká se, že nejtěžší je obhajoba titulu. Ten titul se nějak vybojuje, ale obhájit ho, když vás ostatní kluby berou jako mistra, to je strašně těžké.

Pojďme k extralize – jaká bude podle vás její kvalita? Může být třeba letošní sezóna ještě vyrovnanější než loni?
Loni to bylo myslím dost vyrovnané a i teď to bude podobné. Dneska je to hodně o štěstí, občas padá méně branek a pak se hraje i více zezadu, čeká se na chyby. Pro nás to je ještě těžší, loni když jsme někam přijeli, tak nás nebrali jako velkého soupeře. Nyní se bude chtít každý na Slavii vytáhnout.

Koho považujete za největší favority extraligy? Např. Pardubice vyhlásily jasný cíl vyhrát titul, hodně ambiciózní bude Sparta…
Těžko říct, je tam více mužstev a já jen doufám, že budeme patřit mezi ně.

Na co se tedy můžou od Slavie těšit diváci?
Zůstaneme u toho samého, co jsme předváděli minulý rok. Doufám, že se to našim divákům líbilo.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí, ať se daří.