Ivanu Droppovi zkazila radost z gólu remíza

Hokejový večer plný adrenalinu až do posledních vteřin nabídli hokejisté Slavie a Sparty v prvním pražském derby sezóny. Slávisté nejdříve přežili dlouhý trest kapitána Beránka a naopak sami udeřili vteřinu před koncem první třetiny. O slibný dvoubrankový náskok však svěřenci Vladimíra Růžičky přišli v poslední třetině, v rušném prodloužení gól už nepadl. Ve slávistické kabině tak po dramatickém a zajímavém zápase, který sedm tisícovek diváků rozhodně nenudil, panovala jen částečná spokojenost. ”Samozřejmě nás to mrzí, ale máme bod a neprohráli jsme,“ nepropadal skepsi po promarněné šanci odvézt z T-Mobile Arény cenné vítězství střelec první branky, obránce Ivan Droppa.

Pro slovenského zadáka Slavie to byla první možnost vyzkoušet si prestižní utkání dvou pražských rivalů na vlastní kůži a jeho očekávání se naplnila. “Tak určitě Slavia – Sparta je velké derby, hráč to víc prožije až na tom ledě. Dobře jsme si to rozehráli, ale tím, že nemůžeme dát góly ani z vyložených šancí, tak jsme takhle ztratili body. Jeden bod je ale ze Sparty dobrý a věřím, že budeme nadále pokračovat v dobrých výsledcích.“ Začátek utkání přitom nevypadal pro Slavii vůbec ideálně, už ve čtvrté minutě putoval po faulu na Jana Marka do sprch s pětiminutovým trestem plus do konce utkání kapitán Josef Beránek a jeho spoluhráči se museli bránit, vše bylo navíc po chvíli umocněné dalším vyloučením Michala Supa. “Určitě nás to trošku posadilo dolů, ale ustáli jsme hlavně to vyloučení pět na tři a to byl takový zlomový moment pro nás. Neinkasovali jsme a řekli si, že teď půjdeme do nich a máme na to. Podařilo se nám dát gól v poslední sekundě a pak už je to jedno s druhým,” vracel se k úvodu derby Ivan Droppa. Ubráněné dlouhé oslabení postavilo Slavii na nohy, naopak sparťané působili celou první třetinu matným dojmem. Další ranou pro domácí byla inkasovaná branka takřka současně s klaksonem první třetiny. O typický “šatňák“ se postaral právě Ivan Droppa. “Je dobře tady na Spartě, že světelná tabule je hned nahoře nad plexisklem. Věděl jsem, že jsou tam asi čtyři sekundy do konce. Křičel jsem proto na Tombu, ať mi to hodí. Potom když už jsem střílel, tak to bylo abych hlavně stihnul čas. Ono to vyšlo zpoza toho padajícího hráče a překvapil jsem brankáře, padlo to tam. Podíval jsem se nahoru a bylo 19:59, takže velká radost k tomu,“ popisoval svou přesnou trefu k tyči, na kterou Petr Bříza nedosáhl.

Když hned v úvodu druhé třetiny přidal Milan Antoš druhý gól, byli slávisté hodně nahoře a sebevědomě brázdili po ledové ploše v útočném pásmu. Stačilo už jen možná soupeře dorazit třetím gólem a bylo by hotovo. “Kdybychom, i když to v hokeji moc nejde, proměnili ty šance, co jsme měli a dali třetí gól, tak by nebylo pro Spartu z toho asi východisko. Přecejen vyhrávat v hokeji o dva góly, to je asi ten nejhorší výsledek a dost těžko se to brání. Nemá člověk pohodu, že je to o tři a zase nemusí bránit zuby nehty, když by to bylo jen o gól,“ filozofoval po skončení utkání Ivan Droppa. Sparťané se dostali zpátky do zápasu gólem Tona z bleskově využité (po 9 vteřinách) přesilovky dvanáct minut před koncem. A vyrovnání pak přišlo necelé čtyři minuty před koncem, po obrovské chybě se do samostatného nájezdu dostal Kratěna a proti Málkovi nezaváhal. Gólman Slavie mohl jen zlostně praštit hokejkou o led, se svěšenými hlavami mířila na střídačku i dvojice Kadlec – Droppa. Právě oni se postarali svým nedorozuměním o druhý gól v síti hostů. “Myslím si, že selhala komunikace. Prostě, já jsem na sekundu myslel, že ten útočník přešel na Petrovu stranu, ale nevím jak on. Když ta přihrávka šla, tak jsem ho uviděl za sebou a to už měl puk na hokejce. V takovém momentě bylo těžké to zastavit. Ale říkám, oni měli ve třetí třetině jednu pořádnou šanci a padlo to tam, takže je po zápase z toho takové zklamání,“ litoval zaváhání Ivan Droppa. Potom se sympatický bek na led prakticky nedostal, ale nad příčinami moc nedumal. “Nevím, jestli ten gól padl vyloženě po mé chybě. Musím se na to ještě podívat na videu, nevím odkud ten hráč vůbec přijel. Je možné, že přijel z mé strany a tím pádem je to moje chyba,“ bral na svá bedra větší část zodpovědnosti za vyrovnání. Rozhodnutí trenéra Růžičky bral. “Není tlak, že bych spravil jednu chybu a Růža by mě posadil. On je známý tím a říká nám to dopředu, že kdo se mu zdá, že v rozhodujících chvílích má jít na led, tak tam prostě půjde. Je trenér a o tom se nedá diskutovat.“

Vladimír Růžička vůbec neskrývá, že derby hodně prožívá a hlavní jeho touhou je skončit v tabulce před holešovickým rivalem. Kdekdo by proto očekával, že bude po ztrátě takřka už vyhraného utkání běsnit. “Myslím, že nebylo nic. Po zápase nás v chodbě normálně poklepal. Podle mě jsme odehráli dobrý zápas, ale naší slabinou je prostě to, že neproměňujeme vyložené a vyložené šance,“ mínil Ivana Droppa. Těšit ho mohl fakt, že se v derby dočkal svého premiérového gólu v dresu Slavie. Jak sám přiznal, branky si cení dost. ”V mém případě je celkem jedno, proti kterému mužstvu to je. Protože já těch gólů nedám čtyřicet za sezónu, já se těším z každé branky. Trošku je to ale pokazené tím, že jsme neudělali plné tři body a já byl na ledě u vyrovnávacího gólu.”

Slovenská posila nastoupila druhý zápas po boku navrátilce z Floridy Petra Kadlece a zdá se, že by mohli spolu vytvořit stabilní dvojici. To se rozhodně nevyhne srovnávání Ivana Droppy a bývalého parťáka Kadlece, Jana Hejdy. Jedenatřicetiletý bek takové řeči odmítá. “Já myslím, že chyba je trošku na straně novinářů, když mě takhle k němu přirovnávají. Já mám úplně jiné jméno na dresu a hraji úplně jinak, nevím jestli ta podobnost tam je. Přiznám se, že já jsem ho neviděl nikdy hrát na živo. Myslím, že Slavia mě brala s tím, abych pomohl obranným řadám. Po tom úvodu, když jsme byli vlastně celé mužstvo v křeči a nedařilo se nám skoro nic, tak poslední tři zápasy byly dobré. Věřím, že budeme tak pokračovat i v neděli proti Vsetínu,“ nechce se Ivan Droppa příliš zaobírat vlastními výkony a myslí hlavně na dobro celého mužstvo. Ztráta skoro už vyhraného zápasu by podle jeho slov tým nějak negativně ovlivnit neměla. ”Je to remíza, stále máme bod a neprohráli jsme. Samozřejmě to mrzí, ale myslím si, že až přijdeme zítra ráno na trénink, tak to budeme brát tak, že je to hokej a ten je o chybách.”

Atmosféru derby po dvou letech opět ochutnal navrátilec z Ruska, Leoš Čermák. “Tak já myslím, že atmosféra byla dobrá, diváků přišlo celkem dost. Zápas byl dramatický a zajímavý, akorát tady byly horší podmínky, špatný led a hrozná vlhkost, mlha. To trošku trápilo oba mančafty, špatně se dýchalo a těžko se bruslilo. Ale myslím, že to nakonec byla vcelku dobrá podívaná,“ vyznával se ze svých pocitů z utkání a dal se do sumírování jeho průběhu: “Když Pepa Beránek dostal na pět minut plus do konce utkání a k tomu se pak přidala ještě “dvojka“, tak jsme určitě trnuli a báli jsme se o ten první gól. Naštěstí jsme to přežili, zvedli jsme se a tak padesát minut jsme měli více ze hry a hrozně moc šancí. Bohužel nedáváme góly, pak jsme ke konci udělali nějaké chyby a z toho pramenily dva góly v naší síti. Dneska je remíza asi pro nás ztrátou.“ Po sparťanském vyrovnávacím gólu 2:2 nebylo slávistům moc dobře po těle, další branka v jejich síti by znamenala nulový bodový příděl na jejich zatím chudé konto. “Ani jsme se moc nestrachovali, spíše jsme se snažili hrát jednoduše a dostat puk rychle ze třetiny. Na střídačce jsme se i trošku vyhecovali,“ hodnotil hektické chvíle ze závěru normální hrací doby.

Do prodloužení nastoupila Slavia podle složení čtveřic s cílem hrát dopředu, trenér Vladimír Růžička točil vždy jednoho obránce a tři útočníky, zatímco jeho protějšek Alois Hadamczik zvolil opatrnější složení se dvěmi obránci. Ofenzivní choutky svého týmu potvrzoval i Leoš Čermák: “ Určitě, chtěli jsme hrát útočně a získat bod navíc, ale ten třetí bránicí útočník hrál jakoby falešného beka, navíc co jsem viděl, tak obránci Sparty hráli dost útočně, takže v tom rozdíl příliš nebyl. Ta hra ve čtyřech se přelévá na obě strany, chtěli jsme rozhodnout.“ Infarktová byla především poslední půlminuta prodloužení, nejdříve jel úplně osamocený Jan Marek na slávistickou branku, na Málka však nevyzrál. Na druhé straně pak Leoš Čermák nádhernou ranou jen rozezvučel pravou spojnici klece Petra Břízy. “Štěstí se opravdu mohlo přesunout na obě strany, Sparta tam měla ještě navíc přesilovku čtyři na tři, což je v tom prodloužení velká výhoda. Pak tam byla šance u naší brány, my jsme byli tři vpředu. Jeden sparťan tam číhal a hned z toho byl rychlý protiútok. Je to divácky atraktivní, to prodloužení bylo asi na šance vyrovnané, takže se dá říct, že dělba bodů byla spravedlivá.“ Po derby tak zůstává mezi oběma pražskými rivaly i nadále desetibodový rozdíl.

Urostlý útočník byl na ledě hodně vidět, byl nesmírně aktivní směrem dopředu a snažil se často dostávat k ohrožení domácí svatyně. Ani z několika šancí se mu dát gól stejně jako dalšímu ostřelovači Michalu Supovi nepodařilo. “Dneska mě kluci dobře uvolňovali, pár střel jsem tam měl, škoda že to tam nepadlo. Vlastně těsně před koncem prodloužení, asi dvanáct vteřin, jsem nastřelil břevno, což hodně mrzí. Mohli jsme mít dva body a bylo by to veselejší.“ Herní zlepšení bylo na Slavii oproti začátku extraligy hodně znát. Mnozí fanoušci červenobílých barev si tak možná pomysleli – “stará“ dobrá Slavia z loňské mistrovské sezóny je zpátky. Z toho všeho by podle Leoše Čermáka měli borci z Edenu vycházet i nadále, navrch pak přidává recept na ještě lepší výsledky: “Když to půjde takhle dál, tak se snad chytneme střelecky, i já. Je potřeba to proměňovat.“