Ptejte se Lukáše Hronka

Mladý sympaťák v civilu působí spíše dojmem studenta univerzity než muže, který na sebe nechává den co den pálit obrovskou rychlostí tvrdé rány kusem gumového "nesmyslu". Už v pěti letech se postavil do hokejové branky, možná po vzoru svého otce, bývalého gólmana. Od té doby ušel pořádný kus cesty. V devatenácti letech se dočkal debutu v extralize, nyní o další dva roky později před ním stojí nová výzva. Dovést jako brankářská jednička úřadujícího mistra k dalšímu úspěchu. Lukáše Hronka se můžete ptát (zatím) do čtvrtka 22.ledna.

LUKÁŠ HRONEK se narodil 30.5. 1982. S hokejem začínal v pěti letech a první hokejové krůčky dělal ve Slavii pod dohledem svého otce, bývalého brankáře. Je plně spjat s červenobílým dresem Slavie, po účasti na MS “18“ v roce 2000 dostal v sezóně 2001/02 první příležitost v extralize. Stalo se tak v domácím utkání s Českými Budějovicemi, kdy střídal v samém závěru zraněného Romana Málka (zlomená čelist). Celkem nastoupil ve své první sezóně mezi dospělými k 21 zápasům, z toho dvakrát střídal i v playoff. A vedl si výborně, Slavia tak disponovala kvalitní brankářskou dvojicí. Prokázal hlavně pevné nervy, když dlouho dobu zastupoval zraněného Málka na postu jedničky. Na přelomu let 2001-02 startoval na MS “20“ v Pardubicích a Hradci Králové. Chyběl jen v úvodním duelu s USA, a ač moc gólů nedostával, tým dovedl jen k 7. místu, což bylo na domácí půdě velké zklamání. Trenér Jaroslav Holík pak trošku neprávem svedl většinu zodpovědnosti za špatný výsledek právě na slávistického brankáře.

V další sezóně se do branky moc nedostal, celé utkání odchytal v prvním derby sezóny na Spartě a skvělým výkonem pomohl Slavii vybojovat bod za remízu 1:1. Ze začátku naskočil do branky ještě v utkání v Karlových Varech, po pěti inkasovaných brankách však byl střídán. Větší zápasová zátěž ho čekala v prvoligovém Chomutově, kde dlouho hostoval. Koncem prosince se domluvila Slavia s Litvínovem na jeho hostování na severu Čech. Chemici právě přišli o svou jedničku Marka Pince, dohoda zněla do konce ledna. Po dobrém úvodu (v prvním utkání doma proti Zlínu nula) se však svezl se slabou formou mužstva a trenéři mu přestali dávat příležitost. V 38. kole se střetl i proti kamarádovi Málkovi, když do Litvínova přijela Slavia. Více důvodů ke spokojenosti měl Málek po vítězství 3:2 v prodloužení. Na severu Čech nastoupil k sedmi duelům, stejně jako v dresu Slavie. V playoff už pak zas kryl záda skvělému Romanu Málkovi a nakonec se radoval ze zisku mistrovského titulu, byť v playoff nenastoupil ani na minutu.

Do své třetí sezóny v extralize nevstupoval s přílišnými ambicemi. Počítal spíše se střídavými starty v prvoligové Jihlavě, kde také k několika zápasům nastoupil. Poprvé v extralize naskočil do branky až ve 14.kole v Třinci, kde střídal Romana Málka. Stejná situace se opakovala i o kolo později doma s Libercem. V dalších čtyřech zápasech dostal důvěru znovu. Zlom přišel v 25.kole, kde vydržel Roman Málek v brance jen necelých devět minut a po třech inkasovaných brankách ho trenér Vladimír Růžička vystřídal. Od té doby jednadvacetiletý gólman ovládl na celých osm kol slávistické brankoviště, skvělými výkony a výbornými statistikami se pasoval do role jedničky. Jeho formy si všiml i reprezentační kouč Slavomír Lener a nominoval ho do národního týmu na turnaj Baltika, kde nakonec neodchytal ani jeden zápas. Po vánoční pauze měl Vladimír Růžička ve Slavii dva vyrovnané gólmany, což vyřešil možná překvapivým tahem a vyměnil zkušenějšího Málka, jednoho z hlavních strůjců mistrovského titulu, do Plzně za Aleše Krátošku a Zdeňka Šmída. Pro "Hróňu" tak nastává nová kapitola - role jedničky úřadujího mistra.