Slavia podruhé vstoupila do stejné řeky

Těžkou sezónu v roli obhájce titulu prožívá Slavia. Ne vždy byly její výkony dobré, prošla si zpočátku krizí a tzv. "mistrovskou kocovinou", ani před play-off se jí příliš nevěřilo. Už teď se ale dá říct, že sezóna nebude hodnocena jako neúspěšná. Parta bojovníků opět prokázala velkou vůli po vítězství a srdce na pravém místě. V souboji čtvrtého celku s pátým, mezi Znojmem a Slavií, se diváci dočkali nejvyrovnanější série jaká jen může být. A s jakým koncem? Úřadující mistr ze Slavie postupuje dál!

Hranicí mezi postupem do semifinále a vyřazením byl jeden proměněný nájezd. Navíc se opakovala historie z před třemi lety, kdy slávisté vybojovali postup také na znojemském ledě v rozhodujícím sedmém zápase. Soubor trenérského tria Růžička, Weissmann, Kalous dokázal husarský kousek – počtvrté za sebou nechybí mezi čtyřmi nejlepšími. Krásná série je minulostí, fanoušci se teď můžou těšit na třetí díl "Bitvy o Prahu" s městským rivalem ze Sparty. Následující ohlédnutí za soubojem se Znojemskými Orly se vás na chvíli pokusí vtáhnout zpět do děje posledních dní, s radostnou tečkou pro borce z Edenu. "Věřím, že to bude dobrá série a samozřejmě bychom chtěli jít dál, uděláme proto maximum. Víme však, že nás čekají těžké zápasy," předpovídal před začátkem čtvrtfinále Vladimír Růžička. Moc se nespletl...

STATISTIKY SÉRIE
Čtvrtfinále 2004:	ZNOJMO - SLAVIA 3:4 (doma 2:2, venku 1:2), skóre 15:22
Diváci:	celkem 29 649 - (průměr 4 236) Znojmo 19 207 - (průměr 4 802) Slavia 10 442 - (průměr 3 481)
Využité přesilovky / Góly v oslabení:	7:6 / 1:0

Sudé, liché

Zajímavý úkaz platil v takřka celé sérii. Obě mužstva se ocitala jednou nahoře, pak zas dole a střídala se ve vítězných zápasech. Orli vyhrávali vždy lichý zápas, tedy první na svém ledě a první v Edenu, slávisté se ale nenechali zaskočit a v sudých utkání vždy odpověděli stejnou mincí. Po výhře v pátém zápase se Slavia ocitla na pokraji vyřazení, ale v šestém duelu suverénně přejela svého soka. Stejně jako před třemi lety se muselo rozhodnout v posledním sedmém utkání. Tam také poprvé a naposledy došlo k narušení tradice. Na tahu mělo být opět Znojmo, ale slávisté se postavili proti. O tom ale až později.

Konfrontace dvou stylů

Už od začátku byla série brána jako souboj Znojma, tedy kombinační a technické hry, proti Slavii, která se vyznačuje důrazným a agresivním pojetím hokeje. Právě na to možná dojeli Orli v prvním setkání obou týmů v play-off, před třemi lety také ve čtvrtfinále. Znojemští si stěžovali na přílišnou tvrdost soupeře a dá se říct, že se nechali i zastrašit. Od té doby už však uplynulo spoustu času a mužstva se změnily. Znojmo už nechtělo hrát roli ustrašeného, navíc v týmu má kromě šikovných techniků i tvrďáky typu Snopka, Tomana a dalších. Za to slávisté hodlali dál využívat svých předností - důrazu. Kdo očekával, že by se to mohlo v sérii “řezat”, tak se spíš netrefil. Ta nakonec přinesla možná nejmíň vyhecované souboje oproti ostatním čtvrtfinále a vyvarovala se výrazných excesů. Větší emoce vzedmul snad jen závěr druhého zápasu - vyloučení na 5+TDKU pro Kuntoše za zbytečný faul, vhozená flaška na střídačku Slavie, která zasáhla vedoucího týmu Petra Březinu a následný údajný vulgární proslov Marka Ivana, který měl urazit dítě na invalidním křesle. Zpočátku velká aféra nakonec "vyšuměla". Jinak se však oba týmy věnovaly především hokeji a série přinesla řadu krásných branek na obou stranách.

Hvězdy táhly obě mužstva

Před začátkem série se mluvilo především o souboji elitních útočných řad celé extraligy, na slávistické straně Hruška- Beránek-Sup a na straně Znojma slovenská legie Pucher-Rataj-Uram. Největší hvězdy se prosadily a otáčely kormidlem dějin většiny zápasů. Přitom to měli velice těžký, soupeř jim věnoval zvýšenou pozornost. Postupem času dokonce na obou stranách došlo k rozhození elitních lajn, útočníci se však prosazovali dál. U Vladimíra Růžičky to není nic neobvyklého, s oblibou točí sestavou. Po druhém zápase, kdy na elitní Pucherovu pětku úspěšně nasadila Slavia svou tzv. checking-line, trenéři Znojma udělali změnu a místo Rataje přešel do útoku dříč Barus.

V bitvě kanonýrů byl o jeden gól nakonec lepší Michal Sup. Marek Uram vstřelil čtyři branky a stačily mu na to dva zápasy. Dvakrát dal na domácím ledě po dvou brankách a vždy to znamenalo znojemské vítězství. V Edenu se on ani kapitán Peter Pucher příliš neprosadili, kromě prodloužení třetího duelu, kdy dal rozhodující branku jejich nový parťák v útoku Barus. Dvakrát dokonce Orli vyšli v Praze střelecky naprázdno. V sedmém zápase se málem radoval z vítězného gólu Pucher.

Vítěz kanadského bodování a kapitán Slavie Josef Beránek si svou formu přenesl i do play-off. V prvních čtyřech zápasech se vždy jednou trefil do “černého“. Krásnou bekhendovou střelou zařídil výhru ve druhém zápase, ve třetím pro něj typickou střelou rychlým švihem zpoza obránce zařídil prodloužení. Nevadilo mu ani, že se vedle něj kromě osvědčených parťáků Hrušky a Supa vystřídali ještě další hráči – Krátoška, Antoš či Tomica. Čich na góly opět prokázal Michal Sup, který všech pět branek dával s lehkostí a většinou měl už připravenou pozici od svého spoluhráče. To však dělá kanonýra velkým hráčem, umění být ve správný čas na správném místě. Nejdůležitější branku dal Sup v sedmém utkání, kdy v polovině duelu vyrovnával na 2:2. David Hruška také přispěl velkou měrou k postupu. Vstřelil úvodní a nádhernou branku čtvrtého zápasu, která byla nakonec vítěznou. A na rozdíl od svých kamarádů z “Vršovické letky“ proměnil samostatný nájezd.

V play-off to bolí

Vyřazovací boje znamenají pro všechny hráče vrchol sezóny, mnohdy proto překonávají různé zdravotní problémy, které by jim vystavily v “obyčejných” duelech stop třeba na několik dní. Celou sérii odehráli obě mužstva ve strhujícím tempu, s maximálním nasazením a určitě jim nelze vytknout, že by do toho nedali vše. Snad jen v šestém zápase Orli zklamali, jakoby ani za stavu 3:2 ve svůj prospěch nechtěli v Edenu rozhodnout sérii. “Byl to nedůstojný výkon, někteří hráči by si měli sáhnout do svědomí,“ říkal do televizních kamer zklamaný obránce Orlů a “veterán“ Karel Soudek. Dalo by se spekulovat, že slávisté mohli mít v závěru více sil než Orli, protože ti na rozdíl od nich hráli jen na tři útoky. Jelikož se sedmý zápas rozhodoval až v samostatných nájezdech, tak jsou veškeré spekulace asi zbytečné.

Foto: Martin Prokop.

Asi největším příkladem hry až na samé hranici sebeobětování byl slávistický útočník Milan Antoš. Na začátku šestého duelu spadl po krosčeku Benáka plnou vahou na branku a přivodil si ošklivé zranění v obličeji. Spravilo to několik stehů nad obočím i vedle rtu. Ani na chvíli však nemyslel na to, že by z boje odstoupil. Ještě v první třetině se na led vrátil, obličej mu hrál válečnými barvami, aniž by se musel malovat jako bojovně naladěné Společenstvo Orlů. Do sedmého zápasu jen přemýšlel, jak si zvykne na plexištít, který nikdy nenosil. “Uvidím, jak uvidím,“ vtipkoval. Byť stále vypadá jako boxer knokautovaný těžkým úderem, sedmý zápas zvládl. Loni zaujal svou statečností David Hruška, který na cestě za titulem nastupoval se zlomenou rukou. Podobné problémy teď trápí Marka Ivana, kterému zraněné zápěstí brání pořádně vystřelit.

Výkony Petra Fraňka

Dnes už ex-karlovarský gólman Petr Franěk přišel do Slavie pár týdnů před začátkem play-off. Za nový tým stihl v základní části odchytat jen čtyři zápasy. Měl před sebou nelehký úkol – nahradit největší oporu při loňské spanilé jízdě za titulem, Romana Málka. Ozývaly se hlasy, že bez Málka, vyměněného do Plzně, bude Slavia hodně oslabena. Franěk sice posbíral už řadu zkušeností během angažmá v zámoří či v Německu, play-off však pro něj bylo po tři roky v Karlových Varech zapovězeno a probírala se tak otázka, jak novou roli jedničky obhájce titulu zvládne. Dnes už můžeme říct, že nezklamal. Vyhlášený flegmatik se nenechal rozhodit ani dvěma lacinými góly – mrzela především vítězná střela z prodloužení třetího zápasu od Baruse, zaskočit se pak nechal i v pátém zápase ve Znojmě střelou Soudka ze středního pásma už po devíti vteřinách hry. Toho se chytili hned znojemští hráči, především útočník Jan Pardavý, který označil Fraňka za největší slabinu Slavie a na jeho adresu prohodil, že příliš často vyráží puky jen před sebe. Rozhodit se pokoušeli Fraňka i znojemští fanoušci skandováním: “Duba je lepší.“ Franěk odpověděl po svém. Na pokraji vyřazení nedovolil Orlům v šestém zápase ani jednou skórovat, už podruhé v sérii. Pekelně se dovedl soustředit i v nervydrásajícím sedmém souboji a hlavně při samostatných nájezdech. Z pěti střelců ho překonal jen Pucher, jeho protějšek Duba inkasoval dvakrát. Stejně jako v roce 1996, kdy dovedl Litvínov také na penalty přes Spartu do finále, byl i tentokrát Franěk úspěšný. Po postupu do semifinále se může usmívat, všem škarohlídům snad už zavřel ústa a dokázal, že se na něj Slavia může spolehnout. Důvěru Vladimíra Růžičky oplatil, další výzvou bude v semifinále Sparta v čele s Břízou.

Trenér Orlů v hledišti

K neobyklé situaci došlo na znojemské střídačce po druhém utkání. Hlavní kouč Pavlu Pazourkovi byl APK potrestán zákazem vstupu na střídačku během zápasu. Za vše mohl incident z prosincového utkání Znojma s Pardubicemi, kdy měl Pazourek slovně napadnout rozhodčího Vengláře. Klub odmítl zaplatit pokutu, dal najevo svou důvěru trenérovi, který jasně trvá na své nevině. Ani další pokuta nic na tom nezměnila, do konce série se tedy museli Orli obejít bez svého trenéra. Podle různých vyjádření se s tím hráči i osiřelí asistenti Kastner, Skrbek vyrovnávali dobře. Vědu z toho nedělal ani Pazourek, v Edenu sledoval zápasy z hlediště mezi ostatními diváky, ve Znojmě z VIP prostor. O přestávkách pak přicházel do kabiny.

Den zúčtování

Už jednou zažili Orli v souboji se Slavií trpké vyřazení na vlastním ledě v sedmém zápase. Podobnou zkušenost pak udělali i se Zlínem. Když i tentokrát došlo k bitvě o všechno, všemožně se bránili označení čtvrtfinálového komplexu. Nastal den zúčtování, kdo s koho, pro jednoho ze soupeřů konec sezóny, nebylo vyhnutí. Už žádná oprava. Větší drama by v extrémně vyrovnané sérii nevymyslel snad ani Alfréd Hitchcock. Třikrát měli v zápase Orli, hnáni skvělým publikem, proti Slavii navrch. Slávisté dvakrát vyrovnali, nic nepomohlo ani to, že Pucher dostal Znojmo do vedení v samostatných nájezdech. Sedmý zápas opět zůstal pro Orly osudným, o čemž paradoxně rozhodl kanonýr Uram. Po jeho neuspěšném zakončení se mohli radovat slávisté, z jejich řad se totiž trefili dva borci - Hruška a Klepiš, vždy po efektním bekhendovém blafáku. Semifinálová brána tak i nadále zůstává pro Znojmo zavřená. Počtvrté v řadě. Krutý to konec. A především na Slavii už musí mít Orli pořádnou "pifku". "Musím ocenit vynikající výkon Znojma, které bylo po celou sérii vyrovnaným soupeřem. Přálo nám více štěstí. Mnohdy bylo Znojmo i hokejovější," uznal asistent trenéra Jiří Kalous kvality Orlů.

Vnitřní síla týmu z Edenu nevyprchala

Obhájce titulu žije svůj sen dál. V sérii byl tím šťastnějším, ale nemůže se říct, že by postup Slavie byl nezaslouženým. Postoupit mohl jen jeden. Slávisté během sezóny prošly řadou nástrah, v níž se vyjímá výměna hrdiny loňských vyřazovacích bojů Romana Málka do Plzně. “Ještě se vám to vrátí, především Vladimíru Růžičkovi,” byly slyšet nepřející hlasy, které kritizovaly na první pohled nepochopitelný tah. Nakonec se stal vítězem slávistický generální manažer. Slavia postoupila, s velkou pomocí Romana Málka vyřadila Plzeň favorizované Pardubice. Takový šok nepamatuje extraliga už dlouhou řádku let. Přitom hrozilo, že ve čtvrtfinále vypadnou oba loňští finalisté. Proč to Slavia zvládla, zatímco hvězdný soubor posílený ještě osobností Jiřího Dopity ne? Právě v tom to asi vězí. Slávisty zdobí především bojovnost a ochota sebeobětovat se pro tým, najde se pár výrazných individualit jako je Kadlec, Novák, Beránek či Sup, ale nikdo si nehraje na hvězdu. Všechno tkví v týmovém pojetí hry, každý má nějakou roli. Ve čtvrtfinálové sérii třeba výrazně "povyrostli" zástupci mladší generace jako Pojkar, Graňák, Dlouhý či Tomica. Jejich výkony jistě Vladimíra Růžičku potěšily. “My jsme to dokázali jako celý tým naší silou a ukázali, jakého máme týmového ducha,“ říkal po sedmém čtvrtfinále hrdina nájezdů, útočník Jakub Klepiš. Vůle po vítězství, srdce na pravém místě, nezměrná bojovnost a nasazení. Na první pohled maličkost jako je padání do střel. Skvělé bruslení, agresivní forčeking. Takové devízy zdobí Slavii. Jistě, najdou se i chyby. Úspěšné týmy většinou tvrdí, že za vším stojí skvělá parta. Možná otřepaná fráze, ale v případě Slavie už několik let platí. Také proto už čtyři roky za sebou nechybí v semifinále mezi nejlepšími čtyřmi týmy. Tím se může už pochlubit jen pražský rival ze Sparty.

Foto: © Jan Tauber.

Kanadské bodování
Josef Beránek 7 - 4+4 = 8 Michal Sup 7 - 5+1 = 6 Jan Novák 7 - 1+5 = 6 David Hruška 7 - 2+3 = 5 Patrik Martinec 7 - 1+4 = 5	Marek Uram 7 - 4+6 = 10 Peter Pucher 7 - 2+4 = 6 David Havíř 7 - 1+3 = 4 Karel Soudek 7 - 1+2 = 3 Igor Rataj 7 - 1+2 = 3
Hodnocení +/-
Graňák +5 Sup +4 Hruška, Martinec, Antoš +3 . . . Dlouhý, Vondrka, Kopecký, Ivan -1 Pojkar -2	Pucher, Soudek +2 Uram, Havíř +1 . . . Benák, Mojžíš, Toman -3 Pardavý, Snopek, Plášek -4
Nejtrestanější hráči
Jiří Kuntoš 29 Josef Beránek 18 Milan Antoš 14	Igor Rataj 24 Milan Toman 14 Havíř, Beroun, Pardavý 8
Brankáři
Petr Franěk 436 - 14 - 221 - 1.93 - 94,04 - 2	Tomáš Duba 412 - 20 - 255 - 2.91 - 92,73 - 0 Robert Slávik 25 - 1 - 12 - 2.40 - 92,31 - 0

Pozn. k brankářům: minuty, inkas. góly, zásahy, průměr, %, nuly