Petr Jaroš: Snad budu dávat góly v příští sezóně

P r a h a - Před rokem byl útok odchovanců klubu překvapením extraligy, na titulu Slavie měl svůj nesporný podíl. “Mladé pušky“, jak se jim přezdívá, čekal druhý těžký rok. Větší očekávání, větší zájem soupeřů. V závěru základní části se však rozpadl, když byl Petr Jaroš poslán na hostování do Karlových Varů. Předtím mu ale sezóna přinesla i radost v podobě pozvánky do národního týmu, jak jinak než společné pro všechny tři parťáky. Bohatší o další zkušenosti je už důrazný útočník zpátky ve Slavii. ”Ze začátku se nám všichni smáli, ale bereme to jak to je, neřešíme to,“ hodnotí s úsměvem mediální zájem o “mladé pušky“. Budou od příští sezóny opět hrát spolu?

Poslední sezóna pro tebe skončila už po základní části, sledoval si zápasy Slavie v play-off?
Určitě, já jsem pořád srdcem slávista, sledoval jsem to, na některých zápasech jsem i byl, se Znojmem a v Sazka Aréně na finále. Škoda, že to kluci nedotáhli až do konce. Samozřejmě bych radši hrál, ale nedalo se nic dělat a musel jsem se jen koukat.

Vraťme se k závěru základní části, kdy si byl vyměněn za Petra Fraňka do Karlových Varů, kam si putoval na hostování do konce sezóny. Jak si trejd přijímal?
To je hokej, s tím se nedá nic dělat. Když jsem viděl rozlosování jaké Karlovy Vary mají, tak mi bylo v podstatě hned jasné, že se do play-off nedostaneme. Byla tam už nějaká ztráta na osmé místo, tak jsem to chvilku kousal...

Vysvětloval ti Vladimír Růžička, proč změna potkala právě tebe? On to myslím i zmiňoval, že Vary si řekly přímo o tebe, ale jinak s tebou dál počítá…
Říkal, že jsem se stal tak trochu obětním beránkem, Slavia chtěla Petra Fraňka. Já jsem vzal to co mi řekl, nic jiného nezbývalo.

"Každá změna je ze začátku těžká"

V extralize si do té doby hrál jen ve Slavii, ale už předtím sis vyzkoušel několik hostování či střídavých startů v prvoligových klubech. Byla to pro tebe trochu výhoda, že už víš, co takové hostování obnáší?
Každá změna je ze začátku těžká, když přijdete do nového týmu. Já jsem ve Varech znal asi jednoho dva hráče, takže se zprvu bavíte jen s nimi. Teprve postupem času se zkamarádíte, ke konci už to bylo v pohodě.

V Karlových Varech si působil krátce, odehrál jen osm zápasů. Jaký na tebe udělal klub a jeho okolí dojem?
Abych pravdu řekl, tak je to trošku něco jiného než tady na Slavii. Tady je to víc profesionálnější, víc se starají o hráče, zázemí je tu trochu lepší. Ale i podmínky ve Varech pro hráče jsou dobré.

V době tvého příchodu do Varů byla ještě jistá šance na play-off. Bylo to znát na motivaci týmu nebo už se pomalu všichni smiřovali s koncem sezóny?
Motivace byla, ale skončilo to pro nás tím televizním zápasem s Plzní (49.kolo – pozn.aut.). Pak už ta šance byla vesměs teoretická, v play-off už věřil málokdo a spíš se to jen dohrávalo. Po tom zápase zavládlo zklamání, bohužel jsme ho prohráli a to byl zlomový moment.

Předtím sis ale poprvé v extralize zahrál proti Slavii, jak na ten zápas vzpomínáš?
Vzpomínám, hlavně že jsme vyhráli (3:1 – pozn.aut.), což mě strašně těšilo. Hecování ani moc neprobíhalo, jen když jsem šel na bully, tak se na mě každý smál, což bylo takové divné (úsměv).

Jak bys zhodnotil sezónu z osobního hlediska? Jen dva vstřelené góly proti Pardubicím , to asi nebyl důvod ke spokojenosti. Hledal si příčiny, proč se ti tak střelecky nedařilo?
Přemýšlel jsem nad tím, ale na nic nepřišel. Kdyby ano, tak se to snažím odbourat (úsměv). Doufám, že ty branky dám v příští sezóně.

"Přezdívka mladé pušky nám nevadí"

Fanoušci i média vás spolu s Milanem Kopeckým a Radkem Dlouhým mají v povědomí především jako útok “mladých pušek“. Před rokem jste výrazně přispěli k mistrovskému titulu ve Slavii, hráli jste stabilně. Cítili jste, že po tak vydařené sezóně na vás bude větší tlak, víc se bude od vás očekávat?
Nás hlavně, jak jsme spolu hráli první sezónu, ostatní týmy vůbec neznaly, takže si na nás ani pořádně nedávaly pozor. Teď už, jak o nás tak o té pardubické lajně, každý věděl. Nevedlo se nám tolik, bylo těžší se prosadit.

Naznačil vám třeba Vladimír Růžička, že na vás víc spoléhá?
Ze začátku se to určitě nesnažil dát najevo, ale asi čekal od nás víc, co si budeme povídat.

Všichni tři už se znáte hodně dlouho, co si tak říkáte, když se mluví o útoku “mladých pušek“? Nezačíná vám takové spojení vadit, byli byste třeba radši, kdyby se mluvilo více o vás jako o jednotlivcích?
Hráli jsme dvě poslední sezóny spolu, je nám to celkem jedno. Ze začátku se nám všichni smáli, ale bereme to jak to je, neřešíme to.

Nicméně v extralize už nejste žádní zelenáči, máte všichni odehráno přes sto zápasů. Je přezdívka "mladé pušky" vůbec ještě aktuální?
Já myslím, že jsme ještě všichni celkem mladí. Mě je dvaadvacet, Dlouhánovi jedenadvacet, Kopemu třiadvacet. Cítíme se určitě pořád mladí. On se na Slavii třeba i Milan Antoš v pětatřiceti cítí pořád mladý (úsměv).

Jak jste brali to krátké odloučení v závěru sezónu? Byli jste spolu v kontaktu?
Chvilku mě asi litovali, ale pak začali hrát s Michalem Vondrkou a myslím, že hráli supr. V kontaktu jsme byli pořád, průběžně jsme si telefonovali nebo napsali.

Sezóna ale přesto přinesla jednu velkou radost, když vám všem třem přišla pozvánka do reprezentace na Baltica Cup. Kam řadíš zápasy za národní tým ve své kariéře?
Asi po titulu nejvýš, je to velká zkušenost a nevíme, jestli to přijde znova nebo také už to nemusí nikdy přijít. Byli jsme za to určitě rádi.

Měli jste už předtím nějaké náznaky, že by vás trenér Lener mohl vyzkoušet?
Když pozvali pardubickou lajnu, tak jsme si říkali, že nás třeba taky někdy pozvou. Ale stejně to bylo překvapení.

Plán zněl, že i v reprezentaci budete nastupovat spolu v jednom útoku. To však vydrželo na turnaji jen jeden zápas, pak už jste se museli obejít bez Milana Kopeckého. Nebylo to pro vás zklamání?
My jsme hráli spolu přátelák s Kanadou, ten se nám vcelku povedl, i když jako tým jsme docela ostudně prohráli. Pak jsme spolu hráli na Baltice jenom první zápas. Mrzelo nás to, ale my jsme byli s Dlouhánem rádi, že aspoň hrajeme, říct jsme nic jiného ani nemohli. Raději bychom hráli všichni tři spolu, ale co se dá dělat.

"Vítězný duch je tu pořád"

Teď si zpátky ve Slavii. Rádi byste asi opět hráli spolu v jednom útoku, že?
To záleží na trenérech, my to moc neovlivníme. Bude záležet asi na přípravných zápasech. Nebavíme se o tom.

Ve Slavii je to navíc asi specifické v tom, že se celé pětky hodně točí…
Přesně tak, tady nikdo neví s kým bude hrát zítra (úsměv).

Slavia vypadá podle soupisky opět hodně silná, třeba v útoku je třináct kvalitních hráčů. Připouštíš si konkurenci v týmu?
Ta bude určitě, ale necháme se překvapit co bude v srpnu. Já se budu snažit dostat do týmu, abych nebyl ten třináctý.

Radek Duda si po návratu do Slavie pochvaloval dobrou pohodu v týmu, to jak všichni v přípravě makají na doraz, což mu v Rusku chybělo. Změnilo se něco na duchu mužstva?
Hlavně on se těšil na svačinky, které tam neměl (úsměv). Ten vítězný duch je tu pořád. Jak vysoko myslíme? Určitě na finále nebo spíš ten titul (úsměv). To by měl mít každý, kdo vstupuje do nějaké soutěže, touhu vyhrát a ne jít tam s tím, aby se zachránil.

Letní příprava je už ve své druhé polovině, jak probíhá? Vládne spokojenost?
My jsme hned první týden odjeli do Špindlu, na zapracování. To bylo dost nepříjemné, ale zvládli jsme to. Týden jsme pak byli tady, pak další týden na kolech v Čeladné. Tam to bylo ještě asi horší. Teď už jsme dva týdny zas tady a do třetího července trénujeme na Slavii.

Strávili jste dva týdny na horách a na kolech, bylo to hodně náročné?
Já musím hlavně říct, že jsem přes léto trošku přibral, takže jsem chvíli trpěl. Chodil jsem během volna trénovat, cvičit, ale kromě svalové hmoty jsem nabral i tuk. Na kolech to v pohodě nikdy není, to asi nikdo neřekne, ale přežil jsem to (úsměv). Když to vezmu, tak mám radši běh než kolo. Před nástupem na led máme asi dva týdny volna, tak někam vyrazíme. Teď jsme si naplánovali s Radkem Dlouhým a přítelkyněmi, že někam pojedeme, ale k moři nejspíš ne.

Následující týdny budou ve znamení fotbalu a Mistrovství Evropy, kam se česká reprezentace také probojovala. Jak myslíš, že to dopadne?
Fotbalem teď žije skoro každý, zajímá se o to. Určitě se budu koukat a fandit našim, doufám že postoupí a něco tam udělají. Úspěch už bude, když postoupí ze skupiny, která je hodně těžká. A pak už je to o štěstí.

Díky moc za rozhovor.
Foto: Michael Mareš