Petr Franěk: Chtěl bych vyhrát poslední zápas sezóny

P r a h a - Když přišel brankář Petr Franěk do Slavie, říkal, že sní o velkém finále se Slavií. "To se nakonec podařilo, ale jenom z poloviny," říká Petr Franěk dnes, bezmála čtyři měsíce od rozhodujícího pátého finálového utkání ve Zlíně. "Finále jsme sice hráli, ale nedotáhli jsme ho do vítězného konce." Petr přišel do týmu letos, doslova za pět minut dvanáct, a jeho přáním bylo pomoci Slavii dobýt znovu extraligový trůn. A to se jemu i celému týmu málem podařilo.

Když jsi letos v únoru mluvil o tom, že bys chtěl Slavii pomoci dobýt extraligový trůn, myslel jsi to doopravdy? Přece jenom, ještě byla rozehraná základní část, po níž Slavia skončila až na pátém místě...
Já jsem tomu docela věřil, bylo tady výborné mužstvo. Myslím si, že Vláďa Růžička to dělá velmi dobře.

Přesto ta cesta do finále nebyla lehká. V cestě za vytouženým titulem stála i silná Sparta. Jednu chvíli to dokonce se Slavií vypadalo moc zle, tak že se Slavie přes Spartu ani nedostane. Ostatně, vývoj semifinále se Spartou, to byl tak trochu možná i zázrak, že?
Samozřejmě, oni vedli 3:1 na zápasy, vyhráli dvakrát u nás, ale tohle mužstvo mělo velkou vnitřní sílu. Já jsem za stavu 3:1 pro Spartu říkal i doma manželce, že to otočíme a Spartu nakonec porazíme.

A co na to manželka?
Smála se.

Přesto, ještě v únoru bys býval celou tuto sezonu nejraději vymazal. Alespoň s těmito slovy jsi do Slavie přišel.
To bylo kvůli těm zraněním. Z pohledu těch zranění to pro mne nebyla dobrá sezona. Dvakrát jsem měl to samé zranění, dlouho jsem pauzíroval, nakonec jsem si to aspoň trošku zpříjemnil.

Nakonec ses ukázal jako dobrý prorok. Tvrdil jsi, a to ještě zdaleka nekončila základní část, že v play-off se může stát cokoliv, například že může první prohrát s osmým, což se nakonec i stalo. Co prorokuješ Slavii pro letošní sezónu?
To nebylo žádné proroctví, tak to prostě někdy chodí, to je fakt. To totiž vůbec není o tom, co kdo umí, ale spíše o tom, jak kdo bojuje, o tom, jakou kdo má partu a o tom, jak kdo tomu druhému pomůže na ledě. Myslím si, že tady to na Slavii funguje velice dobře a proto Slavie už čtyři roky po sobě hrála semifinále a skončila mezi prvními čtyřmi týmy.

Zmínili jsme se o semifinále se Spartou, vraťme se ještě k finále ze Zlínem. Co podle tebe chybělo k tomu, abyste finále vyhráli?
Myslím si, že Zlín měl velice dobré mužstvo, možná trošičku rozhodlo, že my jsme hráli dvakrát na sedm zápasů. Proto oni měli možná více sil. Přestože to byly vyrovnané zápasy, oni nakonec byli tím šťastnějším týmem. Možná, nechci to sem tahat, je to už za námi, že nám trošičku uškodila ta Aréna. Ale tam obě dvě mužstva měla stejné podmínky, takže já to nechci vůbec shazovat. Prostě asi měli více sil a byli šťastnější.

Vloni jsi se často potýkal se zraněními, jak letos (naznačuji klepáním na dřevěnou desku stolu, že letos zatím zdraví slouží - pozn.aut.)?
Dřevo hoří, musíš takhle (ohnutým ukazováčkem si klepe na zuby). Zatím dobrý, já se snažím posilovat nohy, snažím se o sebe a o moje zdraví více starat. Uvidíme, snad to bude držet.

Jaké cíle si dáváš do letošní sezony? Mimochodem, do které extraligové sezony právě vstupuješ?
Já už to ani nepočítám, ale pokud jde o ty cíle, tak já mám ty cíle stále stejné. Vyhrát každý zápas, zejména vyhrát poslední zápas sezony.

Díky za rozhovor.

Masku devětadvacetiletého gólmana zdobí vepředu jeho přezdívka - "Fráňa"

Foto: Michael Mareš