Každý hráč v mužstvu musí zabrat

J i h l a v a - Po utkání na Horáckém stadionu šlo z výrazu hokejistů Slavie vyčíst zklamání. Od nováčka soutěže dostali šest branek a do Prahy si tak odvezli docela slušný debakl. Nebylo jim nic platné, že většinu zápasu strávili v útočné třetině, snažili se soupeře tlačit, zatímco jihlavští čekali na smrtící brejky. Rozhodovala produktivita a v tom slávisté proti nadšeně bojujícím domácím selhali. "Tlačili jsme se do nich, oni pouze čekali na brejky a ty proměnili. A to rozhodlo," říkal po utkání autor první branky Slavie Josef Vašíček, pro kterého mělo utkání prestižní náboj stejně jako na opačné straně pro Lukáše Hronka.

Urostlý útočník opět patřil na ledě k nejlepším hráčům Slavie, navíc měl možná větší motivaci se ukázat. Pochází totiž z nedalekého Havlíčkova Brodu, kde s hokejem začínal a odkud v patnácti letech vyrazil do Prahy. "Já se snažím hrát na plno každý zápas. Ale tohle bylo doma, na Vysočině a možná o to to bylo zajímavější. Je to škoda, že to takhle dopadlo a mrzí mě to," litoval vysoké prohry Josef Vašíček. Přitom utkání podle něj vůbec nemuselo dopadnout tak velkým rozdílem. "Je to škoda. My jsme se do nich padesát minut tlačili, hráli jsme poměrně slušný hokej, ale bohužel," nasadil opět výraz zklamání.

Největší "vítr" měli mít domácí především z prvního útoku Slavie, se slovenskými hvězdami Žigmundem Pálffym a Jozefem Stümpelem. Ty se však nakonec gólově neprosadily, i když Duklu občas motaly v jejím obranném pásmu. Nepomohla ani změna ve složení útoku, kdy na levém křídle nahradil Michala Supa zhruba od poloviny zápasu Radek Duda. "I když to tak možná podle konečného výsledku nevypadá, hráli jsme dnes dobrý hokej. Jediný náš problém je v tom, že i když se dostaneme do zakončení, nedáváme góly. Stávají se však i takové věci. Musíme zvednout hlavu a jít dál. Hokej je týmová hra a každý hráč v mužstvu musí zabrat. V kabině máme dost zkušených hráčů na to, abychom to zvládli," nabádá Žigmund Pálffy především ke klidu a věří ve schopnosti týmu. Vyhlášený střelec se zatím v extralize v šesti zápasech trefil jednou, na takového kanonýra je to možná málo. "Stále se učím. Hraje se tu trochu jiný styl hokeje. A ti rozhodčí... Já nevím. Ale na to se nesmíme vymlouvat a musíme jít dál," zvyká si ještě na extraligové zvyky. Ví ale, že s těsnou obranou soupeře se musí vyrovnat sám.

U klíčového momentu zápasu byl nejzkušenější bek Slavie, František Kučera. Ve třetí třetině, kdy se díky Supovi podařilo slávistům snížit na 2:3 a byli permanentně nastěhováni před brankou Lukáše Hronka, se podařil jihlavským brejk. Čachotský přebruslil Kučeru, za záchrannou brzdu zatáhl Vašíček a rozhodčí Šindler nekompromisně nařídil trestné střílení. Domácí kapitán Bakus po efektním zakončení vstřelil čtvrtý gól a na obrat už Slavii nezbylo sil. "Jihlava dnes vytěžila z minima maximum. Většinu času se trávilo ve třetině Jihlavy a bohužel to k ničemu nevedlo. My jsme měli dost šancí, ale neproměnili jsme je. Musíme být důraznější a to nejen před brankou. V takových zápasech, jako se hrál dnes, se musí makat na plno a vyrovnat se i s tou tvrdostí," hodnotil utkání, ve kterém slávisté měli sice častěji puk na své holi, ale góly dávali domácí.

Těžko premiéru v extralize si prožil mladík ve slávistické brance, Lukáš Musil. Za pět inkasovaných branek ho nelze příliš vinit, přesto si nejen přítomní fanoušci Slavie na Horáckém stadionu říkali, jak by to dopadlo, kdyby chytal zkušený Petr Franěk. "Těžko říct. Jak říkám, Jihlavě tam spadlo všechno. Je to na nás, na hráčích, že jsme jim dovolovali dostat se do těch šancí. A naopak naše šance jsme neproměňovali," shrnul hlavní příčiny prohry František Kučera.

Lukáš Hronek: Důležité jsou tři body

Největším hrdinou utkání pro jihlavské fanoušky byl gólman Lukáš Hronek, který dostal přednost před Jaroslavem Suchanem a trenéři Fiala - Vlk určitě nemuseli svého tahu litovat. “Hróňa“ před sezónou přišel do Dukly na hostování právě ze Slavie. V úterý tak měl na opačné straně plno kamarádů. "Včera jsem si volal s Honzou Novákem a říkal, že potřebuje dát tři góly. Tak naštěstí je nedal," usmíval se dvaadvacetiletý brankář po zápase. S “Novasem” také setrval během zápasu na pár vteřin v družném rozhovoru, když mu chytil jednu ze šancí. Jinak se však měl po celých šedesát minut v brance co ohánět, čelil záplavě střel, ale za svá záda pustil jen dvě.

Proti Slavii nechytal v extralize poprvé, už si to vyzkoušel v litvínovském dresu, ale i tak výhra těšila dvojnásob. "Možná mě to těší o malinko víc. Důležité jsou ale tři body," byl spokojen s vítězstvím Dukly, které ho však ještě jako kmenového hráče Slavie bude něco stát. "Před zápasem jsme se o tomhle nebavili. Ale teď už to tam samozřejmě proběhlo. Takže něco klukům do kabiny určitě dám," sliboval. Jihlavští fanoušci už si zvykli skandovat jeho jméno, nezapomněl na něj ani “kotel” slávistických fandů, kterých přijelo na Horácký stadion asi na sedmdesát a také přispěli ke skvělé atmosféře. Večer však patřil domácím a jejich oslavám.