Povstaňte, sešívaní bojovníci

P r a h a - Slavia v posledních letech slavila velké úspěchy – vyhrála titul a loni si zopakovala účast ve finále. Už čtyři roky nechyběla na konci sezóny mezi nejlepšími čtyřmi týmy extraligy. Hlavními atributy úspěšného tažení byla bojovnost, dobrá parta a vůle po vítězství. I letos, díky výluce NHL velice zajímavé a těžké sezóně, má vysoké ambice. Kdo se bude rvát za “sešívané“ barvy v play-off? Parta kolem Vladimíra Růžičky jde do boje.

Slavia v play-off

Dvakrát za sebou stáli slávisté ve finále. Ani v letošním ročníku, díky výluce v NHL možná nejlepším a nejtěžším v historii české extraligy, nechtějí vydobyté pozice opustit. Na soupisce Slavie je plno osobností a hvězdných jmen, ale přesto se úřadující vicemistři během sezóny nevyhnuli řadě výpadků a výkony ne vždy odpovídaly představám fanoušků i vedení klubu. Je tu však čas play-off a to přináší jiný hokej.

Hraje se nadoraz, rozhoduje kdo udělá nejméně chyb, jaká parta je v týmu, kdo se víc obětuje a také kdo jak načasuje formu. ”Slavie má jedno z nejlepších mužstev u nás. Hlavně jsou to bojovníci a to nasazení, srdíčko mnohdy rozhoduje,” říká bývalý kouč Slavie Richard Farda. Mnohokrát už slávisté prokázali pevné nervy při vyrovnaných bitvách nebo dokázali otočit zdánlivě ztracené série. Otázka tedy zní - přetrvává stále ve Slavii vítězná mentalita?

V posledních čtyřech letech postoupili slávisté vždy minimálně do semifinále, nechyběli tedy mezi nejlepšími čtyřmi. Z památných bitev určitě nejvíce fanoušci vzpomínají na sedmé finále s Pardubicemi, kdy Slavia vyhrála v Duhové Areně 1:0 gólem Michala Supa a získala historicky první mistrovský titul. Celkem čtyři série dotáhla Slavia do vítězného konce až v sedmém rozhodujícím zápase, což svědčí o velké morální síle svěřenců Vladimíra Růžičky. Dvakrát takhle Slavii proklínali Znojemští orli, vždy ve čtvrtfinále.

Bitva o Prahu

Do historie se zapsaly souboje s pražským rivalem ze Sparty. “Válka o Prahu“ proběhla v posledních třech letech a pokaždé v semifinále. Nejčerstvější je ještě to poslední, kdy slávisté prohrávali už 1:3 na zápasy a všichni je už pomalu pohřbívali. Slavia nakonec sérii fantasticky otočila. V play-off má Slavia se Spartou lepší bilanci (2:1), holešovičtí proto prahnou po odvetě. Rivalita je znát. Vladimír Růžička už dlouho vyhlašuje cíl: “Chceme skončit před Spartou.“ Před letošní sezónou přišla odpověď ředitele Sparty Luboše Koželuha: “Chceme vrátit Slavii tam kam patří, tedy za Spartu.” Pokud dojde i letos k vzájemnému souboji, o motivaci nebude nouze.

Poslední čtyři roky Slavie

2003/04 – 2.místo (ČF Znojmo 4:3, SF Sparta 4:3, F Zlín 1:4)
2002/03 – Mistr extraligy (ČF Vsetín 4:0, SF Sparta 4:2, F Pardubice 4:3) Vzpomínky na mistry
2001/02 – 4.místo (ČF Pardubice 4:2, SF Sparta 0:3)
2000/01 – 4.místo (ČF Znojmo 4:3, SF Vsetín 1:3)

---

Soupiska pro play-off 2005

Brankáři:

#82 Petr Franěk (Fráňa)
V loňské sezóně neměl ve Slavii lehkou pozici. Přišel těsně před play-off a byl srovnáván se svým předchůdcem a hrdinou na cestě za titulem Romanem Málkem. Navíc ho trápila zraněná třísla. Zkušený gólman si s tím poradil se svým pověstným klidem, jen tak nic ho nerozhází a dovedl Slavii do finále. Mnozí mu vyčítají jeho brankářský styl, že často jen vyráží puky před sebe. On na to říká: “Chytám tak, abych zabránil puku v cestě do sítě.“ Jak velkou oporou je, to poznali slávisté v poslední čtvrtině základní části, kdy kvůli zranění chyběl několik zápasů. Tým nabitý hvězdami v sezóně často zapomínal na zadní vrátka a nad vodou držel Slavii právě “Fráňa.“ Vladimír Růžička o něm říká: “Je to pan brankář.“

#42 Zdeněk Šmíd (Šmíďák)
Už loni ve Slavii hostoval a v podobné situaci se ocitl i letos před play-off. V době, kdy byl na marodce zraněný Petr Franěk, ukázal na juniorského mistra světa Vladimír Růžička a ten se tak stěhoval do Slavie na hostování do konce sezóny z Karlových Varů. V pětadvaceti letech už má řadu zkušeností, i ze zahraniční ligy, a rád by odpověděl kritikům, že svůj talent už promarnil. V době "zástupu" za Fraňka si vysloužil od trenérů pochvalu a Slavii se půjde do play-off určitě klidněji s vědomím, že má v záloze druhého kvalitního gólmana.

#31 Lukáš Musil (Musa)
Nejmladší z brankářské trojice letos nabírá první zkušenosti v extralize. Premiéra mu pořádně zhořkla na ledě outsidera celé soutěže, od Jihlavy dostal šest branek. Talentovaný mladík však v dalších zápasech, kdy dostal příležitost, obstál a zazářil především v pardubické Duhové Aréně. Pracovitý gólman má ještě celou svou kariéru před sebou a záleží jen na něm, jak s ní naloží. Potenciál na to, aby třeba jednou ve Slavii chytal jako jednička, rozhodně má.

---

Obránci:

#7 Petr Kadlec (Káca)
Velký flegmatik na ledě i mimo něj. Mezi jeho přednosti patří rozehrávka a přesně mířená střela. Více však nahrává spoluhráčům a proto do statistik sbírá spíše nahrávky. “Mozek” hry na přesilovky, celkově má skvělé hokejové myšlení. Menší vzrůst nahrazuje dobrou poziční hrou. Je už ostříleným reprezentantem, před dvěma roky hrál na MS. Před léty mu dal Vladimír Růžička důvěru po návratu z hostování v Plzni a udělal dobře. Od té doby patří k pilířům červenobílé obrany a v loňské sezóně byl ve Slavii po krátké anabázi v Americe vítán skoro jako spasitel. Letošní sezóna zatím nepatří k jeho nejlepším a má menší rezervy, ale stále je na hokej v jeho podání radost pohledět.

#72 Pavel Kolařík (Koláč)
Nenápadný a poctivý bek, platný především směrem dozadu. Dobrý bruslař, nikdy nebyl moc velký střelec, ale pár důležitých branek už má na svém kontě. V souboji neuhne, dokáže rozdat plno ran, ale i přijmout, hraje nesmírně obětavě. Výborný hráč do party, působí nesmírně skromně. Má už bohaté zkušenosti, hrál v NHL a zahrál si na MS.

#17 Jan Novák (Novas)
Slávistický snajper od modré čáry č.1. Jeho tvrdá rána buď končí v síti nebo mají spoluhráči připravenou půdu pro snadnou dorážku. Jediný pravák v čevenobílé obraně. Velká zbraň při přesilovkách. Dozadu není bezchybný, ale vše vynahrazuje bohatou sbírkou bodů za góly a asistence. Navázal na loňskou životní sezónu, zakončenou účastí na domácím MS. Jediný rozdíl je, že letos má na svém kontě daleko více nahrávek než branek.

#3 Jaroslav Špaček (Špágr)
Dvojnásobný mistr světa, olympijský vítěz – skutečně skvostná bilance. Prosadil se v zámoří, během výluky v NHL posílil mateřský klub z Plzně, ale plány na západě Čech vzaly za své a přišlo zklamání. Novou motivaci našel ve Slavii, kam byl vytrejdován za Radka Dudu. Vladimír Růžička ho dobře zná, v Naganu působili jako spoluhráči. Při možnosti jeho získání do Slavie ani vteřinu neváhal. Zkušený obránce našel ve Slavii ztracenou pohodu, zapadl do týmu a opět se potkal se starou dobrou formou. Jeho zkušenosti se budou v play-off jistě ještě hodit. Důležitou roli hraje také při děkovačkách fanouškům.

#6 Boris Žabka (Žába, Žabák)
Typ důrazného a nesmlouvavého obránce, co nikomu nic nedaruje a naopak ještě něco navrch přidá. Soupeři ho proto nemají zrovna moc v lásce. Před letošní sezónou přišel do Slavie z Třince, při jeho výběru Vladimír Růžička měl dobrou ruku. Letos přidal slovenský reprezentant i solidní produktivitu, často byl nasazován do přesilovkové formace.V play-off se z něj může stát nepříjemný hlídač hvězd soupeře.

#5 Tomáš Žižka (Žíža)
Letošní sezónu začal v ruské superlize, ale v jejím průběhu se vrátil do Čech a boj o jeho služby vyhrála Slavia. Zlínský odchovanec se předtím několik let zkoušel prosadit v NHL, na několik zápasů se mu to povedlo, ale jinak poznal, jak nesnadné je tam prorazit do prvního týmu a kolik nástrah hokej v zámoří přináší. V minulosti patřil do kádru reprezentace, kam by se chtěl vrátit, ale ještě předtím touží po úspěchu se Slavií. Na ledě je to bojovník, který se často a rád vydává na ofenzivní výlety.

#23 Dominik Graňák (Grany)
Z talentovaného mladíka se pomalu stává komplexní obránce. Přes svou subtilní postavu dokáže přitvrdit, postupně získal na větší jistotě v rozehrávce a už se nebojí podpořit ofenzívu. O jeho kvalitách dobře ví i stavitelé slovenské reprezentace, kteří mu pravidelně adresují pozvánky do národního týmu. Nechyběl tak na loňském MS. Slavia v něm má slibnou budoucnost, i když momentálně na něj zbývá asi jen post sedmého beka.

#51 David Pojkar (Pojky)
Důrazný bek, který ve Slavii po většinu své kariéry balancuje na hraně základní sestavy. Umí soupeři znepříjemnit život před bránou či u mantinelu, s ničím se na ledě rozhodně nepáře. Juniorský mistr světa už několikrát ukázal, že má na to hrát ve Slavii. Loni odehrál dobré zápasy v základní části i play-off. Letos trochu doplácí na přítomnost hráčů z NHL.

---

Útočníci:

#33 Žigmund Pálffy (Žigo)
Rozený kanonýr střílel góly v bývalé federální lize, NHL i reprezentaci a nyní je střílí ve Slavii. Slovenská hvězda během výluky v NHL posílila Slavii spolu s dlouholetým parťákem z útoku Jozefem Stümpelem a Vladimír Růžička rozhodně nemůže tohoto tahu litovat. Skvělý bruslař není občas na ledě dlouho vidět, vypadá to, že ho hra ani moc nebere, ale když přijde jeho chvíle, tak to končí většinou gólem. V koncovce si počíná zkušeně, jeho parádní akce těší diváky. Jako technickému hokejistovi mu moc nesedí tvrdá hra do těla, ale za léta strávená v NHL si na to už pomalu zvykl a nenechá se otrávit. Během sezóny na měsíc Slavii opustil a vypomáhal mateřské Skalici ve slovenské extralize, přesto se stal s jedenadvaceti góly nejlepším střelcem mužstva. Góly od něj budou všichni očekávat i v play-off.

#15 Jozef Stümpel (Jožo)
V reprezentaci i v NHL v dresu “Králů“ z L.A. je zvyklý hrát po boku Pálffyho a oba si výborně rozumí, mohou hrát spolu téměř poslepu. Kdysi se potkal v Bostonu se současným koučem Slavie Vladimírem Růžičkou a jejich přátelství ho přivedlo do Prahy. Vysoký centr má herní přehled, umí připravovat šance spoluhráčům nebo bere zakončení na svá bedra. Měl výborný začátek sezóny, pak trošku polevil, ale v play-off by měl spolu s Pálffym opět znamenat velkou palebnou sílu Slavie. V klubové produktivitě skončil druhý za Vašíčkem

#14 Marek Tomica (Tomba)
Dělník ledu a obrovský bojovník. Má nevyčerpatelný fyzický fond, v popisu práce má hlavně defenzívu, ale stíhá lítat na obě strany a podporovat tak i útok. V konkurenci hráčů z NHL obstál a povýšil dokonce do prvního útoku ke slovenským střelcům Pálffym se Stümpelem. Jako levé křídlo k nim ideálně zapadl. Juniorský mistr světa nepatří k urostlým hráčům, ale rozhodně se nevyhýbá ostrým střetům a naopak sám plno ran rozdává. Maká na sobě, zapracoval i na své slabině – koncovce. Letos už nastřílel deset branek.

#26 Tomáš Vlasák (Vlasy)
Klubový odchovanec se vrátil do Slavie po dlouhých letech s vizitkou dvojnásobného mistra světa a poprvé v jejím dresu okusil extraligu. Zase hraje tam, kde s hokejem začínal. Po sezónách strávených po světě, který slušně procestoval, si nemůže vynachválit, že je zas doma. Jemný technik rozdává parádičky na počkání, rád připravuje ještě lepší pozice pro své spoluhráče, což mu někdy trenéři vyčítají, že málo střílí. On sám říká, že už se asi měnit nebude. Šikovný útočník a univerzál měl letos období, kdy se spíše bodově než herně trápil, ale brzy se z toho dostal. Hlavní zbraň Slavie pro samostatné zájezdy, které proměňuje s lehkostí. Jeho rychlé ruce už ztrapnily řadu gólmanů.

#63 Josef Vašíček (Vašón)
Klidná síla týmu. Mimo led obr s dobrým srdcem, ale na ledě není dobré se s ním potkat v souboji. Statný centr využívá svého širokého rozpětí paží, těžko se mu bere puk, má úžasnou stabilitu. Rodák z Havlíčkova Brodu opouštěl Slavii v juniorském věku a přes nižší zámořské soutěže se prosadil do NHL, kde v týmu “Hurikánů“ z Caroliny hraje důležitou roli. Během výluky posílil Slavii a mnohé možná překvapil. Stal se nejproduktivnějším hráčem Slavie, v rámci celé soutěže se vešel do první desítky. Jeden z nejlepších hráčů při forčekingu, je aktivní po celé ploše. Brání, střílí góly, svádí urputné souboje u mantinelu či před bránou. Jednou by se mohl stát lídrem českého národního týmu.

#18 Milan Antoš (Anty)
Slávista tělem i duší. Jediný hráč, který ve Slavii ještě pamatuje postup do extraligy a který zažil úspěchy posledních let. Bojovník, hecíř a střelec důležitých gólů. Nedává možná krásné branky, ale ví kam se má postavit a takovou vlastností se nemůže každý hráč pochlubit. Na tým působí pozitivním vlivem, využívá svých zkušeností. U soupeřů není asi oblíben, hlavně u gólmanů svým dotěrným stylem hry, kdy na ně často doráží před bránou a cloní jim ve výhledu. Hokeje si užívá, po gólech přidává speciální oslavu pro fanoušky. Hraje velice obětavě, když není zranění vážné, tak nechybí na ledě.

#44 David Hruška (Hrouda)
Do Slavie přišel před třemi lety jako nejlepší střelec extraligy. Své předpoklady ne úplně naplnil, pod vedením Vladimíra Růžičky trošku musel změnit svůj styl hry. Naučil se bránit a je platným hráčem slávistické sestavy. Zaujal statečným výkonem v sezóně 2002/03 při úspěšném tažení za titulem, kdy hrál v play-off se zlomenou rukou. Na ledě se rve o každý puk, dokáže si gól sám vybojovat. Loni zářil v elitní lajně po boku Beránka se Supem, kdy jejich spolupráce zařídila Slavii spoustu bodů a celý tým táhli. Stal se nejlepším mužem extraligy v hodnocení +/- účasti na ledě. Letos ho v závěru základní části přibrzdilo zranění.

#19 Josef Beránek (Bery, Hugo)
Kapitán na svém místě, který by slávistickou loď rozhodně opouštěl jako poslední. Přivedl Slavii k titulu a loni zažil osobně nejvydařenější sezónu, když vyhrál kanadské bodování celé soutěže. Před startem letošní sezóny podstoupil operaci kolenních vazů a do extraligy tak naskočil o něco později. Chvíli mu trvalo, než se dostal zas zpět do formy, navíc na ledě už nestráví tolik času, zodpovědnost se rozdělila mezi více hráčů. Stále však zůstává hlavním lídrem Slavie na ledě i mimo něj, je respektovanou osobou i mezi posilami z NHL. Patří mezi nejlepší hráče na buly v extralize, je spíše bojovnějším typem hráče, který rozdá i schytá spoustu ran.

#8 Michal Sup (Supíno)
V posledních dvou sezónách nejlepší střelec Slavie, který patřil k elitě celé extraligy. Loni mu jen těsně utekla korunka pro nejlepšího kanonýra. Letos trochu ztratil výsostné postavení v týmu, ale i šestnáct gólů je slušným počinem. Neocenitelný hráč, každý trenér by ho chtěl mít pod svým vedením. Je skromný, sám zdůrazňuje, že i přes střeleckou formu z posledních sezón zůstává stále spíše obranářem. Má snad dvojí plíce, pro tým by se rozdal. Na ledě už utržil spousty ran, ale na to nedbá a neváhá skočit do střely. Srdcař a služebně nejstarší hráč ve Slavii, které je věrný už desátou sezónu. Bez střelce vítězné branky ze sedmého finále v Pardubicích by si fanoušci sešívaných už nedokázali Slavii představit.

#43 Lukáš Havel (Bulík)
Přišel během sezóny výměnou za Patrika Martince z Litvínova. Mladý forvard byl v loňské sezóně nejlepším střelcem “Chemiků“, ale letos se mu tak už nedařilo a navíc nedostal příliš prostoru od trenérů po návratu Reichela a spol. Vladimír Růžička vycítil, že ve Slavii by mohl najít větší uplatnění a přivedl ho do týmu. Udělal dobře, juniorský mistr světa vnesl do ofenzívy Slavie svěží vítr a oživení. V závěru základní části se rozstřílel a protrhl tak své trápení. Po konci sezóny mu končí na severu Čech smlouva a není vyloučeno, že o něj bude mít Vladimír Růžička zájem i nadále.

#91 Milan Kopecký (Kope)
Už si fanoušci zvykli, že vede čtvrtou řadu zvanou “mladé pušky“. Spolu se soukmenovci Jarošem a Dlouhým měl velký podíl na mistrovském titulu, dnes už mají na svém kontě bohaté zkušenosti, vyzkoušeli si reprezentaci a na jejich bedra by se měl přenášet stále větší podíl zodpovědnosti za výsledky. Jako střední útočník vede celou řadu a tvoří hru, už několikrát ukázal, že má přesnou a nepříjemnou střelu.

#13 Radek Dlouhý (Dlouhán)
Levé křídlo útoku mladíků, výborný obranář. Stejně jako jeho parťáci si na ledě počíná aktivně, ničeho se nebojí a do soubojů chodí s obrovskou vervou. Má na to se neustále zlepšovat a pod vedením Vladimíra Růžičky vyrůst v komplexního hokejistu. V play-off je občas nasazován jako hlídač hvězd soupeře. Loni byl nejtrestanějším hráčem Slavie po základní části, nebojí se vlétnout do mely před bránou. Stejně jako ostatní “mladé pušky“ si s ničím nedělá příliš velkou hlavu.

#20 Michal Vondrka (Mižu, Vondras)
Rodilý Jihočech přišel do Slavie vloni z Českých Budějovic a unikl tak smutnému konci, kdy místo pádu do první ligu prožil ve Slavii play-off. Letos se ocitnul na hraně základní sestavy, během výluky v NHL posílilo Slavii několik útočníků a na něj tak najednou nezbývalo místo. Nezatrpkl, když dostal šanci, tak se na ledě ukázal v dobrém světle, stihl nastřílet šest branek. Rychlé a průbojné křídlo má v krvi útočení, najezdí na ledě kilometry.

#16 Petr Jaroš (Šory)
Po boku Kopeckého a Dlouhého, parťáků z útoku “mladých pušek“, prožil mistrovský rok, ale v posledních dvou sezónách dostával méně šancí. Konec loňské strávil na hostování v Karlových Varů, většinu letošní v prvoligové Mladé Boleslavi. Důrazné pravé křídlo má ale před sebou slibnou budoucnost, Slavia by na něm a dalších odchovancích chtěla stavět. Letos odehrál v extralize šest zápasů, víc prostoru po příchodu posil z NHL nedostal. Pro play-off je ale připraven kdykoliv naskočit a být platným hráčem.

#11 Vladimír Sobotka
Velký talent českého hokeje. Prosazuje se výrazně ve své věkové kategorii, pravidelně obléká dres reprezentačních výběrů. Na začátku letošní sezóny dostal od trenéra Vladimíra Růžičku šanci zahrát si v prvním týmu Slavie a nezklamal. Subtilní šikula se sice gólu nedočkal, ale v sedmnácti letech ukázal, že v něm má Slavia velký příslib pro následující léta. Počíná se na ledě zdravě drzým stylem hry a nezalekne se ani o hlavu větších soupeřů.

---

Hlavní trenér a GM:

Vladimír Růžička (Růža)
Charismatický kouč a vůdce Slavie, spojený se všemi jejími posledními úspěchy. Velkou osobností byl už jako hráč, stačí vzpomenout olympiádu v Naganu, kde dovedl český národní tým jako kapitán ke zlatu. Momentálně působí jako hlavní trenér, GM Slavie a šéftrenér reprezentace. Hokejový blázen, který tuto hru miluje nade vše. Dovede vycítit, kdy je potřeba na hráče zařvat, kdy je čas na motivující proslov nebo kdy je nejlepší klid. Nebojí se velkých rozhodnutí, když věří, že to pomůže, přichází na řadu trejdy i velkých jmen. Má rád, když má na lavičce hlavní zodpovědnost, nemohl by stát někde v ústraní. Hráče dokáže pobláznit, svým živým vystupováním na střídačce během zápasu je neustále hecuje a dodává jim sebevědomí. ”Vyžaduji tvrdou práci od sebe stejně jako i od všech ostatních. Pro mě je prvořadá Slavia, nic jiného,” říká muž, který spojil svůj život se Slavií už před jedenácti lety.