Chtěl bych mít Slavii zase takovou, jaká byla před rokem - bojovnou, tvrdou a rychlou, říká Vladimír Růžička

P r a h a - O příčinách vyřazení ve čtvrtfinále, o sedmém čtvrtfinálovém zápasu, o nejbližších plánech do budoucna, a to jak ve Slavii tak v národním týmu, o dorosteneckém finále, v němž se v sobotu 26. března v Třinci a v pondělí 28. března doma v Edenu utká dorost Slavie s Třincem, o tom všem jsme si povídali s generálním manažerem a trenérem HC Slavia Praha a trenérem národního hokejového týmu Vladimírem Růžičkou. Přesně týden od rozhodujícího sedmého čtvrtfinálového zápasu s Libercem. Navzdory čtvrtfinálovému vyřazení z Vladimíra Růžičky sálalo odhodlání „dokráčet“ v příští sezoně se Slavií mnohem dál. „Slibuji, že udělám maximum pro to, abychom se příští rok dostali minimálně do semifinále,“ řekl Vladimír Růžička v rozhovoru pro webové stránky HC Slavia Praha.

„To nebyl zápas, to byl zlý sen,“ říká Vladimír Růžička o posledním sedmém zápase čtvrtfinálové série s Libercem

Pro Slavii skončila sezona, nepovedený sedmý zápas čtvrtfinále uzavřel putování Slavie letošním play-off. Jak by se vám líbil novinový titulek „Slávistický Real Madrid vyřazen provinčním týmem“? Během sezony se hodně mluvilo o tom, že příchodem hráčů z NHL se ze Slavie stala jakási česká obdoba Realu Madrid…
Vím o tom, řekl to prezident klubu, ale já si myslím, že jakýsi Real Madrid v našich podmínkách mělo více klubů. Pochopitelně, v poslední době tady nikdy tolik hráčů z NHL nehrálo, i proto to vyřazení beru jako neúspěch. Ano, vypadli jsme, ale musíme hledět dopředu. V posledních pěti letech se podařilo Slavii dostat nahoru, rozdíl je pouze v tom, že se nám letos nepodařilo přejít přes čtvrtfinále. Už několikrát jsme v minulosti byli nad propastí čtvrtfinále nebo semifinále, ale ty sedmé zápasy jsme vždycky zvládli, dvakrát dokonce na trestné střílení. Je to trochu o štěstí. Už mnohokrát došlo k sedmému zápasu, trestnému střílení, prodloužení, mnohokrát to bylo na hraně, ale vždy to vyšlo. Až letos to nevyšlo. Myslím si, že i letos jsme tu sérii odehráli velice dobře, ale propadli jsme v posledním sedmém rozhodujícím zápase. Nehráli jsme to, co jsme do té doby hráli. Jak už jsem říkal bezprostředně po tom utkání, bylo to pro nás hodně kruté a nešťastné. Když si vezmu, že Liberec vystřelil na branku asi devětkrát a vedl pět nula, tak to je opravdu velmi kruté. Ale hokej se hraje na góly a ne na krásu. Tahle sezona už pro nás skončila, prohráli jsme, musíme sklopit hlavu a připravit se na další sezonu. Nic jiného nám nezbývá.

Herní projev Slavie byl podle některých názorů nejen v celém letošním ročníku, ale i v samotném play-off při hře pět na pět navzdory přítomnosti mnoha hvězd NHL dost nevýrazný. Souhlasíte?
Vezmu například Žigmunda Pálffyho: ano, ten třeba ve dvou třech posledních zápasech nebodoval. Musíme si ale uvědomit, že mužstvo soupeře ho více hlídalo. Ono není vůbec jednoduché se v hokeji prosadit jako jednotlivec. Bavme se spíše o mužstvu jako celku, neberme jednotlivé hráče. Ten tým vystupoval jako celek a jako tým včetně trenérů i prohrál, s tím se musíme vypořádat. Určitě to nebylo tím, že by hráči z NHL nehráli dobře, spíše naopak, všichni hráči chtěli uspět. Vezměte si například brankáře Petra Fraňka. To je naše obrovská posila, ale ve čtvrtfinálových zápasech to nebyl Petr Franěk, na jakého jsme byli zvyklí. Petr se sice vrátil do sestavy po zranění, ale do té formy, jakou měl například sezonu předtím, se už prostě nedostal. Play-off je holt i o brankářích.

Vraťme se ještě na chvíli k poslednímu sedmému čtvrtfinálovému zápasu. O první přestávce jste si údajně vzal v kabině Slavie slovo a snažil se mužstvo vyburcovat. Věřil jste, že to ještě za stavu 0:4 otočí?
Viděl jsem na hráčích, že to nebude jednoduché, ale já vždycky věřím do poslední vteřiny, že se s tím dá něco udělat. Dokud v šedesáté minutě nezahouká siréna, tak stále věřím v obrat. Samozřejmě, když to bylo 0 : 5 a do konce utkání zbývalo deset minut, tak je asi těžké říct, jestli věřím, že to ještě otočíme. Hokej je nevyzpytatelný sport, za minutu mohou do jedné brány spadnout dva tři góly. Tak jako oni dali rychle góly, ze čtyř nebo pěti střel tři góly, tak proč bychom třeba my nemohli mít potom to štěstí také a nepokusit se o to, aby se to štěstí přiklonilo na naší stranu. I po té první třetině jsem věřil, že pokud by se nám povedlo dát gól na 1 : 4 a potom na 2 : 4 a druhou třetinu s tímto skóre dohrát, tak určitě by pak nebylo nemožné dát v poslední třetině dva góly. Prostě já vždycky věřím, že se to dá uhrát.

Až do sedmého zápasu v sérii s Libercem platilo přísloví „můj dům, můj hrad“. Nespoléhali hráči na to podvědomě až příliš? Přece jenom, všechny tři předchozí domácí zápasy Slavie měly celkem jednoznačný průběh.
Určitě ne, sedmý zápas doma je vždycky hodně těžký. My sami jsme se o tom mohli v posledních letech přesvědčit, když jsme právě ty sedmé zápasy venku vyhráli. Domácí mužstvo je pod větším tlakem, před domácím publikem se jakoby více nutí do soupeře a na to hostující mužstvo pochopitelně čeká. Myslím si, že hráči na to tedy nespoléhali. Tvrdím, a řekl jsem to už bezprostředně po tom sedmém zápase novinářům, že nám se nesmí stát, abychom ze tří zápasů v Liberci nevyhráli ani jedno utkání. To je pro mě neomluvitelná chyba, jeden zápas jsme tam měli vyhrát. Myslím si, že kdyby se nám to podařilo, tak jsme dnes v semifinále.

Co myslíte, že bylo tedy v celé sérii rozhodující? Klíčem k úspěchu ve čtvrtfinále byl možná třetí zápas čtvrtfinále, první zápas v Liberci, souhlasíte?
Ano, myslím si, že toto utkání celou sérii rozhodlo. Byli jsme to my, kdo byl na koni, vedli jsme dva nula na zápasy, navíc jsme první utkání v Liberci dobře začali, podařilo se nám vstřelit gól, tlačili jsme je, ale soupeř vyrovnal. Ve druhé třetině jsme měli až neskutečné množství šancí, bohužel se nám ale nepodařilo vstřelit gól. Měli jsme minimálně dvě tutovky, jednu Milan Hnilička chytil, druhá šla těsně vedle, za stavu jedna jedna nám nevyšly tři stoprocentní šance. Nakonec jsme bohužel inkasovali, po dvou třetinách to bylo 2 : 1. O druhé přestávce jsme si řekli, že na ně vlítneme, začali jsme být aktivnější, měli jsme šance, tlačili jsme je, ale gól jsme nevstřelili. Pět minut před koncem utkání jsme hráli přesilovku čtyři na tři, odvolal jsem Petra Fraňka, pokusili jsme hrát pět na tři. Věřil jsem, že ten gól už musí přijít. Bohužel jsme ale udělali chybu na modré čáře, soupeř nám vypíchnul puk a bylo to 3:1. Pak jsme se sice vrátili do hry, snížili jsme na 3:2, v posledních dvou minutách jsme domácí prakticky nepustili ze třetiny, hráli jsme v šesti, ale bohužel dvakrát jsme netrefili prázdnou branku. Chybělo štěstí, abychom to obrátili.

A druhý zápas v Liberci?
To byl náš nejhorší výkon ve čtvrtfinále, ten zápas se nám vůbec nepovedl. Myslím si, že ten třetí čtvrtfinálový zápas opravdu tu sérii hodně ovlivnil, ale na druhou stranu, pátý zápas jsme zvládli velmi dobře a měli tak dvě utkání k tomu, abychom tu sérii vyhráli. Ale znovu jsme prohráli v Liberci. Určitě tedy měl třetí zápas na průběh série velký vliv, ale myslím si, že ještě i potom jsme měli šanci tu sérii vyhrát. Ale nepovedlo se to. Začátek série jsme měli výborně rozehraný, ale stejně jsme tu sérii nevyhráli. Z toho je jasně vidět, že nemůžeme hrát dobře jenom někdy, ale dobře musíme hrát celou sérii. Zkrátka jsme to nezvládli. Na co jsme v sedmém zápase sáhli, to nám nevyšlo, soupeř naopak z každé, byť sebemenší šance skóroval. Bylo to nešťastné utkání.

Vypadá to, že sedmé zápasy na domácím hřišti hráčům Slavie nesvědčí?
Tvrdím jedno a vysledoval jsem to i v NHL: Sedmé utkání se vždycky z 80 nebo 70 procent přiklání k hostům. Sedmý zápas, to není o hokeji, sedmý zápas to je taktika. Všichni chtějí dobře bránit střední pásmo, všichni chtějí čekat na soupeře. Nejhorší na tom je, že i když hrajete doma a chcete si počkat na soupeře, tak vás to domácí prostředí tlačí dopředu. Když se pak stane to co nám, že ze čtyřech střel dostanete dva tři góly, tak s tím zápasem prostě musíte něco udělat, musíte otevřít hru což je pro mužstvo soupeře obrovskou výhodou. Navíc to mužstvo vede, hraje v pohodě a čeká na brejky. Pochopitelně jsem věděl, že Liberec hru změní, že bude bránit, ale věřil jsem, že to doma zvládneme.

Nenapadlo vás po prvním gólu Leoše Čermáka, který brankáře Petra Fraňka překonal z dost ostrého úhlu, že s Petrem není něco v pořádku? Že nemá svůj den?
Ano, ten zápas pro nás nezačal šťastně. Petr dostal hned z první nebo druhé střely gól, pak přišla další střela a zase z toho byl gól. Musím říct jednu věc, v té sérii jsem Petrovi hodně věřil, ale zkrátka na něm bylo vidět, že tu pohodu, jakou měl předtím, prostě nemá. Nechtěl jsem ho nějak znervózňovat tím, že budu nasazovat například na čtvrté, páté nebo šesté utkání do branky Zdeňka Šmída, který také chytá dobře. Prostě my jsme měli jasnou jedničku - Petra Fraňka. Chtěl jsem, aby se s tím on sám vypořádal. Na druhou stranu musím říct, že série s Libercem byla před tím posledním rozhodujícím čtvrtfinálovým zápasem vyrovnaná, takže něco Petrovi vyčítat nemělo smysl. Navíc Petr Franěk je zkušený brankář, nemyslím si, že by to bylo o psychice, zkrátka mu to tam napadalo. Prostě někdy se to stát může, i brankář je přece jenom člověk. Tak jako třeba hráči nevyjde jeden zápas, tak nevyjde i tomu brankáři, jenže je to víc vidět. Myslím si, že to ale k tomu hokeji patří a musíme se s tím smířit.

Jak nesli čtvrtfinálové vyřazení hvězdy NHL, které za Slavii letos hráli a od kterých se možná čekalo víc?
Všichni jsme to nesli špatně, i hráči z NHL, všichni jsme chtěli co nejvýše. Chtěli jsme dojít až do finále. Takový už je zkrátka hokej. Dva roky jsme se radovali, teď jsme vypadli už ve čtvrtfinále.

Pustil jste si ten smolný zápas ještě jednou na videu? Našel jste nějakou chybu, něco, co byste dnes udělal jinak?
V tom sedmém zápase se už nedalo nic udělat jinak, ač jsme udělali cokoliv, změnu to nepřineslo. Ve dvanácté minutě jsem vystřídal Petra Fraňka, protože jsem viděl, že je nejistý. Přišel tam Zdeněk Šmíd, první střela na bránu ve dvacáté minutě, tři vteřiny před koncem, a bylo to čtyři nula. To nebyl zápas, to byl zlý sen. Zatím jsem se k videu nedostal, hodil jsem to za hlavu, ale kazety si na Velikonoce beru domů a chtěl bych se na to v klidu doma podívat.

Jak jste zahnal smutek po tom sedmém čtvrtfinálovém zápase?
Musím říct, že jsem byl zklamaný, zklamaní jsme dodnes, ale musíme to brát sportovně, nedá se nic dělat… Smutek jsem zaháněl u dorostu, kterému se zatím daří, s dorostem nám to zatím lepí, kluci jsou ve finále.

O letošním play-off…

Play-off začíná od nuly, rozhoduje momentální forma a štěstí

Letošní play off tak trochu připomíná slavnou NHL, a to nejen co do účasti hráčů z této soutěže, ale především co do semifinálových dvojic. Do finále totiž půjdou jakoby vítězové „západní“ a „východní“ konference. Která z konferencí a který tým má vaše sympatie?
Těžko říct, v NHL také ve finále nebyly ty nejlepší kluby. Zkrátka a dobře, play-off už takové je. Můžete hrát celou sezonu výborně a nakonec stejně vypadnete. Vezměte si příklad Sparty, Sparta suverénně skončila druhá a vypadla ze sedmými Vítkovicemi. Sezona může být dobrá, ale nakonec vám to stejně může být k ničemu, takové je to i v NHL. Někomu to vyjde, narazí na outsidera, který tam sotva proleze, a ten ho vyřadí. Pro příklady nemusíme chodit daleko. My jsme také dvakrát šli ze spodních pater tabulky - jednou ze sedmého, jednou ze šestého místa do čtvrtfinále respektive semifinále. Play-off začíná od nuly, rozhoduje momentální forma a štěstí. Když to tam dvakrát spadne, mužstvo se uvolní, najednou zjistí, že může hrát i se silnějším soupeřem. To je i příklad série Zlína s Litvínovem. Zlín s náskokem vyhrál ligu a přitom ta utkání byla hodně vyrovnaná. Zlín postoupil s odřenýma ušima, ale postoupil. Liga je dlouhodobá záležitost, ale play-off začíná od nuly, to je strašně ošemetné.

O konci sezony…

Hráči teď mají volno, přípravu na novou sezonu začnou 2. května

Hráče teď čekají dlouhé týdny volna. Jaký má tým nyní program? Má vůbec smysl, aby hráči trénovali?
Dva poslední roky jsme šli do finále, ta sezona byla pro hráče, ač chceme nebo ne, hrozně dlouhá. Navíc někteří hráči jeli ještě na mistrovství světa, takže měli nejen krátký odpočinek, ale hlavně krátkou letní suchou přípravu. Teď mají hráči volno, přípravu na novou sezonu začnou 2. května. Dva měsíce – květen a červen - bude trvat suchá příprava, v červenci budou mít dvacetidenní dovolenou a 21. července bych chtěl, aby hráči začali přípravu na ledě.

Jaká je podle vás šance, že diváci i v příští sezoně uvidí ve Slavii hvězdy NHL – Žigmunda Pálffyho, Jozefa Stümpela či Josefa Vašíčka? Samozřejmě v případě, že NHL nezačne.
Nikdo zatím neví, jestli bude pokračovat NHL, takže uvidíme. Aby diváci do Sazka Arény přišli, tak potřebujeme mít nejen výsledky, ale musíme hrát i dobrý hokej. Ještě zvažujeme, jak to konkrétně udělat, ale určitě bych chtěl, pokud budu mluvit za sebe, mít Slavii zase takovou, jaká byla před rokem, před dvěma - bojovnou, tvrdou, rychlou, která hraje nekompromisní hokej, prostě takový hokej, s jakým jsme se dostali nahoru. Podle toho to mužstvo také budeme skládat.

I když je to teď ještě předčasné, můžete alespoň naznačit, jaké změny tedy v kádru nastanou?
Určité změny pochopitelně nastanou. Samozřejmě chci, abychom do čtvrtého útoku zařadili mladé hráče a dali tak šanci dalším mladým klukům. Touto cestou chceme jít dál, i když letos jsme to udělali jinak, další sezonu chci určitě dát šanci mladým klukům, kteří ve Slavii vyrůstali. Určitě budu chtít, aby ten prostor dostali.

Nebude letošní „nezdar“ znamenat nějaké škrty v rozpočtu?
To není moje parketa, ale doufám, že udržíme vysoký standard Slavie, který tady doposud byl. Musíme se v příští sezoně dostat výš. Na druhou stranu si musíme uvědomit to, že když jsme byli druzí v soutěži po základní části a vyhráli titul, tak jsme měli 94 bodů. Letos jsme jich měli 97, takže jsme v té základní části udělali vůbec nejvíc bodů, co kdy Slavie získala. Navíc musím říct, že jsem byl ze hrou Slavie spokojen, nebo lépe řečeno s tím, jak jsme hráli doma. Myslím si, že i divák byl, doufám, spokojený. Co mě ale nejvíce v této sezoně tak trochu štvalo, a to i v té základní části, že jsme venku nevyhráli tolik zápasů, jak bych si představoval. Ale je to tím, že jsme chtěli hrát tvrdý a útočný hokej. To si myslím, že musíme malinko změnit. Proto je v poslední době Zlín tak úspěšný, protože hraje jenom defenzivně, dobrý výsledek se dá uhrát i jen na dva góly. Když vezmu letošní výsledky Slavie, tak si nepamatuji, že bychom letos vyhráli jedna nula, nebo dva jedna. Buď jsme od někoho inkasovali čtyřku, nebo jsme vyhráli o čtyři góly. Je ale otázkou, jestli na takovýto hokej budou chodit diváci do Sazka Arény, ale samozřejmě v play-off takovýto styl hry rozhoduje.

O úrovni ligy…

Jestli si někdo myslel, že přijede Žigmund Pálffy a ve všech 52 zápasech bude nejlepším hráčem na ledě, v každém zápase dá dva nebo tři góly, tak je to hloupost.

Od letošní sezony si mnozí hodně slibovali. Byl podle vás příchod mnoha zámořských posil pro ligu přínosem? Neukázalo se nakonec, že s výjimkou několika málo hráčů ta hranice mezi naší a zámořskou ligou není zase tak výrazná?
To je přece jasné! Mě třeba mrzí to, že u nás novináři často napíšou: hráč z NHL zklamal a všichni si v novinách mohou přečíst, kdo zklamal, nebo kdo hrál dobře. On skutečně mohl odehrát zápas, který se mu nepovedl, ale my všichni bychom si, novináře nevyjímaje, měli vážit toho, že ti hráči tady jsou, že tady hrají. To, že ti hráči jsou sledovaní, že existuje určitá kritika, to je v pořádku, ale není přece možné po jednom zápase tvrdit, že ten hráč zklamal. Já si naopak myslím, že v letošní sezoně ta účast hráčů z NHL přinesla obrovský nárůst návštěvnosti a sledovanosti. Takže mně se to kritizování hráčů z NHL moc nelíbí. Ano, i jsou tady někteří hráči, kteří hrají pouze domácí extraligu, a občas vyniknou více, než hráči z NHL. To ano, ale jestli si někdo myslel, že přijede Žigmund Pálffy a ve všech 52 zápasech bude nejlepším hráčem na ledě, v každém zápase dá dva nebo tři góly, tak je to hloupost. To ani nejde. Navíc každý z těch hráčů má nějaký styl, každý hraje trochu jinak…, ale myslím si, že kdo chodil na Slavii a sledoval naši hru a když viděl Pálffyho nebo Josefa Vašíčka, že si musel přijít opravdu na své. Samozřejmě, někdy ten výsledek nebyl takový, jaký jsme si představovali, ale ten hráč v sobě tu obrovskou kvalitu má a ty diváky svými dovednostmi v podstatě i bavil.

O reprezentaci…

Budu hodně sázet na mužstvo, které hrálo na Světovém poháru a hlavně na týmový duch.

Sledujete televizní přenosy semifinále Česká pojišťovna play-off? Vymýšlíte u televize sestavu na dubnové mistrovství světa?
Sleduji, samozřejmě, ale nominace je víceméně připravena. Pochopitelně, že hráče sleduji, jak se jim daří. Příští týden v úterý 29. března máme první sraz národního týmu v Karlových Varech, samozřejmě ještě bez hráčů, kteří stále ještě nejen u nás, ale i v zahraničí hrají. Teď jsem například viděl pár utkání finské ligy, ve dvou zápasech jsem viděl chytat Tomáše Vokouna a hrát Marka Židlického, takže samozřejmě to sleduji, ale zároveň nic neměním na tom, co jsem říkal už po Světovém poháru. Budu hodně sázet na mužstvo, které hrálo na Světovém poháru a hlavně na ten týmový duch, který se mi velmi líbil. V tom bych chtěl pokračovat i na mistrovství světa.

Má šanci někdo z vyřazených čtvrtfinalistů se do národního týmu dostat?
Někteří z nich už tam jsou, například Tomáš Kaberle, nebo František Kaberle. Mladší hráči jsou tam jenom proto, aby se mohli uskutečnit přípravné zápasy. Tito hráči budou mít možnost se ukázat ve dvou přátelských zápasech se Slovenskem. Nikdo ale nemůže počítat s tím, že Lukáš Havel nebo Tomáš Netík pojedou na mistrovství světa, to je čirá utopie. Budu se snažit vybrat ty nejlepší hráče a ti jsou, ať chci nebo nechci, z devadesáti procent z NHL. Ostatně to, že jsou nejlepší, už dokázali na loňském Světovém poháru.

Jak moc vám vyřazení Slavie a Sparty z pohledu přípravy reprezentace na mistrovství světa zkomplikovalo život?
Stejně jako kdyby vypadl kdokoliv jiný, řada mužstev má přece tyto hráče. Chci, aby hráči, kteří již skončili, alespoň na chvíli zapomněli na hokej, trochu orazili a pak se co nejlépe připravili na mistrovství světa. Už delší dobu jsme jako národní tým nezískali medaili, takže nejenže chceme z Vídně přivézt nějakou z medailí, ale pochopitelně chceme přivézt tu nejcennější. S tím, že některý z favoritů ve čtvrtfinále vypadne, jsem musel počítat. To, že tým po základní části skončí na jednom z prvních čtyřech míst ještě neznamená, že musí postoupit do semifinále. Nevím, proč v tom zase někdo hledá senzaci, hokej už je prostě takový. A v tom je ta soutěž zajímavá.

Sestavujete tým, který se v Rakousku pokusí vybojovat jednu z medailí. Jaké máte ambice vy sám?
Chci vyhrávat, ať už se Slavií, nebo s národním týmem. Pro mě neexistuje nic jiného než vítězství. S tím samozřejmě pojedeme na mistrovství světa.

O divácích a návštěvnosti…

Chtěl bych touto cestou všem fanouškům a divákům, kteří si během sezony našli cestu do Sazka Arény, hrozně moc poděkovat.

Jak hodnotíte návštěvnost utkání Slavie v Sazka Aréně? Přece jenom zpočátku jste asi měli obavy …
Mohu říct, že jsem příjemně překvapen. Chtěl bych touto cestou všem fanouškům a divákům, kteří si během sezony našli cestu do Sazka Arény, hrozně moc poděkovat. Opravdu nám vytvořili perfektní prostředí, perfektně jsme se tam cítili. V příštím roce budeme už kvůli nim chtít to letošní vyřazení ve čtvrtfinále odčinit. Doufám, že příští rok se o to semifinále popereme ještě více než letos, že se dostaneme minimálně alespoň do semifinále.

Na posledních zápasech před play-off i při zápasech čtvrtfinále vás na hříštích soupeřů doprovázela početná skupinky fanoušků Slavie. Cítil jste jejich podporu?
Určitě, opravdu za to, jak nám fandili, jak nás podporovali, bych jim chtěl poděkovat. Jsem rád, že fanoušků přibylo. Proti tomu, kolik jich bylo tady v Edenu, je to opravdu markantní, i když to nebylo s přechodem do Sazka Arény jednoduché. Musím říct, že jsem z toho měl zpočátku obavy, ale jsem nakonec rád, že jezdili na naše zápasy a tomu mužstvu pomáhali. Takže ještě jednou velké díky, doufám, že na Slavii nezanevřou, že nám pořád budou fandit, že s námi pořád budou jezdit na zápasy. Slibuji, že udělám maximum pro to, abychom se příští rok dostali minimálně do semifinále.

Závěrečný doušek…

Doufám, že tady vychováme hráče, kteří budou v budoucnu hrát extraligu za A-mužstvo.

Ze slávistických želízek v ohni zbyli poslední – dorostenci. Sledujete jejich cestu do finále?
Pochopitelně, když je trénuji. Jestli jsem letos vynechal šest nebo sedm zápasů…, jinak jsem byl na všech. Doufám, že přijdou i diváci. Už na zápase se Vsetínem a se Spartou tady bylo hodně diváků, kteří je přišli povzbudit. Jsem rád, že i ta mládežnická mužstva bojují o titul a doufám, že tady vychováme hráče, kteří budou v budoucnu hrát extraligu za A-mužstvo.

---

Druhé velké ohlédnutí za sedmým čtvrtfinálovým zápasem a celou sezónou (bezprostředně po vyřazení): Mrzí mě, že už lidé v Praze nemohou přijít na hokej, říká Vladimír Růžička