Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
A-TÝM
13. června 2005

Na co se bude vzpomínat...

P r a h a - Jedenáctá extraligová sezóna Slavie mezi českou hokejovou smetánkou byla bohatá na události. Fanoušci červenobílých si mohli užívat kouzla hvězd z NHL v nové domovské hale svého klubu, moderní Sazka Areně ve Vysočanech. Slavia patřila ke spolufavoritům soutěže, svou roli po většinu sezóny také plnila, nakonec ale vypadla už ve čtvrtfinále s Bílými Tygry z Liberce. Na konci se přesto slavilo, když českou reprezentaci na MS ve Vídni dovedl zpátky na světový trůn trenér a GM Slavie Vladimír Růžička. Pojďme se nyní ohlédnout za uplynulou sezónou!

  • I. Vladimír Růžička - trenér mistrů světa
  • Jen málokomu se podaří, aby se stal z výborného hráče úspěšný kouč. Vladimír Růžička to dokázal v hodně krátké době. Prakticky hned po skončení hráčské kariéry přešel na trenérskou dráhu a střídačku bez něho už by si slávističtí fanoušci nedovedli představit. Slavii pozvedl mezi extraligovou špičku, vyhrál s ní historicky první mistrovský titul a o rok později zopakoval účast ve finále. Jako hlavní trenér a GM má ve Slavii největší zodpovědnost, což mu vyhovuje. Od všech v klubu stejně jako od sebe vyžaduje tvrdou práci. ”Chci aby to tady fungovalo, aby všichni lidé co pracují ve Slavii byli spokojení, abychom potěšili lidi co Slavii fandí.“

    V letech 2002-2004 stál i na reprezentační lavičce, jako asistent trenéra po boku Slavomíra Lenera. Měl tak kromě práce ve Slavii další povinnosti. Národní tým se většího úspěchu nedočkal, po MS v Praze došlo ke změně, trenérského kormidla se ujal jeho velký přítel Ivan Hlinka. Ten ho opět lákal k mužstvu, spojení dvou osobností původem z Litvínova se zdálo jako ideální. Vladimír Růžička však odmítl, protože nehodlal opustit Slavii a navíc už by nemohl stát v ústraní, i když mu Hlinka nabízel rovnocenné partnerství na lavičce.

    Nakonec zasáhla vyšší moc. Pár dní před začátkem Světového poháru tragicky zemřel Ivan Hlinka při autonehodě a český hokej ztratil velkou osobnost. Nebylo moc času na hledání jeho nástupce. Vladimír Růžička se tentokrát už nechal přemluvit a v těžké chvíli převzal otěže reprezentace. ”Hlava mi říkala neber to, ale srdce opak, nebylo jiné východisko,“ říkal. Na Světovém poháru vedl silný výběr složený převážně z hvězd z NHL, nominaci ještě tvořil Ivan Hlinka. Na turnaji hrálo mužstvo i za něj. “Byl to velký hráč, trenér i člověk,“ řekl o něm Vladimír Růžička a v záplavě poct nebyl se svým vyjádřením sám. ”Řekli jsme si, že budeme hrát za něj a myslím si, že mužstvo to jednoznačně splnilo a Ivan by byl na hráče hrdý,“ vyznával se po skončení Světového poháru.

    Hráči si skutečně vzali odkaz k srdci a po slabším rozjezdu předvedli v play-off skvělý hokej. Ve čtvrtfinále smetli Švédy z jejich ledu a v semifinále pořádně potrápili Kanadu na její domácí půdě. V Torontu předvedli čeští hokejisté asi nejlepší výkon od památné olympiády v Naganu, byť tentokrát s trpkým koncem, když se misky vah naklonily v prodloužení na stranu Kanady. ”Kluci dokázali, co jsou za hráče, že se jako parta dali dohromady a pracovali velice dobře,” měl slova chvály Vladimír Růžička. Zápas s Kanadou podle něj znamenal vzpomínku na celý život. ”Určitě jsme byli všichni smutní, že jsme nepostoupili, protože naši hráči předvedli opravdu vynikající výkon a bylo neskutečné, co tam předvedli. Jednoznačně Kanadu přehrávali, takové silné mužstvo, které bylo do té doby suverénní. Mrzelo nás to, ale určitě hřál pocit, že všichni pro to udělali maximum a to je důležité, prohrát se může, ale musí se odejít se vztyčenou hlavou a to každého trenéra hřeje.“

    Původně měl Vladimír Růžička převzít národní tým jen pro Světový pohár, ale nakonec se našel kompromis. Zůstal jako šéftrenér reprezentace a na turnajích Euro Hockey Tour během sezóny vedli mužstvo jeho asistenti, včetně kolegy ze Slavie Ondřeje Weissmanna. Vladimír Růžička měl důležitý úkol až později – připravit a vést tým na MS ve Vídni. Roli mu trochu usnadnila výluka v NHL, kde se nakonec celá sezóna zrušila a tak měl většinu hráčů na očích v domácí extralize. V týmu se sešli největší osobnosti současného českého hokeje v čele s Jágrem a národ po letech čekání na medaili toužil po dalším triumfu.

    Ten nakonec reprezentanti vybojovali a Staroměstské náměstí mohlo zažít další mistrovské oslavy. Vladimír Růžička dovedl národní tým ke zlatu na MS po čtyřech letech. Vídeň je zkrátka město zaslíbené českému hokeji, právě zde začala v roce 1996 zlatá éra. Všechny zásluhy na vítězství Vladimír Růžička odmítal, ale svým koučingem dal jednoznačně základ k úspěchu. To jak míchal se sestavou a měnil taktiku, to jak dal důvěru během sezóny nevýraznému brankáři Vokounovi, který se stal na MS nejlepším gólmanem či útočníkovi Martinu Ručinskému, který před MS kvůli zranění dva měsíc nehrál, to vše se ukázalo jako dobrý tah. “Titul si ale vydřeli kluci sami, lezli po kolenou na ledě, dali do zápasů o medaile všechno,“ řekl skromně. Už před začátkem MS řekl jasně: do Vídně jedeme vyhrát, pokud se to nepovede, selhali jsme. Nedělal si žádné alibi a i když věděl, jak dokáže být osud ve vyrovnané světové špičce vrtkavý, položil hlavu na špalek. Po návratu si tak mohl užívat pocit jednoho z hrdinů. ”Ještě je to příliš čerstvé, ale zisk zlatých medailí řadím samozřejmě strašně vysoko. Bojovali jsme za celou republiku a je to velký úspěch našeho hokeje. Jsem rád, že to ti hráči dokázali,” nechával se unést vlnou euforie.

    Už před šampionátem tvrdil, že u reprezentace skončí, ať to dopadne jakkoliv. Ani zisk zlatých medailí na tom nakonec nic nezměnil. Splnil slib, který dal klubovému prezidentovi, že se bude věnovat už jen Slavii. Hokejem žije 24 hodin denně, ale jak sám přiznával, někdy těch funkcí už na něj bylo moc. Vyvolávání jeho jména fanoušky na Staroměstském náměstí ani přemlouvání manažera reprezentace Kusého nezabralo. ”Ne, zůstanu ve Slavii, budu se věnovat pouze Slavii,“ potvrdil svá předchozí slova a navzdory úspěchu se rozhodl u reprezentace skončit. Jak už se několikrát nechal slyšet, Slavia je pro něj prvořadá. Na druhou stranu už naznačil, že za pár let by si atmosféru v reprezentaci opět jako hlavní kouč rád zopakoval. ”Ještě nejsem snad tak starý a třeba přijde další šance,” říká s úsměvem. Teď má ale před sebou jedinou touhu - vrátit Slavii opět na extraligový trůn...


  • II. Slavia v Sazka Areně
  • NÁVŠTĚVNOST V SAZKA ARENĚ
    Celkem v základní části: 200 089 diváků
    Průměr na jeden zápas v ZČ: 8 066
    Čtvrtfinále s Libercem: 9 832 - 7 256 - 10 363 - 14 729
    Návštěvy přes deset tisíc v ZČ: 15 783 Kladno, 15 413 Sparta, 14 902 Pardubice,
    13 511 Pardubice, 11 229 Litvínov, 10 390 Sparta. 
    
    

    Prostory moderní Sazka Areny ve Vysočanech si slávisté vyzkoušeli už ve finále sezóny 2003/04 se Zlínem, krátce před MS v Praze. Tehdy jim moc štěstí nepřinesla, Slavia oba zápasy prohrála a nakonec odešla z finále poražena. Přechodem z Edenu ztratili hráči domácí prostředí, všechno bylo navíc narychlo a dodělávalo se ještě za pochodu, nová multifunkční aréna se měla totiž otevřít až se začátkem šampionátu. Po špatné zkušenosti se mnoho slávistických fanoušků s faktem, že od příští sezóny bude Sazka Arena jejich stálým domovským stánkem, vyrovnávalo těžko. Starý, ale milovaný stadionek v Edenu má totiž pro mnohé fanoušky i hráče své kouzlo. Není však technicky ani finančně možné provést zde potřebné rekonstrukce pro zajištění diváckého komfortu a tak se vedení klubu rozhodlo pro stěhování. Sazka Arenu si pronajala Slavia na dalších dvacet let. ”Začínáme novou éru,” řekl na tiskové konferenci před začátkem sezóny prezident klubu RNDr.Miroslav Tvrdý.

    Vedení Slavie se v odhadech návštěvnosti v Sazka Areně drželo při zdi. Mluvilo o průměru alespoň třech tisících, se kterými by bylo spokojeno. Do Edenu totiž chodila v extralize dlouhodobě jedna z nejmenších průměrných návštěv v extralize a tak bylo těžké předpokládat, jak to bude v nové hale. Samozřejmě se zvýšila cena vstupenek, novinkou byl prodej přes terminály Sazky po celé republice. Jak se nakonec ukázalo, pár desítek skalních fanoušků Slavia asi ztratila, ale získala mnoho nových, kteří by třeba do Edenu nepřišli. Kromě hokeje či hráčů z NHL je především lákalo moderní prostředí Sazka Areny. Kulisu zápasů dotvářel doprovodný program na velké kostce zavěšené uprostřed nad ledem. ”My máme to štěstí, že můžeme v Sazka Areně hrát. Samozřejmě na letošní sezóně bude hodně záležet, jak diváky přitáhneme. Musíme udělat všechno, abychom fanouška do arény přivedli, aby se tam cítil dobře a v krásné hale viděl pěkný hokej. Jedno vím jistě, byla by škoda, aby Sazka Arena nebyla pro hokej využita a byla postavena jen pro mistrovství světa,” nechal se slyšet před sezónou Vladimír Růžička.

    Slavia se snažila vyjít stříct skalním fanouškům, fanklub měl vyhrazené sektory za jednou z branek, levnější permanentky i jednotlivé vstupenky na zápasy. Ne všechno bylo v první sezóně ideální, prodej vstupenek přes terminály Sazky je v České republice jedinečný, ale pro příznivce Slavie často nevýhodný. Možnost koupit si lístek kdekoliv v republice a několik dní dopředu natěšení fanoušci soupeře hojně využívali. Mnohdy tak byli v Sazka Areně v převaze, nejmarkantnější to bylo v zápasech s Pardubicemi a s Plzní. Hokejisté Slavie si tak občas připadali, jako kdyby hráli venku. V tabulce návštěvnosti nakonec skončila Slavia jako druhá, hned za Pardubicemi, s průměrem 8 0666 diváků na zápas (celkem v základní části navštívilo Sazka Arenu 200 089 diváků). V zápase s Kladnem dokonce padl divácký rekord extraligy, na umění Jaromíra Jágra se přišlo podívat přes patnáct tisíc diváků.

    Na Slavii tak mohli být s přechodem do Sazka Areny spokojeni. Lidé se bavili pohledným hokejem v krásném prostředí, které dalo této hře nové rozměry. Atmosféra zápasů se Spartou či s Pardubicemi patřila k nejhezčím zážitkům extraligy, pro fanoušky Slavie byly samozřejmě nejkrásnější zápasy, kdy se vyhrálo a halou mnohdy probíhala mexická vlna. ”Mohu říct, že jsem příjemně překvapen. Chtěl bych touto cestou všem fanouškům a divákům, kteří si během sezóny našli cestu do Sazka Arény, hrozně moc poděkovat. Opravdu nám vytvořili perfektní prostředí, perfektně jsme se tam cítili. V příštím roce budeme už kvůli nim chtít to letošní vyřazení ve čtvrtfinále odčinit,“ slibuje Vladimír Růžička fanouškům.

    Otázkou je, na koho budou lidé chodit, když skončí výluka v NHL a Vašíček a spol. se vrátí za oceán. ”Aby diváci do Sazka Arény přišli, tak potřebujeme mít nejen výsledky, ale musíme hrát i dobrý hokej. Ještě zvažujeme, jak to konkrétně udělat, ale určitě bych chtěl, pokud budu mluvit za sebe, mít Slavii zase takovou, jaká byla před rokem, před dvěma - bojovnou, tvrdou, rychlou, která hraje nekompromisní hokej, prostě takový hokej, s jakým jsme se dostali nahoru. Podle toho to mužstvo také budeme skládat,“ nastínil už své plány Vladimír Růžička. Ať už NHL začne nebo nezačne, Slavia už pracuje na tom, aby i příští rok měla silný tým.


  • III. Hvězdy z NHL v české extralize
  • STATISTIKY HRÁČŮ Z NHL
    TOMÁŠ KLOUČEK:    29  1  1  2  28 / ..........
    ŽIGMUND PÁLFFY:   41 29 19 40  30 / 7 5 2 7  2
    JOZEF STÜMPEL:    52 13 25 38  41 / 7 4 2 6 10 
    JAROSLAV ŠPAČEK:  17  4  8 12  29 / 7 0 2 2  8
    JOSEF VAŠÍČEK:    52 20 23 43  42 / 7 1 6 7 10 
    Pozn.: zápasy, góly, asistence, body, TM. Základní část / play-off.
    
    

    Sen se stal skutečností. Možnost vidět nejlepší české hokejisty současnosti, kteří vyrostli u nás doma, zpátky v extralize, se stala tahákem sezóny. Podobně tomu bylo v roce 1994, kdy se také nemohli hráči dohodnout s vedením NHL na smlouvě a slavná soutěž se několik měsíců nehrála. Tehdy zavítalo do české extraligy mnoho výborných hráčů, ale ne v takovém měřítku jako letos. Stávka teď navíc vydržela delší dobu a hráči z NHL působili v extralize až do konce sezóny. Většina klubů, snad jen s výjimkou Jihlavy a Karlových Varů, se těšila z přítomnosti mnohdy několika hvězd. Právě ony byly hlavním důvodem, proč vzrostla divácká návštěvnost a proč byl k vidění možná nejlepší extraligový ročník v historii samostatné české nejvyšší soutěže. Slavii se také podařilo přilákat do svého týmu několik hráčů s mezinárodním věhlasem…

    První posilou se stal urostlý útočník Josef Vašíček. Rodák z Havlíčkova Brodu se do Slavie vrátil po několika letech. Do zámoří odcházel jako mladý zajíc, přes zámořskou juniorskou soutěž se probojoval do prvního týmu Caroliny a s “Hurikány” si dokonce zahrál finále Stanley Cupu. Brány do NHL mu výrazně pootevřely výkony na juniorském MS ve Švédsku, kde získal s národním týmem zlaté medaile. V Carolině si získal pevné místo v sestavě a domů se tak vracel jako hráč, který se ve světě rozhodně neztratil. Jelikož odcházel do Ameriky v hodně mladém věku, čekala ho premiéra v extralize.

    Se Slavií se během léta připravoval nějakou dobu i výtečný střelec a bruslař Martin Ručinský. Zkušený útočník a člen zlaté generace z národního týmu, dal nakonec přednost mateřskému Litvínovu a sezónu odehrál na severu Čech. Hlavní kouč a GM Slavie Vladimír Růžička však nelenil a získal do Slavie atraktivní posily ze Slovenska. Ze společného působení v Bostonu dobře znal útočníka Jozefa Stümpela, takže stačilo jen zavolat a šikovný centr podepsal smlouvu ve Slavii. Spolu s ním přišel jeho dlouholetý parťák a vyhlášený kanonýr Žigmund Pálffy (foto). Oba působí na ledě skoro jak “dvojčata”, perfektně si rozumí a vědí o sobě. Spolu byli zvyklí hrát ve slovenské reprezentaci i v NHL za tým Los Angeles Kings. Jejich kombinace a technická vytříbenost byly zárukou dobré zábavy pro diváky. Čtvrtou posilou z NHL před začátkem sezóny se stal obránce Tomáš Klouček. Slávistický odchovanec si jako mnoho jiných mladých hráčů zvolil pro kariéru směr Amerika a odešel bez jediného startu v extralize do zámoří. Přes působení v nižších ligách se dostal až do NHL a tam nasbíral řadu cenných zkušeností.

    Během sezóny zůstávaly všechny kluby v nejistotě, jestli jim posily z NHL zůstanou až do konce extraligového ročníku, v Americe se totiž stále jednalo za stolem o podmínkách nové kolektivní smlouvy. K velké radosti českých fanoušků se nakonec zrušila celá sezóna v zámoří a vrchol extraligy, play-off, o své hvězdy nepřišel. Poslední den v roce 2004 se Vladimíru Růžičkovi povedlo do Slavie přivést další zvučné jméno, z Plzně přišel olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa Jaroslav Špaček. Před play-off potřebovala Slavia vyztužit zadní řady a to se jí příchodem obránce “Modrokabátníků” z Columbusu povedlo. Mezitím zmizel ze slávistické sestavy Tomáš Klouček, který se příliš neprosadil a svým výkony trenéry nepřesvědčil. Přes Třinec zamířil do Liberce, kde nakonec dohrál sezónu.

    Všechny tři útočné posily obsadily první tři místa v kanadském bodování Slavie a staly se tahouny mužstva. Nejvíce si získal fanoušky Josef Vašíček (foto), obr s velkým srdcem. Nechyběl ani v jednom zápase základní části a stal se lídrem klubové produktivity se 43 body. Statný centr s výtečnými fyzickými parametry bojoval před brankou, rozdával rány u mantinelu soupeřům, ale i předváděl řadu chytrých nápadů v ofenzívě. ”Ve Slavii se mi líbí moc, od kluků v kabině, po trenéry, po vedení a zázemí. Je to tu skvělé a má to úroveň. Když se kouknu na extraligu, tak je to jeden z nejkvalitnějších mančaftů, kam jsem se mohl dostat,“ vyprávěl spokojeně během sezóny v off-line rozhovoru se čtenáři slávistického webu. A kdyby si měl vybrat mezi NHL a Slavií? “Byl bych pro obě varianty, nejradši bych hrál tady i tam.“ Povedenou sezónu pak zakončil na MS ve Vídni, kde pod vedením Vladimíra Růžičky získal svou první medaili mezi dospělými a hned zlatou.

    Slovenská dvojice Pálffy – Stümpel splňovala po většinu sezóny představy trenérů. Sehranné duo rozvracelo obrany soupeřů, v klíčových chvílích byli na ledě a dávali branky. A hlavně také bavili diváky, kteří častokrát tleskali jejich pohledným akcím a kličkám. “Žigo” Pálffy plnil roli kanonýra a i když si na měsíc odskočil zahrát do rodné Skalice, stal se s 21 brankami nejlepším střelcem Slavie po základní části. Mnohdy třeba na ledě nebyl dlouho vidět, ale jakmile dostal šanci, tak jí se zabijáckým instinktem využil. V play-off vstřelil v prvních třech zápasech s Libercem pět branek, ale pak se Bílí Tygři na něj těsnou obranou více zaměřili a do konce série už mu nedovolili skórovat, což bylo také jednou z příčin vyřazení Slavie. Jozef Stümpel (foto) předváděl své umění především na začátku sezóny, pak se na chvíli zasekl, ale v závěru se opět po boku Pálffyho rozjel ke svým standardním výkonům. Rozdával přesné pasy spoluhráčům, když bylo třeba, tak vzal zodpovědnost na svá bedra. Střílel důležité branky, v pátém čtvrtfinále s Libercem se blýskl hattrickem. Stejně jako Vašíček odehrál všechny zápasy Slavie v sezóně.

    O přínosu hráčů z NHL pro tým měl Vladimír Růžička jasno. Jejich přítomnost ve Slavii si jen pochvaloval a zdůrazňoval, že právě tito borci, nejen ze Slavie, zvedli sledovanost a kvalitu extraligy. ”Kdo chodil na Slavii, sledoval naši hru a když viděl Pálffyho nebo Josefa Vašíčka, tak si musel přijít opravdu na své. Samozřejmě, někdy ten výsledek nebyl takový, jaký jsme si představovali, ale ten hráč v sobě tu obrovskou kvalitu má a ty diváky svými dovednostmi v podstatě i bavil.“ A mnozí fanoušci Slavie by mu dali jistě za pravdu, byť sezóna skončila pro Slavii vyřazením už ve čtvrtfinále od Bílých Tygrů z Liberce. Slavia však i díky hráčům z NHL lákala diváky do hledišť všech stadionů a předváděla ve většině zápasů pohledný útočný hokej.


  • IV. Čtvrtfinále s Bílými Tygry z Liberce
  • ČTVRTFINÁLE S LIBERCEM
    Celkem: SLAVIA - LIBEREC 3:4 na zápasy
    1.zápas: SLA-LIB 5:2
    2.zápas SLA-LIB 3:1 
    3.zápas: LIB-SLA 3:2
    4.zápas: LIB-SLA 4:1
    5.zápas SLA-LIB 7:2
    6.zápas: LIB-SLA 3:1
    7.zápas: SLA-LIB 1:5
    

    Slavia si po většinu sezóny držela pozici mezi nejlepšími čtyřmi kluby extraligy, což jí zaručovalo začátek play-off v domácím prostředí. To byl také cíl, který se podařilo svěřencům Vladimíra Růžičky naplnit. Třetí příčka unikla Slavii jen o horší vzájemnou bilanci s Pardubicemi, které získaly stejný počet 97 bodů. To jí přisoudilo pro čtvrtfinále za soupeře Liberec, který skončil na pátém místě se čtyřbodovou ztrátou. Ambiciózní klub z Podještědí se ve své třetí sezóně v extralize po postupu těšil na první účast v play-off a rozhodně nechtěl být snadným soustem. Slavia byla přesto v sérii mírně favorizována, čekala se však dlouhá a vyrovnaná série. V základní části měli navrch slávisté, kteří ke dvěma domácím výhrám dokázala přidat i vítězství v prodloužení na horkém ledě Bílých Tygrů.

    Začátek série vyšel Slavii parádně. V Sazka Areně s Bílými Tygry vstoupila do čtvrtfinále poměrně snadnou výhrou 5:2, na které se nejvíce podílel čtyřmi body za dva góly a stejný počet asistencí Tomáš Vlasák. Ve druhém utkání zlomil odpor soupeře Žigmund Pálffy, který vstřelil už svou třetí a čtvrtou branku v sérii. Slavia vyhrála i druhý zápas, tentokrát v poměru 3:1 a byla na koni. Čekala jí však cesta do Liberce, kde si Bílí Tygři ze Svijanské Areny vytvořili téměř nedobytnou pevnost. V základní části prohrál Liberec doma po šedesáti minutách jen třikrát. Očekávání a nervozita před prvním domácím zápasem v play-off v historii klubu však mohlo udělat své.

    Hned v úvodu třetího duelu dostal Slavii do vedení “Žigo“ Pálffy, což hrálo hostům do karet. Domácí však, mohutně povzbuzováni fanoušky, nemínili složit zbraně a zápas otočili. Po gólu Vrbaty do prázdné brány při power-play Slavie pak už jen Vašíček snižoval na konečných 3:2 z pohledu domácích. Vítězství dodalo Bílým Tygrů ještě více odvahy a do Slavie se o den později pustili s větší vervou už od začátku zápasu. Brzy si vytvořili náskok, který postupně narostl až na tři góly. Radost z čistého konta překazil domácímu brankáři Hniličkovi ve třetí třetině Radek Dlouhý, ale jakékoliv myšlenky na obrat vzal Slavii za chvíli Vaic. Vyprodaná Svijanská Arena slavila druhé vítězství a vyrovnání série.

    Po návratu do pražské Sazka Areny se slávisté rychle oklepali ze dvou porážek, kdy tak trochu počítali s alespoň jednou ukořistěnou výhrou. V pátém zápase předvedla Slavia ofenzivní kolotoč, Bílým Tygrům nastřílela sedm branek. Jozef Stümpel vstřelil hattrick, liberecká opora v brance Milan Hnilička strávila poslední třetinu na střídačce. Slávisté doufali, že drtivý debakl řádné nahlodá psychiku soupeře, zatímco Bílí Tygři odjížděli domů zapomenout na prohru a připravit se na šestý zápas.

    Přání ukončit sérii už na libereckém ledě se Slavii nesplnilo. Na bojovně naladěné Bílé Tygry ani potřetí na jejich ledě nestačili. Liberecká defenzíva v čele s Hniličkou už opět pracovala na sto procent a na ledě nenechala útočným esům Slavie v čele s Pálffym žádný prostor. O vítězství 3:1 se nejvíce postaral kapitán Bílých Tygrů Václav Novák, za Slavii vstřelil jedinou branku Marek Tomica. Vše tedy směřovalo k rozhodující sedmé bitvě na vysočanském ledě.

    Slavia se do té doby mohla pochlubit skvostnou bilancí – sedmý zápas v play-off vždy vyhrála. Toho ale dosáhla vždy na ledě soupeře, až teď jí čekala premiéra na domácí půdě. Výhoda domácího prostředí se mění v tlak okolí, což nakonec poznala na vlastní kůži i Slavia. Zápas jí naprosto nevyšel, snaha nešla upřít, ale prostě se nedařilo nic, zatímco Liberec sehrál asi svůj nejlepší zápas v extralize. První třetina znamenala pro slávistické fanoušky obrovský šok. Jejich miláčci po dvaceti minutách prohrávali o čtyři góly, do branky se místo Fraňka stěhoval Šmíd, ale ani tato změna nepomohla. Brzy po začátku druhé třetiny přidal pátý gól Vrbata a o vítězi bylo rozhodnuto. Bílí Tygři těžili z vysoké efektivity, když z každé jejich druhé střely padl gól. Slávistickou bolest v závěru zmírnil čestným úspěchem Tomáš Vlasák, což byl také poslední gól Slavie v sezóně. Po závěrečné siréně odstartovala velká liberecká radost, na ledě i v hledišti, kde si postup vychutnávaly stovky fanoušků ze severu Čech.

  • OHLASY S VLADIMÍREM RŮŽIČKOU bezprostředně po vyřazení ve čtvrtfinále

  • PŘEHLED ČTVRTFINÁLOVÝCH ČLÁNKŮ

  • VELKÉ HODNOCENÍ SEZONY S VLADIMÍREM RŮŽIČKOU

  • V. V derby lepší Slavia, v tabulce Sparta
  • DERBY V SEZONĚ 2004/05
    Celkem: SLAVIA - SPARTA 3:1 na zápasy
    4.kolo: SLA-SPA 4:1, 10.390 diváků
    17.kolo: SPA-SLA 4:2, 12.564 diváků
    30.kolo: SLA-SPA 4:1, 15.413 diváků
    43.kolo: SPA-SLA 2:4, 12.279 diváků
    

    Rivalita obou pražských “S” je pojem známý především z fotbalu, ale do podvědomí fanoušků se v posledních letech stále více dostává i v hokeji. Derby vždy vtáhne do děje hráče, fanoušky, vedení obou klubů, ale mnohdy i nezaujaté pozorovatele. Bitva o krále Prahy dostala grády především díky vzájemným soubojům v play-off, kde se oba týmy potkaly třikrát za sebou v semifinále. Bilanci má lepší Slavia, která první porážku z roku 2002 vrátila svému sokovi hned dvakrát. V roce 2003 došla až k mistrovskému titulu, o rok později jí zastavil až ve finále Zlín. Trenér a GM Slavie Vladimír Růžička vždy touží Spartu porazit. Jeho každoroční předsezónní cíl je už dnes legendárním výrokem: ”Chceme skončit před Spartou.” Odpověď ze Sparty přišla po dvou porážkách v semifinále: ”Chceme vrátit Slavii tam, kam patří – tedy za Spartu.” Jak to tedy dopadlo?

    Bilanci ze základní části má lepší Slavia, která vyhrála tři ze čtyř zápasů a i ten čtvrtý měla slibně rozehraný. V Sazka Areně se dokázala vždy na svého soupeře maximálně vyhecovat a dvakrát porazila Spartu stejným poměrem 4:1. V úvodu sezóny viděla výborná divácká návštěva převahu Slavie od první třetiny, na rychlý gól Tomici navázal svou první brankou v derby Vašíček. Do konce první třetiny snížil gólem z přesilovky sparťan Výborný, ale pak už patřilo slovo jen slávistům. Další branky přidali Stümpel s Hruškou a slávisté mohli oslavovat historicky první vítězství v Sazka Areně.

    I zápas 30.kola se hrál ve vysočanské hale v režii slávistů. Utkání přihlíželo přes patnáct tisíc diváků a málem byl překonán rekord ze zápasu s Kladnem. Do vedení dostal Slavii trefou ze 3.minuty Vondrka, za Spartu vyrovnával Nedvěd. Důležitý a nakonec vítězný gól dal minutu před koncem první třetiny Tomáš Vlasák. Ve druhé třetině zapadla střela Borise Žabky ze středního pásma až za záda nešťastného gólmana Sparty Pöpperleho. Tento kuriózní gól definitivně zlomil odpor Sparty a v závěru završil slávistickou exhibici čtvrtým gólem Tomica, když dokončil akci Pálffyho.

    První zápas na ledě T-Mobile Areny, který se hrál v rámci 17.kola, měla opět lepší začátek Slavia. Na tradici rychlých gólů navázal Sup a ještě do konce první třetiny přidal druhou branku Vlasák. Až do závěru druhé třetiny si hrála Slavia dál svou hru, v zápase byla lepší, ale pak přišlo před odchodem do kabin snížení z hole Netíka a sparťané ožili. V drtivém nástupu do třetí třetiny otočili skóre Chabada s Nedvědem. Při slávistické snaze o vyrovnání završil střelecký účet utkání opět Nedvěd gólem do prázdné brány.

    Slávistická radost ale přišla opět ve 43.kole. Do zápasu v T-Mobile Areně znovu skvěle vstoupila, po dalekonosné ráně Nováka a dorážce Pálffyho vedla o dva góly, za Spartu snižoval ještě do konce první třetiny kdo jiný než Petr Nedvěd. Slávisté však na rozdíl od předchozího zápasu na Spartě v aktivní hře nepolevili, přidali zásluhou Vašíčka a Žižky další dva góly a jistým krokem si šli pro třetí vítězství v derby. Na konečný a pro Spartu přijatelný stav 2:4 snížil v závěru Nedvěd, asi jediný hráč, který Slavii v sezóně zlobil. Slávisté předvedli před play-off skvělý týmový výkon, podpořený vynikajícím Zdeňkem Šmídem v brance a náležitě si pak vychutnali ovace svých fanoušků.

    Resumé: Jak všichni hokejoví fanoušci ví, sezóna se neskončila pro oba rivaly nijak valně. Sparta vypadla ve čtvrtfinále už po pěti zápasech s Vítkovicemi, slávisté jí následovali o týden později, když vypadli po podstatně vyrovnanější sedmizápasové bitvě s Libercem. V konečném účtování však nakonec skončila Sparta jednu příčku před Slavií, protože po základní části skončila výše než její rival. Páté místo a “až“ šestá Slavia, to je však jen dílčím úspěchem holešovického týmu. Když se obě mužstva potkala na ledě, kralovala Slavia. ”Na Spartu si hráči věří,” říkal ne nadarmo během sezóny Vladimír Růžička. A na ledě to jeho svěřenci dávali patřičně najevo. V play-off se oba týmy po třech letech nepotkaly a tak ke škodě fanoušků nedošlo k další nelítostné bitvě o hokejového krále Prahy...


    Děkovačka fanouškům po vítězném derby na Spartě (43.kolo, 4:2)

    Dodatek: Ve druhé části TOP TEN slávistické sezóny 2004/05 se mj. dočtete o návratu slavného odchovance do Slavie, přestupové "bombě" a dalších hráčských trejdech během sezóny či o konci kariéry jedné legendy.

    Autor Miroslav Votava
  • Nepřehlédněte
    OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

    Ukázali jsme naši sílu, deset gólů je jen bonus, ví Polák

    Pěti body (3+2) se výrazně podílel na první výhře juniorů v semifinále proti Šumperku. I díky Vojtěchu Polákovi slávisté vyhráli úvodní zápas v Edenu 10:2. „Jsem rád, že jsem to konečně protrhnul a ...

    Číst více
    ZÁPASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

    Junioři ovládli první semifinále, Šumperku nastříleli deset gólů

    Slávističtí junioři odstartovali v Edenu semifinálovou sérii proti Šumperku jednoznačným vítězstvím 10:2, hattricky se blýskli Vojtěch Polák a Viktor Štípek. Druhý duel je na programu v pátek od ...

    Číst více
    A-TÝM 27.3.2024

    Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

    Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

    Číst více
    MLÁDEŽ 26.3.2024

    Juniorské semifinále startuje ve čtvrtek v Edenu!

    Junioři se po čtvrtfinálovém vítězství nad Porubou přiblížili svému cíli, k vytouženému postupu do extraligy je ale nutné zvládnout ještě dva důležité kroky. V semifinále, které se hraje opět na tři ...

    Číst více