Na první místo stavím, aby se dařilo týmu, říká Lukáš Hronek

P r a h a - Letos mu bylo teprve třiadvacet let, ale už toho v hokejové bráně zažil dost. Ve Slavii působil jako Málkův kolega a později jako jeho nástupce, v loňské sezóně odešel z klubu na hostování. V barvách Dukly Jihlavy získával nové a dosud nepoznané zkušenosti, ale i přes sestup do 1.ligy nejsou jeho vzpomínky na rok strávený na Vysočině jen negativní. "Můžu říct, že jsem si tam opravdu hodně zachytal," říká Lukáš Hronek v rozhovoru pro klubový web. Ve Slavii se po svém návratu naplno zapojil do přípravy a opět vytvořil brankářskou dvojici spolu s Petrem Fraňkem.

Jak hodnotíte loňskou sezónu ze svého pohledu? Působil jste v nejhorším týmu extraligy, s Jihlavou jste nakonec zažil pád do 1.ligy, dá se tedy na sezóně najít vůbec něco pozitivního?
Tak určitě to nebylo nic příjemného, ten sestup, ale já ze svého hlediska se na to dívám tak, že do Vánoc jsem si docela dost zachytal, myslím si, že v žádném jiném týmu bych si tolik nezachytal jako v Jihlavě, určitě ne tady na Slavii, protože Fráňa chytal dobře, takže tady moc šancí nebylo. Dá se říct, že každý zápas v Jihlavě byl ohromně těžký, ještě jak byla stávka v NHL, tak tím to bylo umocněné. Můžu říct, že jsem si tam opravdu hodně zachytal a doufám, že mi to pomohlo do dalšího růstu, poznal jsem to trošku z jiné stránky. První čtvrtinu extraligy jsme se ještě drželi, ale někdy od listopadu už bylo rozhodnuté, že budeme hrát baráž. Já doufám, že to jsou další zkušenosti, nedívám se na všechno tak negativně, byl jsem rád, že jsem mohl chytat extraligu, navíc ještě tak kvalitní, jaká byla.

Jaká nálada a atmosféra panovala v Jihlavě během sezóny a po smutném konci v baráži?
Já si myslím, že začátek byl dobrý, jako u každého nováčka ta euforie chvíli byla, ale pak holt těch zkušeností u hráčů nebylo na začátku moc, až později přišli zkušenější hráči Pavel Vostřák a Láďa Lubina, takže se to trochu zvedlo, ale už bylo pozdě. Na konci už to bylo všechno hrané ve stresu, baráž byla logickým vyústěním a myslím si, že kdyby neměly Budějovice ty hráče z NHL, tak to mohlo být vyrovnanější, ale takhle se dal takový konec celkem očekávat.

Jak se Vám líbilo na Vysočině, když pomineme hokejovou stránku, a jak se těšíte zpátky do Prahy?
Mám tam příbuzné, takže po téhle stránce to bylo v pohodě, nebyl jsem tam v úplně cizím městě. Ale určitě doma jsem tady v Praze, takže jsem moc rád zpátky.

Do Slavie jste se během sezóny na chvíli vrátil, v době zranění Petra Fraňka, ale přišel smůlovatý zápas v Sazka Areně s Plzní, který se nepovedl celému mužstvu. Jak jste vnímal šanci, že si opět zachytáte ve Slavii?
Když se to dohodlo, tak jsem byl rád, myslel jsem si, že si trochu zvednu sebevědomí, ale bohužel ten zápas nevyšel a byla to tady nakonec jen taková krátká epizoda na dva týdny, takové další zpestření sezóny (trpký úsměv).

Hostování v Jihlavě Vám skončilo, vracíte se do Slavie. S jakými cíly?
My jsme se dohodli, že se vrátím a budu tady s Petrem Fraňkem, takže uvidíme, jak to bude v sezóně vypadat. Každopádně bych chtěl chytat co nejvíc, ale důležité bude a já už jsem se o tom přesvědčil, aby se dařilo mužstvu. Loni byla Slavia myslím celý rok výborná, ale pak to nevyšlo v play-off a sezóna byla v háji. Takže já na první místo stavím, aby se dařilo týmu, ale určitě bych si chtěl také zachytat.

Přes svůj mladý věk jste toho v hokeji zažil už celkem dost, přesně v duchu – jednou nahoře, jednou dole. Nasbíral jste další zkušenosti, jste zas o rok starší. Takže otázka zní – jaký se vrací Lukáš Hronek do Slavie jako gólman a člověk?
Jak říkám, doufám, že ty zkušenosti v Jihlavě mi trošku prospějí, v bráně jsem se tam opravdu nenudil. Snad ty zkušenosti uplatním a jako člověk jsem se myslím moc nezměnil.

Děkuji za rozhovor.

V barvách Dukly Jihlava, za nejhorší obranou extraligy, se musel Lukáš Hronek hodně ohánět.

Foto: © Michael Mareš