Nejsem typ, který by opouštěl potápějící se loď

Osobou, kolem které se v posledních dnech točila největší pozornost, byl bezesporu Vladimír Růžička. Poté, co ohlásil svůj možný odchod ze Slavie, se strhla doslova Růžičkománie. Všichni se ptali, jestli to slávistický boss myslel vážně. "Nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo takhle rozbouřit" Výhra nad Vítkovicemi s největší pravděpodobností naznačila, že Růžička na střídačce Slavie zůstane i nadále.

Ulevilo se Vám, že jste konečně dokázali vyhrát?
Nevím, jestli se to dá nazvat úlevou. Důležité je, že jsme vyhráli. Jsem rád, že to kluci zvládli a dovedli jsme to do vítězného konce. Bojovnost byla obrovská, stále mi tam však chybí klid v koncovce, ačkoliv je vidět obrovská snaha. Na druhou stranu musím říct, že to chápu. Sedmkrát za sebou prohrát, to není vůbec jednoduché. Hráči moc chtějí, ale tlak si na sebe vytváří i sami tím, že vědí, že měli dát gól nebo že udělali chybu, po které zrovna padla branka... Není proto snadné se z takovéto situace dostat, proto mě těší, že se nám Vítkovice podařilo porazit a že kluci začnou zase věřit, že zápasy můžeme vyhrávat.

Při zápase jste byl hodně slyšet, což se asi podepsalo na Vašem hlasu, který je hodně chraplavý...
Hlas jsem ztratil určitě, protože kolem desáté minuty třetí třetiny jsem na něj musel přitlačit. Říkal jsem si, že přeci není možné, abychom ten zápas znovu prohráli. Vítkovice hráli třetí třetinu velmi dobře a pro nás je vynikající, že se klukům podařilo zápas obrátit a vyhráli jsme.

Je výhra o to cennější, že byla takto vydřená?
Určitě. Nedovedu si představit, že bychom měli znovu prohrát 3:4, když opět vedeme 3:0. Věřím, že nás takovýhle zápas může nastartovat. Jsem taky rád, že vlezl do brány Petr Franěk. Ukázal, že chytat umí.

Co Vás napadlo při vítkovické vyrovnávací brance?
Že už to prostě nemůžeme pustit jako v předešlých zápasech! Říkal jsme si, abychom to aspoň dohráli do prodloužení, nebo do penalt.. Samozřejmě ale pořád věříte, že můžete ten gól vstřelit.

Jak bylo před zápasem Vám osobně?
Mně? Docela dobře. Chci říct jednu věc. Všichni si možná mysleli, že když dvakrát prohrajeme, tak od toho půjdu. To ale není až tak jednoduché. Slavia je jiný tým než ty ostatní. Tak to zkrátka je, nemá cenu si nic jiného namlouvat. Krom Miloše Hořavy, který ale vede Znojmo, mě nenapadá jediná osobnost, která by sem mohla přijít. Spousta trenérů někde trénuje, navíc není jednoduché najednou před hráče předhodit nového trenéra a říct mu: „Ty to tady dělej, já si půjdu sednout nahoru a budu se na to koukat.“ Samozřejmě, že bych si tam oddechl, protože tlak na střídačce je obrovský, ale na druhou stranu, kdo mi zaručí, že by ty výsledky i tak přišly? Tady to prostě nefunguje jako v ostatních klubech, kde se v případě špatných výsledků sáhne hned v sedmém osmém kole k výměně trenérů.

Vylučujete tedy svůj odchod?
Já jsem předstoupil před hráče, kterým jsem řekl, že si do čtvrtka rozmyslím, co dál. Nedal jsme podmínku, že musíme vyhrát. Na druhou stranu, ten kdo mě zná, ví, že nejsem ten typ, který by opouštěl loď, která se potápí. To bych neudělal! Zvlášť, pokud se jedná o Slavii!

Potěšila Vás podpora od hráčů týmu a fanoušků, kteří neustále skandovali Vaše jméno?
Samozřejmě mě to potěšilo strašně moc. Vždy vám udělá radost, když za vámi hráči přijdou a ptají se, jestli jste to myslel vážně. Musím říct, že za ty dva dny jsem dostal asi tolik SMS zpráv, jako kdybychom vyhráli celou ligu. Překvapilo mě, že mi podporu vyjadřují i někteří fanoušci z jiných týmů, nejenom ze Slavie. To je pro mě hodně zvláštní a zajímavé.

Můžete prozradit, kdo konkrétně Vám psal?
Strašně mě překvapilo, kolik se ozvalo trenérů z extraligy. Jsem hodně v kontaktu s Milošem Hořavou, který vždy věřil, že už to prostě musíme protrhnout.

Při zápase dokonce přišla ke střídačce holčička, která Vám hodila papírek na střídačku. Můžete prozradit, co v něm bylo?
Že nemám odcházet. Stačil jsem si to přečíst o přestávce.

Čekal jste tolik povzbudivých ohlasů?
Já musím říct jednu věc. Mě nenapadlo, že se to celé takhle rozbouří. Řekl jsem to totiž jen hráčům, až potom na Kladně mi bouchly saze, kde jste mě přepadli vy (novináři - pozn.red.) . Během dvou dnů se tu pak rozpoutal takový humbuk, jako kdybych se měl stát prezidentem republiky. Všude se psalo: „Senzace, Růžička končí,“ ale já toho zas až tak moc neřekl. Je vidět, že vás to docela zajímalo, že máte o čem psát.

Divíte se?
Já se hlavně divím tomu, že Blesk ze zaručených zdrojů ví, že chci Málka. To bych chtěl ty zdroje vidět. To máte zdroje snad z Marsu, ne? (směje se) Já se pak ani nedivím Petru Fraňkovi, že se mu špatně chytá, když vycházejí podobné články. Já jsem v životě neřekl, že chci zpátky do Slavie Málka.

Snášel jste poslední zápasy špatně jen na střídačce, nebo jste se od hokeje nedokázal oprostit ani mimo led?
Musím říct, že poslední dva zápasy s Pardubicemi a Kladnem jsem snášel dost zle. Jak během dnů, tak i nocí. Už toho bylo dost.

Jak toto hektické období prožívala Vaše paní?
Manželka je velký fanoušek. Řekla mi, že v životě nemůžu odejít. A že mě zná, že stejně nikdy neodejdu. Jak říkám, samotného mě překvapilo, jaká bublina se z toho mého výroku udělala. Já si myslím, že třináct manažerů v extralize na ten hokej kouká svrchu, tak proč bych někdy nemohl být tím čtrnáctým? Šest let trénuji, tři roky jsem byl u nároďáku. Ten tlak je obrovský. Na druhou stranu ale říkám, že mně to tak docela vyhovuje. Rád jsem pod tlakem, trénování mě pořád baví. Kdyby mě to nebavilo, tak tady nebudu. Když však sedmkrát prohrajete, taky uvažujete, co jste udělal špatně. S tímhle mužstvem není možné prohrát tolik zápasů. Nevím jak vy, ale já jsem přesvědčený, že mužstvo máme velmi silné. Přesto i silná mužstva si občas musí projít určitou krizí.

Přišel jste na něco, co jste jako trenér udělal špatně?
Pořád o tom přemýšlíte. Stále se o tom s Ondrou Weissmannem a Jirkou Kalousem bavíme, rozebíráme to. Někde jsme však chybu udělali. To máte jako s domečkem z karet. Jedna karta se trošku posune a začíná to padat. Důležité pak je, někde to zastavit. Hokej však takový je. Kdo však viděl naše prohrané zápasy, musel si všimnout, že jsme minimálně polovinu z nich mohli vyhrát a být někde jinde. Většinou jsme prohráli jen o gól. Vždy říkám, že je lepší prohrát 8:1 a pak vyhrát, než čtyřikrát za sebou prohrát o gól. Hráči to totiž snadněji hodí za hlavu.

Dává vám naději třeba to, že pozdější mistr si vždy podobnou krizi v průběhu sezony vytrpěl? Stačí si vzpomenout na Pardubice, Spartu...
Mně nedává žádný náboj Sparta. To v žádném případě. Podívejte se ale třeba na NHL. Mužstvo s téměř nejnižším rozpočtem se dostane do finále... A o tom to je. Když se tam dostanete, může se už stát cokoliv. Já ale teď v žádném případě nemyslím na play-off. Vždyť jsme vyhráli jen jednou. Musíme zatím jít zápas od zápasu.

Oslavíte nějak tuto výhru?
Já jsem strašně rád, že jsme vyhráli, ale slavit to nebudu.