Mým snem je skončit v první čtyřce

Již pátou sezonu v řadě hájí Pavel Kolařík barvy hokejové Slavie Praha. V Růžičkově týmu hraje mimořádně důležitou roli – jen těžko byste na postu defenzivního obránce hledali někoho povolanějšího. To však rozhodně neznamená, že by čtyřiatřicetiletý bek neuměl zaútočit, což potvrdil minulý týden v Litvínově, kdy svým gólem rozhodl o mimořádně důležitém tříbodovém zisku.

Právě vítězný gól na ledě Chemiků byl pro Pavla Kolaříka první trefou v sezoně. Je jasné, že z něj měl pořádnou radost, zvláště když se na severu Čech hrálo de facto o šest bodů. „Každý gól dokáže potěšit, tenhle byl navíc vítězný, takže ta radost z něj byla ještě o trochu větší.“ Ironií osudu právě ráno před střetnutím s Reichelovou družinou slyšel Kolařík od svých spoluhráčů určité poznámky, že se v probíhající sezoně ještě nedokázal trefit do soupeřovy sítě. „No vidíte a hned večer mi to tam spadlo,“ říká s úsměvem na tváři.

Čas na nějaké oslavy však rozhodně nebyl, vždyť už v úterý Slavia přivítala na domácím ledě rivala z Pardubic. Vladimír Růžička své svěřence před zápasem upozorňoval zejména na dobrý start do utkání. Tak jako v dobách komunismu, slávisté plán splnili na více než sto procent – ve čtvrté minutě to už bylo 3:0! „Začátek zápasu jsme měli skvělý, dovolím si tvrdit, že náš nástup rozhodl celý zápas,“ soudí Kolařík. Neméně důležitým okamžikem však byla i rychlá odpověď Romana Červenky, který jen jednačtyřicet vteřin po Rolinkově snížení na 4:2, vrátil Pražanům tříbrankové vedení. „Kdybychom ten gól nedali, Pardubice by začali na ledě lítat a ještě bychom mohli mít problémy,“ vyzdvihuje Červenkovu trefu slávistický bek.

Řadě fanoušků možná za stavu 3:0 pro domácí tým naskočila v hlavě černá myšlenka při vzpomínce na první letošní vzájemný duel těchto soupeřů v Sazka Areně. Slavia tehdy v jednadvacáté minutě vedla rovněž 3:0, slibně rozjetý zápas však ještě stihla ztratit a Moelleru podlehla 4:5. „Že bych si vzpomněl přímo na tento zápas, to ne. Ale v této sezoně jsme takových zápasů promarnili spoustu. Proto jsme to měli v hlavě a věděli jsme, že musíme makat dál,“ potvrzuje Kolařík.

V 31.minutě si na své přišli i příznivci boxu. Po Ratajově střele na Jána Lašáka po odpískání se na ledě strhla pořádná mela, ve které dominovali Maris Jass s Petrem Čáslavou. Kolařík se domnívá, že celá šarvátka vznikla úplně zbytečně. „Igor ten hvizd neslyšel, ta střela navíc ani nešla na branku. Někdo z Pardubic tam na něj úplně zbytečně vyjel a pak už to jelo,“ vrací se ke zpestřujícímu okamžiku hry Kolařík, který si v úterním zápase připsal jeden kladný bod do hodnocení plus minus.

Slavia vyhrála poslední čtyři zápasy v řadě, nahoru jdou navíc i výkony týmu. I proto si Pavel Kolařík myslí, že krize z první poloviny sezony je už definitivně zažehnána. „Pevně v to věřím a doufám, že už budeme tabulkou jen stoupat. Už druhá čtvrtina soutěže však z naší soutěže byla velice dobrá,“ soudí hráč, který odehrál i třináct střetnutí v zámořské NHL za Boston Bruins. A statistiky mu opravdu dávají za pravdu. Slavia totiž z třinácti utkání plných deset vyhrála.

Sám Kolařík už po očku sleduje extraligovou tabulku a hledá optimální výchozí pozici před vyřazovacími boji. „Kdybychom skončili v první šestce, bylo by to výborné. Play-off se totiž hraje na krev, síly rychle ubývají, mohou přijít i zranění. Osobně bych se však ještě chtěl poprat o první čtyřku. Kdyby se to povedlo, byla by to nádhera,“ zasní se.

Radostné slávistické dny tak prozatím kazí snad jen zranění Tomáše Žižky, který má blíže nespecifikované trable s kolenem. „Sám nevím, o co se přesně jedná, ale bohužel to nejspíš bude na delší dobu,“ uzavírá naše povídání Pavel Kolařík.