HC Slavia Praha v roce 2006

„Nic jiného než titul mě nezajímá!“ Slávistický kouč a generální manažer Vladimír Růžička dal jasně najevo, co pro něj bude v roce 2006 synonymem slova úspěch! Jako strašák totiž nejen na něj působil rok předchozí, kdy Slavii vystavilo stop mužstvo libereckých Bílých Tygrů již ve čtvrtfinále. Touha k návratu na extraligové výsluní byla enormní, Slavia základní část zakončila na výborném druhém místě, jen s malými problémy si navíc proklestila cestu vyřazovací částí až do finále! Tam se však musela sklonit před městským rivalem z Holešovic. I přes touhu skončit na nejvyšším stupínku je druhé místo nesporným úspěchem. Pojďme nyní ale o pár měsíců zpátky a shrňme si, co rok 2006 slávistickým hokejistům a příznivcům přichystal!

Do nového kalendářního roku vstupovala Slavia z průběžné první pozice a se čtyřbodovým náskokem na druhý Liberec. Ke svému prvnímu zápasu zajížděla Slavia do Pardubic, kde na ni čekal domácí Moeller. Zápas přinesl nádhernou podívanou v elektrizující atmosféře, příkladné nasazení a hlavně také branky! V polovině hry vedla Slavia již 4:1 a vypadalo to na jednoznačnou záležitost. Pardubice se však z bahna vyhrabaly a v 59.minutě tak slávisté měli k dobru již jen jednobrankový náskok 5:4. Klid jim však dodal dvěma brankami Radek Duda, který si nakonec v zápase připsal čtyři body za hattrick a jednu asistenci. „Byl to úžasný zážitek pro diváky,“ rozplýval se nad kvalitou střetnutí asistent trenéra Slavie Jiří Kalous. Hned v dalším kole přijel do Sazka Areny úhlavní rival – Sparta. Ve skvělé formě hrající Slavia opět nezaváhala a svého soka porazila. Z posledních deseti pražských derby se slávisté z výhry radovali hned devětkrát! „Můj sen je potkat Spartu ve finále. Zápasy by měly absolutní grády,“ vyprávěl spokojený Radek Duda. Asi ani on sám v té chvíli netušil, že jeho přání se mu v příštích měsících vyplní... Ve 44.kole přišel pro Slavii další sladký moment. Vůbec poprvé v Sazka Areně totiž Růžičkovy svěřenci porazili zlínské HC Hamé.

Pár hodin před koncem přestupního termínu, který končí posledním lednovým dnem, navíc Slavia získala pro zbytek sezony velkou posilu do útoku. Do mužstva se totiž z Litvínova, který již ztratil naději na proklouznutí do play-off, po devíti letech vrátil Ivo Prorok! Řada fanoušků si jistě vybavila tehdejší spolupráci útoku Ujčík – Růžička – Prorok. Pět kol před koncem základní části se schylovalo k napínavému duelu. Slavia se přetahovala s Libercem o první pozici, která zaručuje možnost začínat všechny zápasy vyřazovací části na domácím ledě. Právě 48.kolo nabídlo přímou konfrontaci těchto soupeřů. Liberci nakonec stačil na vítězství jediný gól, a tak měly oba celky před posledními čtyřmi zápasy shodný počet sedmadevadesáti bodů. Slavia dostihy se Severočechy nakonec prohrála. Fanoušky Slavie však musel mrzet zejména poslední duel základní části – pražské derby v T-Mobile Areně. Domácí Sparta totiž tým Vladimíra Růžička smetla jednoznačně 6:1. Před play-off si navíc holešovičtí uvědomili jeden fakt – Slavie se bát nemusíme, rozhodně se s ní dá hrát. Slavia tak nakonec obsadila druhé místo a ve čtvrtfinále na ni čekal Třinec! Kapitán Josef Beránek se stal nejlepším nahrávačem základní části, když si připsal osmatřicet asistencí!

Do čtvrtfinále vstupovala Slavia v pozici jednoznačného favorita. Mladíci již tradičně navštívili před rozhodující fází sezony kadeřnictví, aby si na svých hlavách nechali udělat nejroztodivnější barevné kreace. K rozuzlení celé série nakonec stačily pouhé čtyři vzájemné zápasy, ale konečný stav 4:0 byl pro třinecké hokejisty až příliš krutý a do jisté míry tak přesně neodrážel skutečné dění na ledové ploše. Hned v prvním zápase měla Slavia plné ruce práce. V 27.minutě totiž hosté vedli již 2:0 a se slávisty to nevypadalo příliš dobře. Díky zlepšenému výkonu v druhé polovině utkání však nakonec Slavia vyhrála 5:3 a úspěšně vykročila do bojů o titul. I v druhém zápase se hosté rychle dostali do dvoubrankového vedení, Slavia však zásluhou zejména Tomáše Vlasáka, který byl podepsán pod pěti brankami, zdolala Oceláře i podruhé.

Velké diskuze však v tomto zápase vyvolal Frolův zákrok na mladíka Sobotku, který se po obráncově zákroku v samém závěru utkání skácel na led, kde zůstal se zapadnutým jazykem bezvládně ležet. Díky včasnému zákroku lékaře týmu Pacovského zůstal Sobotka mimo ohrožení života. Diagnóza – otřes mozku. Pár dní si musel poležet v nemocnici, odkud byl následně propuštěn do domácího léčení. „Pamatuji si, jak jsem přihrál puk, pak nevím už vůbec nic. Probral jsem se trochu až v kabině, kde mě šili. Matně si vybavuji cestu do nemocnice, bylo mi opravdu špatně,“ vzpomínal druhý den na děsivý střet Sobotka. Ihned po Frolově ataku se na ledě strhla bitka, slávisté chtěli pomstít svého spoluhráče. Tomáš Frolo dostal za svůj zákrok trest na pět zápasů, „mstitel“ Žižka na utkání jedno. Ještě dlouho poté se však odborníci a fanoušci dohadovali, fauloval-li Frolo, nebo se jednalo o čistý bodyček.

Za stavu 2:0 na zápasy se tak vyhecovaná série přesunula do Třince. Slavia dokázala vyhrát i oba venkovní zápasy, ačkoliv po šedesáti minutách byl stav pokaždé nerozhodný. O třetí výhře rozhodl v samostatných nájezdech „šikula“ Vlasák, definitivní tečku za sérií udělal ve čtvrtém zápase gólem v prodloužení Petr Kadlec! Slavia tak v nejkratší možné dobře proklouzla do semifinále, Tomáš Vlasák navíc vedl kanadské bodování po čtvrtfinále. „Jsem rád, že to máme za sebou. Jsem pyšný na kluky, co dokázali,“ přiznal úlevu trenér Vladimír Růžička.

V semifinále čekalo na pražský tým překvapení z českých Budějovic! Jihočeši totiž senzačně poslali ven ze hry vítěze základní části z Liberce! A stačilo jim na to pouhých pět utkání! „Máme před soupeřem obrovský respekt,“ byl si dobře vědom síly Jandačovy party slávistický kouč Vladimír Růžička těsně před začátkem semifinálových klání. Hned první zápas mu dal za pravdu. Budějovice zejména díky skvělému brankáři Turkovi vyhrály 2:0 a splnily si tak cíl jedné výhry z úvodních dvou utkání v Sazka Areně. Hned následující den však Slavia zabrala, čisté konto si připsal i Petr Franěk a stav série tak byl opět vyrovnaný. Bod za asistenci si připsal i Vladimír Sobotka, který se stačil dát včas dohromady a na semifinálové bitvy již byl zpátky v slávistické sestavě. Před přesunem na jih Čech začala plnit stránky novin slovní přestřelka mezi budějovickým trenérem Jandačem a slávistickým rebelem Dudou. Ten totiž nazval protihráče Hřebejka simulantem, jelikož podle Dudy svým pádům notně přidává. „A navíc je hnusnej,“ připojil. Kouč Budějovic Dudovi po čtvrtém vzájemném zápase v sérii úder vrátil. Nazval jej totiž mimozemšťanem. „Duda je člověk z jiné planety,“ rýpnul si Jandač.

Kdo vyhrál na poli mediálním? Těžko hodnotit. V Budvar Areně však kralovala Slavia. Oba zápasy vyhrála, stejně jako v Třinci, jednobrankovým rozdílem. A v jednom z nich opět rozhodovaly nájezdy. Není přitom složité uhodnout, kdo v nich Slavii opět zachránil. Proti Turkovi se Tomáš Vlasák rozjel hned dvakrát a pokaždé z toho byl gól. „Jsem za to strašně rád, ale vím, že donekonečna je dávat nebudu,“ nelétal v oblacích Vlasák. Slavia tak před pátým zápasem, který se konal v Sazka Areně, dobře věděla, že stojí jedno vítězství od vysněného finále. Pátý zápas byl ukázkou toho, jak nesmírně vyrovnaná celá série byla. Po základní hrací době, i po prodloužení byl stav nerozhodný 1:1. Rozhodovat tak opět musely až penalty! K již tradiční jistotě Vlasákovi, který v play-off proměnil všech svých pět nájezdů, se přidal i Ivo Prorok a Slavia si tak po roční pauze znovu mohla vychutnat postup do finále extraligy.

Pražské derby! Souboj nesmiřitelných rivalů znovu na obzoru a to dokonce ve finále. „Na jednu stranu se tato sezona bude hodnotit pozitivně, ale nikdo z nás to takhle nebere. Chceme finále vyhrát,“ neschovával se za alibistická prohlášení Vladimír Růžička. „Už nejsme takoví outsideři,“ dobře věděl trenér Sparty František Výborný. Sparta se zvedla z velké krize, na poslední chvíli se dostala do play-off, kde odehrála skvělé partie. A navíc je tu ten poslední zápas základní části se Slavií. Slavia první zápas ovládá, ještě necelých pět minut před koncem třetí třetiny vede 3:1, přesto však náskok neudrží. Právě neschopnost udržet vybudovaný náskok zlomí Slavii vaz i ve zbylém průběhu série. Sparta během necelé minuty vyrovnává a zápas míří do prodloužení, posléze do samostatných nájezdů. V nich by měla mít podle papírových předpokladů díky fantomu Vlasákovi větší šanci Slavia. Jenže Vlasák hned v první sérii na Břízu nevyzrává, Slavii pak nepomůže ani vedoucí gól Sobotky.

I přesto však slávisté zbraně nesložili a druhé střetnutí vyhrávají. Následující dva zápasy v T-Mobile Areně však jasně demonstrují sílu Sparty. Ta v obou zápasech ještě po čtyřiceti minutách hry prohrává, přesto se z výhry nakonec raduje právě ona. „Fakt nevím, čím to je,“ kroutí hlavou zklamaný Sobotka. I tak však Slavia ještě dokáže vyhrát pátý zápas a vrátit celou série zpět do Holešovic. Tam už to však slávistům nevychází. Poprvé v sérii končí zápas o více než jednu branku. Sparta vyhrává 3:0 a slaví mistrovský titul. „Slavit nebudeme, nemáme co,“ ucedil těsně po zápase Tomáš Divíšek. Postupem času však slávisté uznali, že i druhé místo je úspěchem. „Ale první by bylo lepší,“ dodal již s náznakem úsměvu Vladimír Růžička. Na druhém místě v bodování play-off skončil slávistický forvard Tomáš Vlasák, nestačil jen na o bod lepšího Jaroslav Hlinku ze Sparty.

I na mistrovství světa, které se v roce 2006 konalo v lotyšské Rize, měla Slavia své hráčské zastoupení. Barvy Slováků hájil obránce Dominik Graňák, trenér české reprezentace Alois Hadamczik si do svého kádru vybral slávistické útočníky Jaroslava Bednáře a Ivo Proroka. Poměrně mladý tým dosáhl v Lotyšsku velkého úspěchu, když vybojoval stříbrné medaile.

Letní přestávka byla spíše ve znamení odchodů. Slavii opustil Radek Duda, jenž odešel do švédského Malmö, Ivo Prorok se vrátil zpátky do Litvínova, odkud přišel Slavii vypomoci na závěr základní části a na play-off. Do kádru Chemiků odešel na hostování i Milan Kopecký. Zdaleka největší ztrátou však byl odchod spolehlivého obránce s dobrou střelbou Jana Nováka do ruské Kazaně. Z hostování z Ústí nad Labem respektive Havlíčkova Brodu si Slavia před začátkem sezony 2006/07 stáhla Romana Červenku a Lukáše Havla. Jedinými ryzími příchody tak byl přestup slovenského obránce Tomáše Špily z Nitry a Vitali Taskinena z finského celku Kalpa Kuopio. Výrazné změny se ale měly udat teprve až v průběhu sezony... Nejzásadnější událostí léta tak byla změna ve vlastnictví klubu. Podíl Skansky, která klub vlastnila od roku 1993, tehdy ještě pod původním jménem IPS, byl prodán deseti fyzickým osobám, mezi kterými je například Vladimír Růžička nebo Miroslav Tvrdý, prezident Slavie. Jedním z hlavních důvodů tohoto prodeje byla i obava, aby tento podíl nebyl prodán bez možnosti kontroly ze strany klubu. Společnost Skanska však i nadále zůstává pro následujících pěl let finančním partnerem Slavie.

V úvodním kole nového ročníku Slavia vybojovala tři body na horkém ledě Plzně. Jenže jako by zde platilo pravidlo, že první vyhrání z kapsy vyhání! Mužstvo postupem času zabředlo do pořádné krize, ze které se dlouho ne a ne dostat. Dalo se tedy očekávat, že Vladimír Růžička sáhne k určitým hráčským výměnám, které by měly dát týmu nový impuls. Z Liberce přišel obránce Hlavačka, ze stejného týmu byl na hostování do poloviny prosince uvolněn i Leoš Čermák. Výměnou za Tomáše Divíška přišel plzeňský Igor Rataj, z lotyšského klubu Metalurgs Liepaja pak Maris Jass. Na pár zápasů se v dresu Slavie objevilo i pár jiných jmen, jejich působení však bylo v zásadě epizodního charakteru. I přes výrazné zemětřesení v hráčském kádru se však výsledky nezlepšovaly. Mezi osmým a patnáctým kolem byla Slavia dokonce poslední!

Po zápase 12.kola na ledě Kladna však Vladimír Růžička svým prohlášením všechny překvapil. „Uvažuji o tom, že bych z lavičky odešel. Hráčské výměny nepomohly a je jasné, že pak je na řadě trenér,“ vyrazil slávistický patriot mnohým lidem dech. O Růžičkovi se najednou začalo všude spát, stovky lidí mu psaly povzbudivé dopisy. Většina fanoušků, a to nejen slávistických, si nepřála, aby Růžička odešel. Slavia se probrala včas! Hned další zápas s Vítkovicemi vyhrála a Růžička si mohl oddechnout. „Hráli jsme i za Vláďu,“ přiznali po utkání slávisté, že by si bez něho Slavii nedokázali představit.

Slavia od této chvíle začala pozvolna stoupat tabulkou, přesto však za vodou ještě nebyla. Srážel ji zejména až příliš velký počet inkasovaných branek. Mužstvo se v útočné fázi muselo pořádně nadřít, aby vstřelilo minimálně o jeden gól víc než soupeř. O problému dobře věděl i Vladimír Růžičku. „Tolik inkasovaných branek mě nemůže nechávat klidným,“ hořekoval nad defenzivní činností svého týmu. Tým příliš nepodržela ani brankářská jednička Petr Franěk. V kuloárech se začalo spekulovat o možné Fraňkově výměně, kouč však tyto spekulace razantně popíral. Zápas 16.kola s HC Hamé nabídl jako již tradičně brankové hody. Slavia svého soupeře zdolala 6:5 po prodloužení. Asi málokdo tušil, že to bude poslední Fraňkův zápas v dresu Slavie. Následující dva zápasy odchytal náhradník Lukáš Hronek, ale nejen Růžičkovi bylo v tu chvíli jasné, že to není řešení na stálo.

26.10. 2006 proto na zbytek sezony plus další dva roky přichází z Pardubic Adam Svoboda! Gólman, jenž v dresu Východočechů stál proti Pražanům v památném finále roku 2003. Gólman, jenž byl pro většinu slávistů sněhulákem. „Doufám, že mě fanoušci Slavie přijmou,“ neskrýval těsně po přestupu své obavy. Bál se zbytečně. Slávističtí příznivci si ho okamžitě zamilovali. Nejen kvůli výkonům v zápase. Na Svobodovy děkovačky po vyhraném utkání se spousta lidí těší již dlouho dopředu. V nejistotě tak najednou musel žít Petr Franěk. Slavia si s ním přestala počítat a začala mu shánět angažmá. Franěk však několik poměrně lukrativních nabídek odmítl, mimo jiné i ruský Omsk. Vladimír Růžička tak vyjádřil pochybnost, jestli se mu vůbec někam chce. „Přijde mi, že mu vyhovuje trénovat jen s juniory,“ dodal. Celá situace se nakonec vyřešila v posledních dnech roku 2006. Franěk čapl nabídku z Německa a odešel do Iserlohnu.

5.12. nadělil Mikuláš krásný dárek Michalu Supovi. Slávistický srdcař totiž na ledě Českých Budějovic odehrál svůj jubilejní osmistý zápas v extralize. „To už asi pěkně stárnu,“ okomentoval svůj velký den Sup. V polovině prosince však přišla pro slávistické příznivci pořádně těžká rána. Tomáš Vlasák dal Slavii sbohem a odešel do švédského Linköpingu! Hlavním důvodem byly nejspíše peníze, Slavia potřebovala ulevit svému napěchovanému rozpočtu. Pachuť však odchodu dodala mediální výměna názorů hráče s trenérem Růžičkou. Fanoušci tak byli zmatení a nevěděli, kdo za odchod nakonec může, kde leží onen zakopaný pes sporu.

Slavia se však, jak již bylo řečeno, z vleklé krize dokázala vyhrabat a po malých krůčcích se v tabulce sunula směrem vzhůru. Rok 2006 zakončila na sedmém místě, jen s tříbodovou ztrátou na šestou pozici, která by zaručila přímý postup do vyřazovacích bojů. Cíl pro zbytek základní části tak byl jasný... S příchodem nové sezony bohužel klesla návštěvnost v Sazka Areně. Fanoušci již halu dobře znají, navíc se jim nezamlouvají vysoké ceny vstupného, parkovného a občerstvení, kvůli čemuž zosnovali i protest. Pětiminutové opuštění hlediště v zápase s Třincem jako projev nesouhlasu však mnoho nezměnilo. Průměrná návštěva v Sazka Areně v sezoně 2006/07 se tak koncem kalendářního roku zastavila jen na čísle 4021.