Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
ROZHOVORY
28. května 2007

Tomáš Micka se do Slavie moc těší, na Ústí nikdy nezapomene

Po pěti letech je zpátky ve Slavii. Vrátil se do míst, kde hokejově vyrůstal. Útočník Tomáš Micka má za sebou vydařenou sezonu, na jejímž konci pomohl Ústeckým Lvům k postupu do extraligy. Na severu Čech mohl pokračovat, zájem měly i další celky. Ale vybral si nabídku ze Slavie, vyslyšel volání klubu svého srdce. "Po zvážení všech nabídek a možností jsem se nakonec rozhodl pro Slavii, kde chci využít svoji druhou šanci. Moc se těším. Také jsem rád, že mám Slavii kousek od bytu, což je najednou po všech předešlých sezonách příjemná změna," říká v rozhovoru pro klubový web.

PROFIL a STATISTIKY Tomáše Micky

Jaký to je pocit být po pěti letech zpátky ve Slavii, kde jste hokejově vyrůstal?
"Je to super pocit. I když se dá říct, že moje všechny předešlé vazby se Slavií byly přetrhány, nikdy jsem nepřestal Slavii sledovat, zajímaly mě její výsledky, jak se jí daří. Doteď mě trochu mrzí, když jsem mistrovskou sezonu Slavie sledoval jen z dálky, ale o to víc si člověk přeje být v ní a na tento vrchol znova dosáhnout. Já tehdy padal z Havířovem na dno, byla to smolná sezona, vůbec jsem nehrál, a když hrál, tak jenom chvíli, k ničemu to nevedlo. Ale myslim, že i takový negativní zážitek vám dá hodně. Psychicky vám to sice sebere hodně sil i nadějí, ale na druhou stranu vám to pomůže leccos si uvědomit, člověka neukolébají úspěchy a chce na sobě dál pracovat, věřit, že se ode dna opět zvednete."

Nebyl jste zklamaný, když šance nepřišla dřív?
"Zklamaný jsem byl hodně, ale to je snad přirozený pocit. Když v klubu vyrůstáte od přípravky, pomalu měníte velikosti výstroje, ale slávistický dres pořád zůstává, tak vzhlížíte k A-teamu a věříte, že v něm jednou taky budete, a já už jsem se hodně přiblížil. Slavia ale tehdy měla hodně silný kádr, kvalitní hráče a pro mě tam nebylo místo. Jsem ale bojovník a o svoji šanci bych se určitě porval. Teď ale vím, že jsem platnější než tehdy, kdy jsem neměl tolik síly jako mám teď, a cenné dva roky otloukání v zámořské soutěži mi pomohlo fyzicky vyspět, i nasměrovat dál můj herní styl."

"Chci ve Slavii využít druhou šanci"

Po skončení letošní sezony jste měl více nabídek z extraligy. Potěšil vás zájem?
"Určitě, skoro pět let pro většinu klubů jakoby neexistujete, bojujete o každou šanci, o každé místo, doteď si vzpomínám, kdy mě zkoušel německý klub z Kasselu, v přípravě se mi dařilo, dával jsem i góly, ale ve finále mě stejně nechtěli. To pak člověka napadají různé myšlenky. I díky tomu jsem se přihlásil dál na školu, začal myslet na zadní vrata. Začal jsem studovat Vysokou školu ekonomie a managementu, kde mají se mnou svatou trpělivost, když jsem denně dojížděl nebo zůstával v Ústí, tak to bylo časově náročné, teď to snad budu zvládat lépe. Se stejně dobrým přístupem jsem se setkal i na střední – byla to Obchodní akademie se sportovním zaměřením, pro sportovce uplně ideální, jako slávistu mě tehdy přijímali, určitě že z toho mají radost i teď, jejich vedení je moc fajn. Po ústecké sezoně jsem rád, jak se situace změnila, zájem měla řada klubů. Ten zájem mě moc potěšil a o to víc mě to utvrdilo v tom, že člověk nedostává nic zadarmo, musí se o šance rvát dál, i když se nedaří."

Co rozhodlo pro Slavii?
"Jirka Kalous byl vůbec prvním člověkem, který mě během mého angažmá v Ústí oslovil, bylo to nečekané i příjemné zároveň, že klub vašeho srdce o vás ví a má zájem. Ten se stupňoval, ale všechna jednání jsem přesměrovával na konec sezony. Po zvážení všech nabídek a možností jsem se nakonec rozhodl pro Slavii, kde chci využít svoji druhou šanci, kterou jsem tehdy nedostal. Moc se těším. Také jsem rád, že mám Slavii kousek od bytu, což je najednou po všech předešlých sezonách příjemná změna."

V dresu Slavie jste zatím odehrál jeden extraligový zápas. Vybavujete si to utkání? Jaké na to máte vzpomínky?
"Přišlo to docela nečekaně, v pátek jsem byl připravený odjet druhý den na zápas s juniorama, ráno mi zavolal pan Růžička, ať přijedu na rozbruslení, že budu odpoledne hrát. Těšil jsem se, ale samozřejmě jsem se i trochu obával, zápas měl běžet v televizi. Dál si pamatuju, že Slavia prohrála a já hrál vlastně jen jednu třetinu. Tak jak na mě dojmy z extraligového debutu přišly, tak i rychle odešly. Na druhou stranu si dobře vybavuji zápas, kdy jsem se objevil v Edenu na ledě podruhé, už však v barvách soupeře Havířova. Byl to docela divoký zápas a dal jsem tehdy svůj první extraligový gól, a na takový gól se nezapomíná. Mám samozřejmě puk doma schovaný. Tehdy mě na chvíli zamrzelo, že tu nejsem doma, ale na druhou stranu ten zápas pro Pantery jeden z těch lepších, na rozdíl od drtivé většiny všech ostatních zápasů v sezoně."

"Co se ve Slavii změnilo? Nic. Člověk má pocit, že se vrací domů"

Změnilo se něco ve Slavii za co dobu, co jste byl pryč?
"Vůbec nic. Naopak, je příjemné vidět, jak spousta věcí zůstala stejná, člověk má pocit, že se vrací domů. Jako slávistu mě samozřejmě mrzí, že už se nehraje v Edenu, ale i tak se na Sazka arenu těšim. Bývá zvykem, že lidi kolem hokeje vytvářejí atmosféru, nezbytnou pohodu a byl jsem rád, když jsem zjistil, že všichni lidi, které jsem znal z dřívějška, tu zůstali. Jen mě mrzí, že si nemůžu z Ústí přetáhnout "velkého" maséra, naše spolupráce fungovala výborně, staral se o mě jak o mimino, a i po mém odchodu jsme zůstali přátele."

Koho ze současných spoluhráčů ve Slavii si pamatujete z dřívějška? Byl jste s někým ze slávistů v kontaktu?
"Ze současného kádru si pamatuji většinu hráčů, ale v kontaktu jsem s nimi nikdy pořádně nebyl, takže ani nezůstal. Dobře jsem znal moje bývalé spoluhráče z juniorů, např. Petra Jaroše nebo Lukáše Hronka, ale ty už ve Slavii nejsou, což mě trochu mrzí. Za těch pár tréninků tady ale můžu říct, že je tu dobrá slávistická parta, už se těším až společně vyrazíme na led."

Váš otec býval vynikajícím útočníkem, poté pracoval jako sekretář na svazu. Bavíte se často o hokeji, co říká na vaše výkony a rozhodnutí? Snaží se vám občas radit nebo už jdete spíše vlastní cestou?
"Táta se snaží nevynechat žádný můj zápas, je dost v obraze a vždycky má k mýmu výkonu co říct, moji hru má přečtenou dokonale. Radí mi už od přípravky a jsem si jistý, že tomu tak bude napořád. Jsem za to rád, i když je spíš hlavně velkým kritikem, který pochvalu nikdy nedá zadarmo, o to víc ale člověka potěší. S mojí přítelkyní přibyl ještě jeden "kritik", její otec, který spolu s tátou moje zápasy bedlivě sledují, jezdí za mnou i na zápasy ven. Pozápasové setkání s nimi je vlastně takový zrcadlo mojí hry, přesně mi dokáží popsat chyby který jsem udělal, kdy jsem je udělal.. Zkritizují, poradí, ale i povzbudí, jejich názory jsou pro mě důležité."

V Ústí jste si za poměrně krátkou dobu získal výbornou pozici, stal jste se miláčkem fanoušků. Bylo těžké odejít?
"Odchod z Ústí byl jedním z nejtěžších kroků v mém v životě, neodcházelo se mi s lehkým srdcem a i teď se mi pořád vybavuje plno příjemných vzpomínek. I mé nejbližší odchod mrzel, všem se tam moc líbilo, ať už aréna, atmosféra při zápasech, i lidé z realizačního týmu. Všechny je ta ústecká atmosféra vtáhla, dokonce maminka přítelkyně pekla hráčům různé dobroty, až si trenér v play off dělal srandu, že je podplacená Boleslaví, aby nás všechny vykrmila, abychom byli pomalejší (úsměv). Bylo to super období, na Ústí nikdy nezapomenu."

Znamená postup do extraligy s Ústí zatím váš největší úspěch kariéry?
"Postup do extraligy je určitě mým největším sportovním úspěchem, ale hlavně celá ta sezana byla vlastně nejšťastnějším hokejovým obdobím. Po nečekaném ukončení angažmá v Trenčíně mi chvíli trvalo, než jsem se dal dohromady, člověk hodně přemýšlel, co udělal špatně. Zpětně ale konce slovenského angažmá nelituji, díky tomu jsem mohl v Ústí prožít tuto postupovou pohádku, hokejově i psychicky se zvednout."

Byl jste v juniorských výběrech reprezentace, poté o vás nebylo příliš slyšet, nyní zase stoupáte nahoru. Kde nastal zlom, bylo to setkáním s panem Machurou, bývalým vcholovým koulařem, pod jehož vedením jste se začal kondičně připravovat?
"Jako zlom určitě beru setkání s Remíkem Machurou. Bylo to po mé nešťastné sezoně v Havířově, chtěl jsem tehdy trénovat na Slavii, ale nemohl jsem, takže jsem se musel připravovat sám. Už přesně nevím, kde sehnal otec mé přítelkyně kontakt na pana Machuru, ale spolupráce byla navázána hodně rychle. Myslel jsem, že si nějaký čas zatrénuji a pak bude konec, ale nakonec je tomu úplně opačně, bez jeho rad a tréninků si teď přípravu nedovedu představit. Připravil mě na první angažmá v zámoří, Edmonton měl tehdy přípravný kemp, díky tomu jsem se cítil fyzicky hodně dobře. Taky jsem se dostal k výbornému fyzioterapeutovi Martinu Stupkovi z Rehalandu, který se stará například i o naše biatlonisty. Na mém těle odhalil spoustu nedostatků, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení, naučil mě používat svaly jinak, zlepšil mi stabilitu, poradil co nemám dělat. Po návratu jsme ve spolupráci pokračovali. Remík je výborný člověk, ale především výborný tréninkový taktik, přesně ví, co moje tělo potřebuje a kdy. Z řečí směrem k dopingu si nic nedělám. O tom by hlavně jeho syn mohl vyprávět. Všem úšklebkům a odsuzovačům říkám – nejdřív se běžte podívat, jak Machura trénuje své svěřence, jak tam všichni makají, a pak teprve suďte."

"Sázím na sílu. Líbí se mi, když to můžu řezat"

Dva roky jste strávil v zámoří. Byla to velká zkušenost po životní i hokejové stránce, která vám hodně pomohla?
"Dva roky v zámoří vás navede k určitě samostatnosti, navíc jsem neuměl moc anglicky, musel jsem se rychle aklimatizovat, řešit plno organizačních věcí. Ale hodně mi pomohla rodina, která se tam o mě pokaždé starala. Každý hráč v ECHL takovou jednu rodinu měl, můžete se na ně s čímkoliv obrátit, starají se tam o vás. Herně jsem se tam našel, hraje se tam agresivně, s velkým množstvím osobních soubojů, žádný puk není ztracený. Jsem rád za tuto zkušenost, i když opět mě mrzí, že jsem tam nemohl postoupit dál, farma Edmontonu byla v době, kdy jsem měl velkou šanci se tam dostat, zrušena. Vrátil jsem se do Trenčína a pak už moji anabázi znáte (úsměv)."

Vaše postava vás předurčuje k tvrdé a důrazné hře, což od vás bude zřejmě očekávat i trenér Růžička ve Slavii. Vyhovuje vám takový styl?
"Vyhovuje, líbí se mi, když to budu řezat, techniku zatím moc neovládám. Denně na ni ale pracuju, nechal jsem si vyrobit bránu, kterou mám na zahradě. Sázím na sílu. Věřím, že se v extralize rychle otrkám, než někdo seřeže mě (úsměv)."

S jakým cílem jdete do Slavie?
"Když mi tu samou otázku dávali v Ústí, řekl jsem, že jsem přišel hrát tvrdou hru a postoupit do extraligy. Cíl tvrdé hry zůstává, jen chceme vyhrát extraligu (úsměv)."

Minulá sezona vám skončila někdy před měsícem, stačil jste si vůbec odpočinout? A co vy a letní příprava? Vyhovuje vám spíš trénovat sám nebo v kolektivu?
ůJá jsem chvíli ani potřebu odpočívat necítil, z Ústí jsem byl hodně rozjetý, ještě v takové herní euforii, najednou mi bylo líto, že je konec, žádný trénink, žádný zápas. Teď už je to trochu horší, ráno se mi někdy nechce vůbec vstát, ale už se to zlepšuje, po pauze jsem si na tréninkové tempo zvyknul. Letní přípravu mám rád, v kolektivu je legrace, ale taky se rád připravuju individuálně, soustředím se jenom na sebe a přímo konzultuji věci s trenérem."

Na závěr otázka – jak se těšíte na zápasy s Ústí nad Labem, budou pro vás něčím výjimečným?
"Tak jako jsem se do Slavie těšil jako domů, tak do Ústí se budu těšit jako na místo, které mám hodně rád, i když jsem si jistý, že co se samotné hry bude týkat, bude to boj jako každý jiný. Těšim se, až si připomenutu atmosféru, ta ústecká je totiž nezapomenutelná."

Autor MoV
Nepřehlédněte
ZÁPASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Junioři ovládli první semifinále, Šumperku nastříleli deset gólů

Slávističtí junioři odstartovali v Edenu semifinálovou sérii proti Šumperku jednoznačným vítězstvím 10:2, hattricky se blýskli Vojtěch Polák a Viktor Štípek. Druhý duel je na programu v pátek od ...

Číst více
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Volno navíc je naše výhoda, pochvaluje si před semifinále Vosmík

V poslední minutě třetího čtvrtfinále svým gólem využil přesilovku, čímž poslal juniory do čtvrtfinále. Útočník Adam Vosmík tak výraznou měrou přispěl k tomu, že slávisté Porubu vyřadili v ...

Číst více
MLÁDEŽ 26.3.2024

Juniorské semifinále startuje ve čtvrtek v Edenu!

Junioři se po čtvrtfinálovém vítězství nad Porubou přiblížili svému cíli, k vytouženému postupu do extraligy je ale nutné zvládnout ještě dva důležité kroky. V semifinále, které se hraje opět na tři ...

Číst více