Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
ROZHOVORY
1. července 2007

Světoběžník Igor Rataj ještě hokejový důchod neplánuje

Za třiatřicet let života toho s hokejem prožil spoustu. Igor Rataj s vrcholovým hokejem začal ve svém rodném městě, Popradu. Přes Bratislavu, Chabarovsk, Znojmo, Liberec a Plzeň se v průběhu loňské sezony dostal i do Slavie. „Zpočátku jsem z toho byl dost rozpačitý. Nečekal jsem totiž, že z Plzně odejdu po pouhém jednom měsíci,“ vzpomíná na své začátky v pražském klubu. Ve Slavii má platný kontrakt ještě na jednu sezonu. Co bude dál, zatím neřeší. „Uvidíme, jak mi vyjde letošní sezona. Kdyby ale byl zájem, rád bych zůstal.“

Klukoviny v dětství? Jen očesávání stromů

Igore, vy jste se narodil v Popradě, tedy hokejovém městě. Přesto. Chtěl jste se již od svých prvních roků života stát hokejistou, nebo vám k tomu pomohla nějaká náhoda?
Tehdy jsem chodil do třetí třídy, když do školy přišli udělat nábor. Museli jsme před nimi dělat kotouly a ještě nějaké jiné věci, které po nás chtěli. Podle toho si vybírali děti na hokej. Pamatuji si, že nás pak v zimě každou sobotu a neděli ráno učili bruslit. Bylo nás docela dost, zhruba dvě stě dětí. Za nějaký čas pak z tohoto počtu, po absolvování celého kursu bruslení, trenéři vybrali asi čtyři pět dětí do čtvrtého ročníku hokejové školy.

Dělal jste vedle hokeje ještě nějaký jiný sport?
Asi dva měsíce jsem dělal judo, na které mě zlákal soused. Pak ale přišla nabídka hrát hokej, tak jsem juda zanechal. Jinak jsme ale, asi jako většina mladých kluků, hráli venku fotbal. Ale hokej mě bavil nejvíc.

Jaké jste byl dítě? Bezproblémové, nebo naopak takový „průserář“?
Myslím, že takové normální. Venku jsme s kamarády bláznili, ale školu jsem zvládal v pohodě. Že bych ale byl nějaký šprt, to vůbec ne. Prostě jsem tak nějak proplouval, nevyčníval jsem. Ani si nevzpomínám na nějakou klukovinu. Snad jen že jsme chodili někomu na zahradu očesávat stromy a pak nás majitel pěkně naháněl.

Souhlasíte s tím, že hokej byl v Popradě sportem číslo jedna?
Určitě. I co jsem slyšel od starších lidí, tak i když se tam ve fotbale hrála druhá nejvyšší soutěž, hokej byl pořád na prvním místě. Fotbal pak šel postupně dolů, asi nebyly peníze, nebo co. Hokej ale zůstával neustále. Když se řekne Poprad, znamená to hokej.

Z Popradu do Slovanu

Postupem času jste se v městě pod vrcholky Tater propracoval do seniorského týmu...
Šlo to postupně. Po odehrání poslední sezony ve starším dorostu jsem musel nastoupit na vojnu. Tehdy jsem vůbec nečekal, že bych vojákoval právě v Popradu. Vzpomínám si, že byl ve Vyškově výběr, na kterém si mě vzal Poprad, který hrál v té době federální ligu. Spolu se mnou si vybral i Pavla Kolaříka, se kterým se tak známe již z vojny. Postupem času jsem se zapracoval do mužstva a nasbíral asi čtrnáct startů. Abychom se my mladí více vyhráli, klub nás poslal do Kežmaroku, který hrál první slovenskou ligu. (Po federální lize druhá nejvyšší soutěž na Slovensku – pozn. aut.) Po návratu do Popradu se mi docela začalo dařit, zejména v mé poslední sezoně v tomto městě. Skončili jsme třetí, což byl v tu dobu obrovský úspěch, protože ať už Košice nebo Trenčín měly našlapaná mužstva. Díky tomu jsem si po této sezoně zahrál i na mistrovství světa (Bylo to roku 1998 ve Švýcarsku – pozn. aut.).

A pak už jste se stěhoval do bratislavského Slovanu.
Mluvil jsem s tehdejším manažerem Popradu Pažitným, který byl ke mně férový. Řekl mi, že mi může nabídnout jen takový a takový plat, že mi víc dát nemůže. Přišla nabídka jak z Košic, tak ze Slovanu, pro který rozhodlo to, že jeho zájem byl rychlejší, konkrétnější a větší.

Byl to velký skok hrát najednou za nejslavnější klub Slovenska?
Skok to byl spíše po stránce zázemí. Slovan a Poprad navíc byli odvěcí rivalové. Vždy když jsem proti Slovanu nastupoval, dokázal jsem se pořádně vyhecovat, navíc byla plná hala fanoušků. Když jsem pak přišel do Bratislavy, poznal jsem se se skvělými hráči jako byli Cíger a Kolník. Klub měl zázemí na profesionálnější úrovni, starostlivost o hráče byla větší.

Jak na vás reagovali fanoušci v Popradu, když jste k nim přijel již coby soupeř jejich týmu?
První rok ještě měli v myslích to, co jsem pro Poprad odvedl v dřívějších sezonách. Když jsem dal gól, ještě nebyly pokřiky tak hrozné, ale jak šel čas dál, narážky se stupňovaly. Lidé křičeli „Odkud jsi?“, přibylo vulgárnějších výrazů.

Krátká mise v ruském Chabarovsku

V sezoně 2001/02 jste si ze Slovanu, byť jen na krátkou dobu, odskočil do ruské ligy, kde jste nastupoval za Chabarovsk. Jak jste se k této štaci dostal?
Nabídka z Ruska přišla poměrně nečekaně. Možná že si mě všimli v Evropské lize, kterou jsme se Slovanem hráli. Řekl jsem si, že to zkusím. Byl to ale pro mě docela velký skok. Hlavně se stále někam létalo, protože žádné mužstvo okolo Chabarovsku Superligu nehrálo (Chabarovsk je od Moskvy vzdálen přes 8500 km, od čínských hranic pouhých 20km – pozn. aut.) S tím je spojená i neustálá změna času, na což si člověk nějakou chvíli zvyká. Co se týče úrovně ruské ligy, asi tam byli lepší bruslaři. Navíc podmínky jsou v Rusku jasně dané. Sice dostanete více peněz, ale musíte za to odvést patřičné služby. Je to náročné, ale dá se to.

Byla s vámi v Chabarovsku i vaše rodina?
Do Ruska jsem odešel v průběhu Vánoc a byly to mé první Vánoce bez rodiny. Člověk na to odloučení nevzpomíná moc rád, přeci jen to byly čtyři měsíce. Sice jsme si častokrát volali, ale to není to pravé.

Trénuje se v Rusku hodně tvrdě?
Nevím jak v létě, protože jsem přišel až v průběhu soutěže, ale za mě se trénovalo dost. Před každým tréninkem byla i posilovna. Když byl nějaký těžší zápas, dostali jsme jen lehčí trénink, popřípadě jsem se šli vyjezdit na kole či vyklusat. Výjimečně bylo i volno. Neustále se tedy něco dělalo. V Chabarovsku navíc byla stará hala, takže o to byly podmínky horší.

Znojmo, Liberec, Znojmo a zase Liberec

Vaší první štací v Česku bylo angažmá ve Znojmě, se kterým jste se rozešel ne úplně v dobrém. Jak na toto období vzpomínáte nyní?
O Znojmu jsem věděl, že tam jde i Jáno Pardavý, navíc tam hraje Peter Pucher. Podepisoval jsem roční smlouvu s tím, že uvidím, co se bude dít dál, protože jsem v české lize ještě nikdy nehrál. Začátek byl, podle mě, celkem dobrý. V přípravě jsem nastupoval v útoku s Hamanem a Pardavým, šlo nám to, dávali jsme i celkem dost gólů. Pak však přišlo první kolo a zápas proti Litvínovu, který jsme prohráli, a od té doby se to táhlo. Nevím, čím to bylo... Nakonec z toho vzniklo hostování v Liberci.

Do Liberce jste odešel z vlastní iniciativy, nebo po dohodě s klubem?
Po dohodě s klubem. Týmy si vyměnili mě za Michala Straku. Myslím si, že mi to pomohlo. Ale na druhou stranu jsem přesvědčený, že i kdybych ve Znojmě zůstal, mé výkony by se postupně zlepšovaly. Sám na sobě jsem to cítil. V Liberci to ale bylo super. Hrál jsem s Čermákem a Haškem, šlo nám to. Od momentu, kdy jsem přišel, Liberec vyhrál šest zápasů za sebou. Člověk viděl, jak s každým dalším zápasem chodí víc a víc lidí. V zápase proti Znojmu asi lidi z klubu viděli, že to se mnou není zas tak špatné. Třeba si mysleli, že udělali chybu. Nevím, to je jen můj názor. Po návratu do Znojma jsem začal nastupovat s Uramem a Pucherem a šlo nám to „jak po víně“, dařilo se i střelecky. Nakonec to tedy nebylo až zas tak špatné. Ze začátku jsem to viděl zle, ale po návratu z Liberce se to vyvíjelo celkem dobře. Nejhorší na tom bylo to, že manželka byla těhotná, malá chodila do školky. Člověk se proto nechtěl moc stěhovat.

Od dalšího ročníku, tedy sezony 2004/05, jste se do Liberce stejně vrátil, tentokrát už ale na přestup.
Již když jsem v Liberci hostoval, dali mi v klubu najevo, že by o mě měli zájem. Ve Znojmě mi navíc končila smlouva, tak jsem se rozhodl pro sever Čech. Na Liberec vzpomínám velmi rád. Zažil jsem tam pěkné chvíle, hlavně v období výluky NHL. Sedli jsme si s Leošem Čermákem a Honzou Tomajkem. Hned v první sezoně jsme ve čtvrtfinále play-off vyřadili Slavii, škoda jen, že to potom nevyšlo proti Pardubicím. Druhý rok jsme vyhráli základní část. Na Liberec prostě budu vzpomínat jen v dobrém.

První sezona ve Slavii

Loňskou sezonu jste začínal v dresu Plzně, tam jste však stihl odehrát jen deset zápasů a obratem jste se přesunul do Slavie. Vzpomínám si, že vás přechod do Prahy hodně zaskočil a nějakou chvíli jste se s tím musel srovnávat.
To je pravda. Nečekal jsem, že by se mě zbavovali hned po jednom měsíci. Rodina už byla v Plzni zařízená a do toho přijde přestup. Člověku se v první chvíli nikam nechce chodit. Ale když máte doma podporu, zvládnete různé psychické i fyzické těžkosti. Zprvu jsem nevěděl, co od angažmá ve Slavii očekávat, ale nakonec jsem rád, že jsem tady. Škoda že jsme nepostoupili dál v play-off.

Jak jste si zvykl na život v Praze?
S manželkou si zvykáme skoro pořád, protože se stěhujeme docela často (směje se). Ale na život ve velkoměstě jsme zvyklí z Bratislavy, kde jsme s manželkou strávil asi pět let. V tomhle není problém.

Čím to, podle vás, bylo, že loňská sezona Slavii příliš nevyšla?
Nevím, čím to mohlo být. Už na začátku sezony se mužstvu porouchala psychika. Potom bylo tak labilní, že bylo schopné z vedení 3:0 prohrát 3:4. Možná jsme se báli hrát, možná jsme nebyli schopni odehrát ve stejném tempu celých šedesát minut. Asi to bylo tím nepovedeným startem do soutěže, pak už se to táhlo celou sezonu. Hráč si pak v období krize tolik nevěří, schází mu sebevědomí. Je ale pravda, že v závěru jsme se dokázali zvednout a předvádět lepší výkony.

Vám se dařilo ve formaci s Leošem Čermákem, který byl ve Slavii na hostování z Liberce. Mrzelo vás pak, že si Severočeši Čermáka z hostování stáhli k sobě?
Určitě by nám jako Slavii pomohlo, kdyby Leoš zůstal. Ale s tím se nedalo nic dělat, člověk se s tím musí smířit a hrát s hráči, kteří v týmu jsou. Myslím, že ať už jsem pak hrál se Supínem, Bedýnkou, Vonrdrsem nebo Dlouhánem, nehráli jsme špatně. Když se ale týmu nedařilo, trenér se s tím snažil něco udělat, a tak točil se sestavou. Když pak hrajete častokrát s někým jiným, nějaký čas trvá, než si na něho zvyknete. S Leošem už jsem hrál dříve, takže nám stačilo jen pár zápasů, abychom se do toho dostali zpátky. V této sezoně už to ale zase bude lepší, protože jsem stačil kluky během minulého roku víc poznat. Vím již, co od nich můžu na ledě očekávat.

Blízká i vzdálená budoucnost

Jak vidíte šance Slavie v příští sezoně?
Zatím nějaké velké oči nemám, ale myslím, že když budeme makat naplno, zvládneme to. Nemyslím, že máme tak slabý kádr, abychom nemohli hrát okolo čtvrtého místa. Přišlo pár nových lidí, takže jejich zapracování do sestavy bude chvíli trvat, stejně jako najít vhodné složení útoků. Když budeme šlapat jako tým, mohli bychom dosáhnout nějakého úspěchu. Těžko ale něco dopředu plánovat. Počkejme si, až se sezona rozběhne. Zase ale bude prvořadý její začátek.

Tréninky na suchu, nejméně oblíbená část letní přípravy, pomalu končí. Jak jste letní dril zvládal vy?
Začátek byl pro mne dost těžký, ale postupně jsem chytil dech. Musím to zatím zaklepat, protože se mi vyhýbají zranění. Trénuji poctivě a cítím na sobě, že je to lepší a lepší. Uvidíme, jak to bude vypadat na ledě.

Je vám třiatřicet let, jak si plánujete svou budoucnost? Jak dlouho byste ještě chtěl u hokeje vydržet?
Podívejte se na Pepu Beránka... Doufám, že minimálně čtyři roky ještě hrát budu. Chtěl bych vydržet do té doby, co mi bude sloužit zdraví a zároveň budu konkurenceschopný ostatním hráčům. A jestli to bude ve Slavii? Smlouvu tu mám ještě na jeden rok. Uvidíme, jak to vyjde tuto sezonu. Kdyby byl zájem, rád bych zůstal. Ale na to je ještě dost času.

Autor Jan Škvor
Nepřehlédněte
ZÁPASY - MLÁDEŽ 29.3.2024

Junioři i podruhé porazili Šumperk a mají postup na dosah

I ve druhém utkání semifinále byli slávističtí junioři efektivní a díky třem gólům v první třetině si došli pro vítězství 7:1. V sérii tak vedou 2:0 na zápasy. Druhý hattrick po sobě nasázel Vojtěch ...

Číst více
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Ukázali jsme naši sílu, deset gólů je jen bonus, ví Polák

Pěti body (3+2) se výrazně podílel na první výhře juniorů v semifinále proti Šumperku. I díky Vojtěchu Polákovi slávisté vyhráli úvodní zápas v Edenu 10:2. „Jsem rád, že jsem to konečně protrhnul a ...

Číst více
ZÁPASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Junioři ovládli první semifinále, Šumperku nastříleli deset gólů

Slávističtí junioři odstartovali v Edenu semifinálovou sérii proti Šumperku jednoznačným vítězstvím 10:2, hattricky se blýskli Vojtěch Polák a Viktor Štípek. Druhý duel je na programu v pátek od ...

Číst více
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více