David Hruška: Stal se ze mě jiný člověk

Takového hokejistu by chtěl mít v mužstvu každý trenér. Spolehlivý střelec, jenž rozsévá do soupeřových řad pocit bezmoci a zmaru. Své protivníky ničí s ledovým klidem dravce, jenž nemá slitování. V soukromí je však David Hruška jiný, strach budí pouze na ledě. Mladistvá léta různých úletů jsou už dávno minulostí, zkušený hráč Slavie se změnil. Za zklidněním skvělého útočníka stojí především jeho přítelkyně, se kterou vychovává dvě děti. David tak prožívá možná nejlepší léta svého života, a to v soukromí i na ledě.

Atakujete přední příčky kanadského bodování, sledujete to hodně?
Určitě ne. Je to sice příjemný pohled, ale není to pro mě priorita. Radši vidím, že jsme nahoře v tabulce.

V kariéře už jste jednou vyhrál nejlepšího střelce soutěže, bylo by jistě příjemné si tento úspěch zopakovat…
Samozřejmě, ale tenkrát to bylo ještě v Havířově, kde jsem měl trochu jiné úkoly než tady. Ve Slavii musím více bránit. Bylo by sice hezké opět vyhrát, ale moc o tom nepřemýšlím.

Jak moc se na vašich výkonech podepsala náročná letní příprava?
Mně to pomohlo moc, navíc si po tréninku ještě přidávám, chodím třikrát týdně na spinning. Dělal jsem to už loni a stejný model zvolil i letos. Zatím se mi to vyplácí.

Byla předsezónní příprava nejtěžší, jakou jste kdy zažil?
Patřila k těm náročnějším, ale nešlo jen o nějaké dření do úmoru. Bylo tam vloženo hodně zajímavých prvků, v tom byla hodně specifická.

Patříte mezi nejlepší střelce v naší lize, přesto jste hlavně v médiích poměrně nedoceněný… Cítíte to tak?
Těžko říct (zamyslí se) . Ve Slavii působím už šest let a za tu dobu jsem si vypracoval jistou pozici, nemám si vůbec na co stěžovat. Myslím, že všechno je tak, jak má být. Nastupuji stabilně, je tu skvělé zázemí. Jsem spokojený.

S kým si v týmu nejvíce rozumíte? Předpokládám, že asi s Josefem Beránkem, vaším dlouholetým parťákem.
Jasně, ale dobře vycházím se všemi, máme skvělou partu. Jsem rád, že hraju zrovna s Pepou, jsme na sebe zvyklí, je to skvělý hokejista. Navíc je tam s námi i Marek Tomica, v tomhle složení hrajeme už dlouho a na ledě je to vidět. Víme o sobě, vhodně se doplňujeme.

V čem je Josef Beránek tak výjimečný?
Zastávám názor, že na lajně by měl hrát vůdčí typ. Osobnost, která by měla ostatní řídit. U nás to je jednoznačně Pepa. Kolikrát nám řekne, kam máme jezdit a my se snažíme plnit jeho pokyny, protože on je v přihrávkách nejlepší a každý to ví. Ta spolupráce funguje bezvadně.

Pojďme zpátky k vám, dříve jste měl nálepku problémového hráče, nyní platíte za vzorňáka. Kde nastal ten zlom?
Byl jsem mladej kluk, brzy mi zemřel táta. Když na to občas vzpomínám, říkám si, že jsem si tím asi musel projít. Dnes jsem úplně jinej člověk. Na všechno už koukám jinak. Mám přítelkyni, která má dvě děti, to člověka hodně změní. Jsem rád, že jsem si tím prošel ve dvaceti, než abych si tím procházel teď.

Projevuje se váš šťastný rodinný život i na ledě?
Určitě se to na ledě odrazí. Člověk je spokojenej, na nepříjemné věci není sám. Strašně mi to prospívá.

Je vám 30 let, v extralize patříte k nejzkušenějším hráčům. Pociťujete ještě vůbec někdy před zápasem nervozitu?
Už mám něco odehráno, takže trému před zápasem nemám. Určitě ne.

Hrajete v reprezentační formě, co byte říkal na pozvánku do národního týmu?
Bylo by to příjemné, ale podle mě máme spoustu kvalitních hráčů. Myslím, že pan Hadamczik dává přednost spíše mladším hráčům než jsem já. Kdyby pozvánka do reprezentace přišla, určitě bych se nebránil, ale myslím, že mě už se to asi týkat nebude.

A co vaše ambice ve Slavii, před sezónou jste si za cíl vytyčili postup do play-off, nepřehodnotili jste vaše plány? Nepokukujete po titulu?
To je těžké takhle říct. Sezóna je dlouhá a my jsme teprve na začátku. Za cíl jsme si dali play-off a na tom není důvod nic měnit. Tam je to stejně vždycky ošemetné. Povedou se vám dva zápasy a jdete dál, nebo můžete narazit na těžkého soupeře a vypadnout. Mluvit o tom je teď zbytečné, ovšem play-off udělat musíme.