Chtěli jsme to konečně zlomit a povedlo se

L i b e r e c – Michal Sup, to je pamětník vzájemných utkání Liberce se Slavií, ostatně do Liberce se Slavií přijíždí už šestou sezonu. Slavii se ale v Liberci nedaří, naposledy tady vyhrála 16. listopadu 2004, a to ještě v prodloužení. Od té doby jako když utne, Liberec se pro Pražany jakoby zakletý. To ale platilo jen do včerejška. Slávisté si z Liberce odvážejí tři body po dlouhých pěti letech, naposledy tady v normální hrací době zvítězili 19. ledna 2003(!). I na to po zápase zavzpomínal služebně nejstarší hráč Pražanů Michal Sup.

Nejenže se vám v Liberci dlouhodobě nedaří, vy jste navíc z posledních osmi vzájemných zápasů vytěžili jeden jediný bod za prohru v prodloužení vloni v listopadu v Sazka Aréně, není to málo?
Asi ano...

A s tímhle vědomím jste do Liberce jeli?
Ne, to ne... Teď jsme sem jeli s tím, že to musíme konečně zlomit, a konečně se to podařilo. Nikdo není neporazitelný.

A přitom jste tady mívali docela dobré začátky zápasů a přesto jste tady dlouho nevyhráli...
No právě (úsměv), paradoxně jsme tady mívali lepší začátky, ale horší konce. Ty třetí třetiny jsme tady hodně prohrávali. Pamatuji si, že jednou jsme tady vedli i čtyři jedna a nakonec jsme prohráli pět čtyři.

Teď jste naopak po první třetině prohrávali dva nula, takže jste si řekli: teď je to na dobré cestě?
(úsměv) Myslím si, že při hře pět na pět naše hra nebyla špatná, pouze ta oslabení jsme nesehráli dobře. Vlastně ze tří přesilovek využili domácí dvě.

Není to na pováženou? Přece jen se už blíží play off, které přesilovky obvykle rozhodují, a vy ze tří oslabení dvakrát inkasujete..., to není asi příliš milá zkušenost?
Určitě, na druhou stranu to byla tak trochu i otázka štěstí, které při tom měli, ale ta přesilovka při jejich druhém gólu byla od nich velmi dobře sehraná.

Tam jste zůstali stát jako opaření...
Jejich beci tam byli strašně roztažení, dobře si to dali, a pak se to už nedá stihnout, navíc tam před brankářem byli dva volní hráči Liberce.

Po reprezentační pauze trenéři provedli několik drobných korektur v sestavě, tak trochu asi vynucených absencí zraněného Romana Červenky. Váš útok přesto zůstal ve stejném složení a vlastně to utkání rozhodl.
Myslím si, že v poslední době jsme ty zápasy nehráli špatně, a jako tým jsme tady neměli co ztratit.

Bylo pro vás nějak zvlášť motivující to, že Liberec se na vás mohl v případě vaší prohry začít dotahovat?
Možná, ale každý chce vyhrávat. Teď byla dlouhá pauza, myslím si, že právě o to větší jsme měli chuť vyhrát.

Jestli se nepletu, tak máte druhé místo jisté...
Říkali nám to i trenéři v kabině.

Zápas s Plzní máte předehraný, takže můžete v pátek po očku sledovat možné soupeře v play off. Půjdete se někam, respektive na někoho podívat?
Nepůjdu, myslím si, že ty soupeře docela známe. (smích)

Takže ani nebudete sledovat, z jaké čtveřice se bude rodit váš budoucí soupeř?
Tak to si klidně přečtu v sobotu v novinách (úsměv), než lítat po stadionech a zjišťovat, jak kdo hrál. To se mne tedy rozhodně netýká.

Nicméně druhé místo je tedy jisté a s ním i fakt, že budete čekat na soupeře, který vzejde z předkola play off. Myslíte si, že je dobré mít zase pauzu a čekat na soupeře?
Ono ani nejde o to na koho se připravit, ale jak se připravit. Samozřejmě, můžou být pak rozehraní..., víte ono to má svá pro a proti. Mohou být rozehraní, ale také mohou být unavení, zatímco my budeme odpočatí. A to je jen plus pro nás, navíc začínáme doma.

Foto: Michael Mareš