Fakt jsem si myslel, že budu zralej na infarkt

K a r l o v y V a r y – Ten zápas mu vyloženě sednul. Jakmile byl na ledě, bylo ho všude plno. Neúnavně jezdil, napadal, útočil, bránil a také zařídil dva velice důležité góly. V první třetině po přihrávce Petra Kadlece vyrovnal na jedna jedna a položil tak základ k vyhrané první třetině. V závěru pak díky jeho přesné trefě a využité přesilovce pět na tři Slavia opět vyrovnala. O kom že je řeč? O útočníkovi Jaroslavu Bednářovi.

Jaroslave, v zápase jste dal dva góly, oba asi dost důležité, vyrovnávací...
Určitě, mně se ale o tom těžko hovoří. Po výborně sehrané první třetině jsme se v té druhé zase předvedli… To je něco neomluvitelného, to se ve finále nemůže stát, takhle zbytečně si ten zápas zdramatizovat! Nebýt těch dvou branek v poslední třetině, tak jsme si ten zápas sami prohráli. Zase to byla ta naše typická nedisciplinovanost (zakoktá se), promiňte, já ani nemůžu mluvit, jak jsem z toho vyřízený. Prostě když vedeme, tak se uspokojíme a děláme chyby.

Čím si vysvětlujete, že Slavia jako první tým v tomto play off dobyla Karlovy Vary?
Málem to tak ale nebylo…, protože to, co jsme druhou třetinu předváděli, to určitě nebylo nic ke koukání. Málem jsme tak o ten zápas přišli. Výborně jsme sehráli prvních dvacet minut, ale pak jako když mávne kouzelným proutkem. Měli jsme sice hromadu přesilovek, ale sehráli jsme je hodně laxně, a potom nás to málem stálo zápas. Úplně zbytečně jsme během několika minut dostali dvě branky a zápas se v tu ránu otočil. Potom jsme si v kabině, mezi druhou a třetí třetinou, řekli pár věcí v kabině a začali jsme zase hrát. Ale stálo nás to hrozně moc sil a o to více nervů.

Trochu paradoxně jste se ve všech třech finálových zápasech ale prosadili v oslabení...
Nevím, to tak někdy vyjde… V oslabení jsem dával gól v minulém zápase do prázdné brány, takže to bych ani tak nepočítal, jako třeba v tomto zápase, když jsem viděl, že se mi otevírá cesta. Michal Sup tam výborně sjel a pokryl oba obránce tak, že jsem měl možnost udělat kličku, ten obránce se trošku narovnal a já jsem mu to vystřelil mezi nohama. Gólman patrně nic neviděl, propadlo mu to tam, možná mezi rukou a tělem, nevím, ale každopádně to byl důležitý gól, který nás trošku zvedl.

Vy vůbec ta oslabení hrajete velmi aktivně...
Určitě, hlavně v našem pásmu, protože oni hrají výborně pozičně, zejména ty dvě jejich „žížaly“ Venca s Petrem, ti to hrají opravdu výborně, takže je potřeba hrát důrazně a rychleji napadat. Tentokrát se nám to určitě vyplatilo.

Jak moc vám pomohla přítomnost Josefa Beránka na ledě?
Domnívám se, že to procento na tom vhazování, co tam měl, bylo hodně vysoké. Už jen například v tom závěru, kdy zbývalo 12 nebo kolik sekund do konce třetí třetiny. Jeho výborně sehraná buly pod nohy, já jsem si to sebral, prostě, jak říkám, zkušenost.

Ve finálové sérii střílíte góly doma i venku, vnímáte ten rozdíl, když hrajete doma, v největší hale v republice, a naopak tady v Karlových Varech, kam se nevejde ani pět tisíc diváků?
Já už jsem řekl, v Karlových Varech je výborná kulisa, fanoušci tady vytvoří obrovský kotel, fandí jako jeden muž, doplňují se a fakt tu atmosféru tady dělají až neskutečnou. Jak už jsem řekl předtím, po druhém domácím zápase, mně se tady hraje dobře, já to tady mám prostě rád. Ať hraji doma nebo před karlovarským publikem, a ty lidi řvou, tak mně to vždycky vyhecuje.

Vedete teď dva jedna na zápasy, jak se podle vás ta série bude dále vyvíjet? Bude o to jednodušší vyhrát i druhý, tedy dnešní zápas na ledě Karlových Varů?
Tak to vůbec ne, tato série je strašně náročná. Na tomto zápase bylo krásně vidět, že jednu třetinu vyhraješ, ale pak, jakmile trošku zaváháš, se to hned otočí. To se zase potvrdilo. To, co jsme předvedli ve druhé třetině, je prostě neomluvitelné! V tom jsem nekompromisní! Museli jsme si hodně věcí po druhé třetině v kabině vyříkat a těch posledních dvacet minut to bylo vidět.

To jste v té kabině mluvil hlavně vy?
Ne, nemluvil jsem jenom já. Své si k tomu řekli všichni starší hráč, kteří jsou tady prostě od toho.

Ale i na vás osobně bylo vidět, jak moc chcete uspět, jak na ledě své spoluhráče občas sjedete vyčítavým pohledem, když se jim něco nepovede, nebo je naopak hecujete, když se jim nedaří…
V tom jsem strašný fanatik a blázen. Těch šedesát minut jsem úplně „vyplej“ a je mi úplně jedno, jestli je to ten nebo ten. Každého hráče se snažím dostat do varu, v tom jsem fakt trochu blázen, fakt to hrozně prožívám, zvlášť když se hraje o první místo. Když například vidím, že je ten hráč nervózní, tak se ho snažím dostat do hry, ať už hecováním, nebo i tím, že malinko přiostřím. Oni jsou už kluci na mě zvyklí (úsměv), už mě znají a vědí, že prostě takový jsem. Ale jak je vidět, tak to funguje. Vedeme dva jedna a čtyřicet minut jsme předváděli parádní hokej. Musím říct, že se mně strašně ulevilo, protože jsem si fakt myslel, že budu „zralej“ na infarkt.

V zápase jste dostali takové hodně zvláštní góly, možná do jisté míry i kuriózní…
Tak já bych se spíše bavil o tom, že jsme ty góly dostali v situaci, kdy jsme přestali hrát. Stalo se tak v momentu, kdy jsme měli pět přesilovek v řadě, ale sehráli jsme je špatně, nervózně, prostě jsme nebyli schopni se dostat k nim do pásma. Měli jsme snad jen tři čtyři střely za tu hromadu přesilovek a to nás trošku dostalo dolů. Právě v této fázi zápasu je potřeba, aby ty hráči, kteří si nevěří, někdo povzbudil a trošku je vyhecoval. Naštěstí se k nám to štěstí nakonec přiklonilo. Zaplať pánbůh, že jsme to uhráli, protože si fakt myslím, že těch čtyřicet minut jsme byli lepším týmem. Nebo bych to řekl takto: Když jsme přestali hrát, začaly hrát Vary, prostě co jsme jim nedali, to neměli.