Marek Tomica: Divácká kulisa? Něco nádherného!

P r a h a - Kdyby se vybíral největší bojovník a dříč extraligy, slávistický útočník Marek Tomica by se jistě umístil hodně vysoko. Je to totiž muž dvou tváří. V soukromí klidný a tichý pohodář se na ledě mění v nesmlouvavého bijce, jenž se se soupeřem opravdu nemazlí. Většinou proto plní nepopulární černou práci a do šancí posílá své spoluhráče. A i to je jeden z důvodů, proč zatím stále čeká na svou premiérovou trefu v letošním play-off.

Nepůsobili na vás hráči Varů už dost unaveným dojmem?
Jestli jsou unavení, nevím. Mohlo to tak vypadat, ale záleželo i na tom, co jsme jim my dovolili. Jak nás oni jasně porazili u nich, tak jsme tentokrát porazili my je.

Úvod zápasu připomínal strategickou přetahovanou, oba týmy začaly poměrně opatrně.
Asi ano, ale i v první třetině jsme měli několik dobrých šancí, mohli jsme vést víc než jen 1:0. Taktičtější to ovšem bylo – zataženější byly oba dva celky. S postupem času se to rozjelo víc.

I tentokrát jste měl pár slibných šancí, bohužel vám to tam ale v play-off ne a ne spadnout…
To se nedá nic dělat. Jednou jsem to těsně přestřelil, pak jsem trefil něčí hokejku… S tím nic nenadělám. Až to padne, tak to padne. A když nepadne, tak nepadne (usměje se).

Hráli jste před rekordní návštěvou play-off, na utkání se přišlo podívat 16 617 lidí. Jak se vám hrálo v takové atmosféře?
Bylo to něco nádhernýho, hrát před takovou kulisou je neskutečný. Chtěl bych všem slávistům poděkovat, že přišli v takovém počtu a moc nám pomohli.

Teď jedete do Karlových Varů, kde už můžete slavit titul. Pokud to ale nevyjde a série se ještě vrátí zpět do 0₂ Areny, dá se na sedmý zápas čekat stejná divácká návštěva jako dnes. Vyhrát finále doma a v takové atmosféře, to také není úplně k zahození, mám pravdu?
Takhle nemůžeme přemýšlet. Pak to nemusí vyjít a budeme bez titulu. Do Varů musíme jet s tím, že tam chceme vyhrát, a finálovou sérii tak definitivně ukončit. Jestli se to podaří, to se všechno uvidí.

Závěr pátého utkání opepřilo několik potyček. Vypadalo to, že hráči Energie neskousávají prohru nejlépe – snažili se vás vyprovokovat k bitkám?
Chtěli nám dát jasně najevo, že nás budou dohrávat. Podle mě jsme se s tím vypořádali docela dobře - nedali jsme se! Ale tohle k play-off jednoznačně patří, i lidé vyžadují tvrdší hru a emoce. Jen mi trochu vadilo, jak jsme těsně před koncem dlouho čekali, než se bude zase hrát. Ta mezipauza byla příliš dlouhá.

Co čekat od zápasu v Karlových Varech? Soupeř už nemá co ztratit - od triumfu vás dělí jediný zápas. Myslíte si, že na vás vlétnou hned od prvních minut?
To je hrozně těžké říct. Bude záležet i na tom, jakou taktiku zvolíme a co jim vlastně povolíme. Ale určitě to bude hodně těžké.

Jste jedním z hráčů, kteří stáli u zrodu slávistického titulu v sezoně 2002/2003. Neříkáte si, že další zlatou medaili už máte opravdu na dosah?
To se takhle brát vůbec nedá. Dvakrát jsem zažil, že jsme ve finále prohráli, a titul tím pádem ztratili. Je to sice otřepaná fráze, ale dokud se nevyhraje ten poslední zápas, tak člověk nemá vůbec nic.