Rádi bychom to uhráli už u nich

P r a h a – Minimálně tři příležitosti ke vstřelení gólu měl v pátém finálovém zápase služebně nejstarší hráč Slavie Michal Sup. Poprvé ve 30. minutě, kdy se ocitl tváří v tvář Lukáši Mensatorovi, podruhé o pět minut později, kdy spolu s Igorem Ratajem potrápili hosty v oslabení a nakonec ve 39. minutě zápasu, po geniální přihrávce od Jaroslava Bednáře. „Důležité bylo, že jsme udrželi vedení a přidali další góly. Řekl bych, že ten třetí byl rozhodující, to byl takový ten poslední hřebík do rakve,“ řekl Michal Sup.

Tak dobře, jak těžké to po tom nepovedeném utkání bylo?
Podle mne bylo velmi důležité, že jsme šli do vedení. Myslím si, že v každém zápase je důležité dát první gól, pak už to z člověka spadne.

Vraťme se ještě k úvodu pátého finálového zápasu, měli jste sice více ze hry...
Ano, to byl úplně obrácený začátek než předtím u nich...

...ale nemohli jste dát gól. Stačí zmínit Čermákovu šanci, Klepišovu dělovku, či Hruškovu opakovanou možnost, to vše v úvodních pěti šesti minutách. Nebyli jste z toho už nervózní, že vám to tam nepadá?
Ani ne…, určitě ne, nějaké šance jsme si vytvořili, ale z toho, že jsme je neproměnili, jsme nervózní nebyli. Myslím si, že bylo vidět, že hrajeme dobře. Věřili jsme, že ty góly přijdou.

A ony přišly. První gól zápasu padl ale až v desáté minutě z hole Jakuba Klepiše. Jak se později ukázalo, byl to vítězný a zároveň jediný gól, který nepadl v přesilovce.
Budu se opakovat, první gól je vždycky hodně důležitý, tím spíše doma. Tým to zvedne.

Jestli se nepletu, tak jste těsně před branami Klubu kanonýrů, tedy před hranicí 250 gólů. Snad vám chybí tři nebo čtyři góly…?
Ano, vím o tom, chybějí mi čtyři góly. Novináři mi to neustále připomínají...(úsměv)

Myslíte na to? Ptám se proto, že vy sám jste měl v zápase několik dobrých příležitostí, zejména ve druhé třetině. Vzpomenete si ještě na některou z nich?
Určitě, byla tam přihrávka od Bedýnky (Jaroslava Bednáře) mezi kruhy. Nejdřív jsem chtěl vystřelit, ale pak jsem uviděl připraveného Mensatora, tak jsem si to rozmyslel a mezitím mi to ujelo...

A podobnou příležitost jste měl i v poslední třetině...
Tam jsem se otáčel s pukem a chtěl jsem to křížem vystřelit nahoru, ale trefil jsem snad hokejku, nevím...

Také jste byl v závěru zápasu v té početné skupině vyloučených, jak k tomu došlo?
Tam byla strkanice, v níž byl Micoun (Micka) a Řezníček. Viděl jsem, že to tam je dva na dva, ale pak tam přijel jejich třetí hráč a začal tam chytat, myslím si že Novku (Nováka) za krk. Tak mi připadalo divné, aby tam hráči z Varů byli v přesile, tak jsem toho jejich hráče také potáhl a odtáhnul pryč a šel jsem za to ven.

Jakub Klepiš žertoval, že jste si na trestné lavici krátili dlouho chvíli povídáním...
Za stavu čtyři nula už člověk přece jen není tak nervózní jako za stavu jedna nula, tak proč ne...

Mimochodem, na ledě to i za rozhodnutého dost jiskřilo. Byly ty emoce podle vás ještě v mezích normy, nebo to již vybočilo?
Myslím si, že některé zákroky tam byly úplně zbytečné. Nevím, jestli ti hráči jdou na led s cílem někoho zranit, ale ty údery na hlavu jsou někdy zbytečné a zákeřné.

Zápas nakonec skončil čtyři nula, v sérii vedete tři dva. Jak moc jsou tato statistická data pro vás důležitá?
Určitě důležitá jsou, ale stále nám chybí vyhrát čtvrtý zápas, stále chybí ten poslední krok, který je vždycky nejtěžší…

Řečeno tenisovou terminologií, máte na to dva mečboly, zkusíte proměnit hned první z nich?
Určitě bychom to rádi uhráli už u nich, o to víc by nás to těšilo.

A kdyby ne?
Tak se musíme připravit na sedmý zápas a uhrát to doma. Teď se ale musíme dobře připravit na pondělní zápas. Co bude dál, to se ještě uvidí.