V civilu kamarádi, na ledě soupeři

Zápas proti Boleslavi byl i zápasem velkých návratů. Jiří Vašíček se vrátil po operaci kolene. Jan Novák se poprvé v dresu soupeře vrátil před slávistické publikum. Oba dva byli na ledě u klíčových momentů. Navíc mají hodně společného „Jsme dobří kamarádi a navíc bydlíme i ve stejném baráku,“ dozvěděli jsme se od obou hráčů.

Pro Jana Nováka byl tento duel více než zvláštní. Do Mladé Boleslavi odešel v pondělí a již v pátek musel nastoupit proti týmu, se kterým mnoho dokázal a má zde velké kamarády. „Před zápasem jsem byl trochu nervózní,“ přiznal Novák. „Taky jsem se samozřejmě hodně těšil, protože nic takového jsem ještě nezažil.“

Obránce Novák je sdílná a veselá povaha. Dalo se tedy očekávat hecování z obou stran barikád. „Potkal jsem se s klukama v chodbě při rozbruslení, takže nějaký hecování bylo. Ještě jim to dám sežrat zítra, nebo ještě dneska někomu zavolám. Stavím se u svého souseda Váši (Jiří Vašíček) a určitě mu to připomenu,“ těšil se Novák.

Při zápase o sobě oba hráči moc dobře věděli. „Potkali jsme se, mrkli jsme na sebe. Srandičky a podobné hecování jsou na denním pořádku. Včera jsme se třeba potkali v baráku na chodbě. Já mu přeji, ať se mu tam daří, ale zrovna dneska mohli prohrát,“ řekl Vašíček. I Novák o svém kamarádovi na ledě věděl. „Sledoval jsem, že se mu daří. Dal gól a pak i asistenci,“ narážel Novák na Vašíčkovo osudné zaváhání při šestém gólu hostů a přiznal se také k tomu, že orientace v O2 areně nebyla jednoduchá: „Kabina hostů je menší a samozřejmě méně vybavená. Při zápase jsem sice nejel střídat na slávistickou střídačku, ale jednou jsem zaváhal, když jsem zaútočil. Vyjel proti mně Žíža (Tomáš Žižka) a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že hraje vlastně proti mně.“

Nováka potěšilo i vřelé přijetí slávistických fanoušků, kteří si pro něj připravili i vtipný transparent. „Zahřálo mě to u srdíčka. Bylo to hodně hezký. Fanoušci tu vždycky byli skvělí. Překvapilo mě, že ihned po zápase mě zase vyvolávali, i když prohráli. Bylo to hodně milé a patří jim za to veliký dík.“

Pro Jiřího Vašíčka to byl první zápas po operaci kolene. Urostlý bek seděl v kabině po zápase hodně smutně. „Prohráli jsme, není důvod být veselý. Dal jsem sice branku, ale takhle nejde nic slavit. Navíc jsem se podílel na té inkasované šesté brance,“ věděl Vašíček a popsal inkriminovanou situaci. „Káca (Petr Kadlec) mi přihrál, já jsem si to přikopl bruslí a nechal si vzít puk. Jsem trouba. Já jsem tady od toho, abych bránil, abychom vyhrávali a góly ať dávají jiní. Byla to strašná chyba.“

Operace kolene byla u Vašíčka nevyhnutelná. „Měl jsem problém s meniskem. Hrál jsem chvíli s obstřiky, ale pak už to nešlo a musel jsem jít na artroskopii. Po operaci jsem byl zezačátku trochu zklamaný. Když jsem si stoupnul poprvé na brusle, tak to bylo hodně špatné. Pořád se to zlepšuje. Ještě to není ono, ale věřím, že za chvíli už to bude to pravé,“ doufá závěrem obětavý obránce Jiří Vašíček.