Kdybych tohle nedal, to by bylo špatné…

P r a h a - Horor hodný pera Alfreda Hitchocka. Skvělý obrat pod režijním vedením Vladimíra Růžičky zkraje týdne dokončila hokejová Slavia. Skvělý námět, perfektní scénář. Slávisté nejenže otočili z jedna tři na čtyři tři, ale ještě jste si dovolili v průběhu sedmého zápasu svým fanouškům trochu pocuchat nervy. To když v sedmém rozhodujícím zápase prohrávali po druhé třetině nula jedna. To si v těch hororech tak libujete? „To ne, vždycky se ale v pravou chvíli ukázala síla našeho mančaftu,“ konstatoval střelec vítězného gólu Roman Červenka.

Čím si to vysvětlujete?
To kdybychom věděli… My jsme samozřejmě prohrávat nechtěli, tu sérii jsme chtěli vyhrát co nejdříve, ale jak říkám, trochu nám ublížila pauza před play-off. Za stavu jedna tři nám už nikdo nevěřil, ale my jsme tomu věřili a šli jsme si za tím. I v tom sedmém zápase jsme znovu prohrávali, ale opět jsme to dokázali otočit. Takže ta síla v tom mančaftu opravdu je. Budeme chtít dojít co nejdál.

Tak to příště můžete zrovna prohrávat i nula tři, aby to bylo ještě dramatičtější…
To už snad ne (odhodlaně), čeká nás ale další vyrovnaná série. Už se na to těšíme.

I když jste na to v průběhu čtvrtfinálové série s Vítkovicemi asi nemysleli, stačili jste po očku sledovat, jak se vyvíjí série Pardubic s Plzní, z níž mohl vzejít váš případný semifinálový soupeř?
V neděli jsem se na to díval, ale viděl jsem ten zápas až od prodloužení, respektive od konce třetí třetiny. Byl to zajímavý zápas, dlouhá série. S Plzní teď aspoň budeme mít stejné podmínky, i když oni mají vlastně o pět zápasů víc.

Co tedy lze s jistotou tvrdit, že se při sérii s Plzní ani jeden z týmů nemůže vymlouvat na nerozehranost. Co od té série očekáváte? Třeba že bude rozhodující nástup…?
Určitě, vstup do série je vždycky hodně důležitý. Každému se hraje jinak, když v sérii vede. I my bychom přivítali, kdybychom v té sérii mohli vést. Určitě bude důležité uhlídat Tomáše Vlasáka a Martina Straku.

Romane vraťme se ještě k rozhodujícímu sedmému čtvrtfinálovému zápasu s Vítkovicemi, jaké to bylo?
Bylo to hodně těžké, zápas byl hodně opatrný. Myslím si, že se dobře bránilo, nebylo tam moc šancí, a navíc Vítkovice se dostaly do vedení. Ale my jsme si o druhé přestávce řekli, že máme před sebou poslední dvacku a že prostě na ledě musíme nechat všechno. Brzy jsme vyrovnali a pak jsme s Jardou ujeli a rozhodli o našem vítězství.

Věděl jste hned, že to bude gól, že se trefíte? Ze shora to vypadalo, jako že tam máte spoustu volného místa…
Bedýnka (Bednář) mi to dal supr, v pravou chvíli, přesně na hůl. Kdybych tohle nedal, tak by to bylo špatné.

Vlastně poprvé v této sérii nevyhrál ten, kdo dal první gól. Bylo hodně těžké to obrátit, zvláště když ten zápas mohl být jen o tom jediném gólu?
Určitě, řekli jsme si, že máme posledních dvacet minut a že nám lidé pomůžou. A také pomohli, hnali nás dopředu. Myslím si, že byl strašně důležitý první gól Petra Jelínka, kterým vyrovnal na jedna jedna, to nás dost dostalo nahoru. Pak už jsme ten zápas zvládli.

A byl to asi i gól šťastný, protože se ten puk odrazil jinak, než gólman čekal.
Tam střílel bek, ani nevím, jestli ta střela byla tečovaná, a odrazilo se to od mantinelu přímo k Jelenovi (Petru Jelínkovi), prakticky před prázdnou bránu a on to tam v klidu dal.

Jak vám pak bylo při dvojnásobné přesilovce hostů, která trvala více než minutu…
Bylo to hodně těžké, ale sehráli jsme ji dobře. Prostě v těch důležitých momentech, kdy se ten zápas láme, tak se semkneme a prostě jsme to urvali.

Věřili jste, že když už toto oslabení přežijete, že pak už to nemůžete pustit?
Věřili jsme si, každý kdo šel na led, tak tam nechal všechno. Věděli jsme, že by to byla strašná škoda si tohle nechat utéct. A podařilo se, otočili jsme tuhle sérii ze stavu jedna tři na čtyři tři. To se nestává každý den.

Potřebovali jste takzvaně spadnout až na dno, abyste se nakopli?
Zní to blbě, ale asi ano. Prostě, když nám nejvíce teče do bot, tak začneme hrát to, co chceme a co máme hrát. My jsme tak vlastně v té sérii začali hrát až za stavu jedna tři. Zaplať pánbůh, že jsme to ještě stihli otočit.

Mimochodem, jak se vám do toho zápasu nastupovalo? Přece jenom, stát se mohlo cokoliv…
My jsme si věřili, věděli jsme, že sedmé zápasy hrajeme dobře, ať to bylo vloni nebo i předtím. Prostě jsme si věřili. I za stavu nula jedna jsme to nevzdali a ten zápas zaslouženě otočili.

Co jste si říkali, když Michal Vondrka při power play nedal do prázdné branky…
No, trošku nám dal (s úlevou), ale to se prostě stane, tam není čas na nějaké vyčítání. Tam to chytil jejich hráč na modré a jeli k nám, to bylo horší. Ale nakonec jsme to zvládli.