Takoví jsme byli

Den D se nezadržitelně přiblížil a pro Slavii začíná nejzajímavější a nejdůležitější část sezóny, play-off. Před tím, než se rozjede lítý boj o nejvyšší mety, shrňme si základní část této sezony. Slavia si oproti loňsku o jednu příčku polepšila, ale soupeř ji čeká spíše těžší. Do "perníkové chaloupky" to nebude mít sice daleko, ale zato se střetne s ambiciózním mužstvem Pardubic.

Na rozdíl od zemětřesení, kterým prošel slávistický tým před sez-onou 2000/2001, zůstal kádr sešívaných pro letošní ročník prakticky nezměněn. Z hráčů stále sestavy odešel akorát Martin Kotásek, který tak ukončil hostování ze Zlína. Těsně před startem navíc získali edenští do svých řad velkou osobnost v podobě Josefa Beránka. S vyrůstající hvězdou Romanem Málkem, kanonýrem Ujčíkem a zkušeným Josefem Beránkem byl tým z Vršovic pasován do role černého koně extraligy.

Slavia skutečně odstartovala ligu slibně. V 5. kole však přišla velká rána. V závěru zápasu s Českými Budějovicemi inkasoval Roman Málek neštastnou ránu pukem od Milana Nedomy. Výsledkem byla zlomená čelist a 17 kol trvající vynucená absence. Po spekulacích o návratu Ladislava Blažka, které nynější slávistický obchodní manažer rezolutně odmítl, tak do extraligového kolotoče naskočil rovnýma nohama devatenáctiletý Lukáš Hronek. Role dvojky se zhostil "ztracený syn", Martin Altrichter. Oblíbenec slávistických fanoušků a hlavně skvělý bavič dostal šanci nakonec ve 2 zápasech. Jedničkou zůstal Lukáš Hronek. Své nelehké úlohy se zhostil na jedničku podtrženou. Zkušenosti získané z extraligy mu pomohly dostat se do reprezentace pro MS dvacetiletých. Jako jeden z mála hráčů našeho týmu zde snesl přísnější měřítko.

Aby toho nebylo málo, přišla další pohroma. Ve 14. kole proti Pardubicím po Pácalově sekyře nevydrželo zápěstí Josefa Beránka a tříštivá zlomenina mu vystavila stop na 16. kol. Slavia měla letos neuvěřitelnou smůlu a za celých 52 kol se snad nenašel moment, kdy by byla marodka prádzná. Nepříjemná zranění potkala mimojiné Radka Matějovského, Jana Hejdu a Milana Antoše.

Výkony Slavie byly střídavě oblačné. Někteří hráči navíc nesplňovali to, co se od nich očekávalo. Eden nakonec opustili Jan Alinč a Martin Rousek. Za ně přišli Ondřej Steiner a Filip Štefanka. V 38. kole pak přišla poslední, pro mnohé překvapivá, výměna. Na hostování do Vítkovic odešel Leoš Čermák, opačným směrem putoval odchovanec Slavie, Josef Štraub. Jak se později ukázalo, měl trenér Vladimír Růžička šťastnou ruku a vítkovická posila zapadla skvěle vedle Viktora Ujčíka.

Zápasy Slavie se vyznačovaly především velkou vyrovnaností. Tím jsou červenobílí poslední dobou proslulí. Slavia dostala pouze ve dvou případech více než 4 góly a v žádném zápase neutrpěla nějakou výraznou porážku. Sečteno podtrženo to znamená zajímavý a lichotivý ukazatel - 125 inkasovaných gólů, to je nejméně ze všech týmů!!! Je to nejen vizitka výborné brankářské dvojice, ale i kvalitní obrany. Vzhledem k jejímu mládí - k(K)lobouk dolů. Samozřejmě, ne vše bylo ideální. Největším trápením byla koncovka. Vyprávět by mohl zejména Viktor Hübl. kterého "Kukův syndrom" hodně trápil. Jeho "číslo" v zápase na Spartě bylo nezapomenutelné.

Slavia rozhodně nezklamala, v koutku duše jsme však doufali, že dosáhne lepšího než šestého místa. Hlavní příčinou, proč se tak nestalo, byla asi zranění klíčových hráčů a zmíněná špatná koncovka. Díky mohutnému finiši v posledních kolech bylo blízko 4. místo a tím pádem výhoda domácího prostředí pro začátek play-off, bohužel ač nepostoupivší tak nadšeně bojující tým vsetínských mladíků připravil Slavii v posledním kole o důležité 3 body, které by kýžené umístění zaručovaly.