Eden opět zaplavily dresy s číslem 97

Už pojedenácté se do Prahy sjely děti z celé republiky (i mimo ní), aby se zúčastnily vyhlášené hokejové školy Vladimíra Růžičky. Trenér české hokejové reprezentace se spolu se svým týmem věnuje rozdováděným ratolestem téměř 24 hodin denně, vynaloženého úsilí ale rozhodně nelituje. “Chci, aby to tu děti bavilo a zároveň se něco naučily. To je pro mě nejdůležitější,“ podotýká Růžička.

Když byl jeden malý klučina odvelen z ledu na střídačku, využili jsme toho a požádali ho o krátký rozhovor. Moc nás ale neposlouchal. Zasněně se díval směrem ke kluzišti a dokola opakoval, že je tu všechno super. Jakmile pak dostal od vedoucích svolení k návratu na hrací plochu, na nic nečekal a s blaženýma očima se v mžiku rozjel ke svým vrstevníkům…

Bylo bláhové si myslet, že se bude soustředit na naše otázky. On i ostatní kluci byli tak zabráni do tréninku, že své okolí ani nevnímali. Z jejich tváří sálalo nadšení. “Líbí se jim tady. Svědčí o tom i fakt, že máme obrovskou návratnost. Někteří kluci sem přijeli třeba posedmé,“ říká Růžička.

Jeho hokejová škola je zkrátka další věcí, na kterou může být po právu hrdý. Když s ní před jedenácti lety začínal, ani ve snu ho asi nenapadlo, že o ni bude takový zájem. Ne každý se jí však může zúčastnit. Slouží jen pro děti od první do deváté třídy. “Každý rok se tak musíme s někým rozloučit. Někdy je to opravdu smutné, protože ti kluci sem jezdili třeba šest let. Vyřešili jsme to tak, že se sem někteří mohou vrátit, ale jako asistenti,“ prozrazuje patron celého kempu.

Stejně jako v minulých letech byli i tentokrát mladí hokejisté rozděleni do dvou týdenních turnusů. Prvního se účastnilo 106 dětí, toho druhého, který právě probíhá, 119. Denně jsou pro ně připraveny dva tréninky na suchu a dva na ledě, zpestřením jsou různé sportovní hry (fotbal, basketbal..), opékání buřtů, návštěva kina a nově také zoologické zahrady.

Nejvíce však mladé kluky táhne samozřejmě led. Na něj chodí maximálně 30členné skupinky, které se připravují pod drobnohledem hlavního kouče, dvou nebo tří asistentů, velezkušeného trenéra brankářů Radomíra Daňka a samozřejmě také Vladimíra Růžičky. “Snažím se být na ledě s každou skupinou, ale po pár dnech to začne být hodně náročné na nohy. Stát na bruslích osm hodin v kuse není žádná legrace... Proto to dělám tak, že jsem na ledě zhruba půl hodiny a pak se stáhnu někam k mantinelům,“ usmívá se kouč a generální manažer Slavie.

Moře času tráví na ledové ploše i jeho syn Vladimír Růžička mladší, na tréninky dále dohlíží dvě asistentky, které se pohybují okolo střídačky a pomáhají těm nejmladším nazout brusle a podobně.

Na perfektní úrovni ale není jen tréninkový proces a program pro děti, nýbrž i celkové zázemí. Tři party bydlí přímo v areálu Slavie, ta čtvrtá v nedalekém hotelu Iris. O komunikaci s rodiči se pak stará převážně ekonomka klubu, paní Dana Soldánová, jež má pod palcem všechny administrativní záležitosti a je jednou z hlavních postav v organizaci celého projektu.

Rozhovor s Vladimírem Růžičkou:

Letos jste brány své školy otevřel už pojedenácté. Užíváte si to stejně jako před léty?
Když jsme s tím začínali, bylo to trochu jiné. Nevěděli jsme, do čeho vlastně jdeme, nebylo to tak promyšlené, jako je teď. Pokud si vzpomínám, tak ten první rok jsme měli jen dvě skupiny po nějakých 25 dětech. No a pak to začalo nějak narůstat…

Čím si vysvětlujete, že se sem hokejoví nadšenci tak rádi vrací?
Líbí se jim tu a vědí, že se zde mohou něco naučit. A o to jde především. Pokud by chtěli jet někam na výlet, tak je rodiče můžou poslat na tábor. My jim tady chceme nabídnout kvalitní tréninky, aby se naučili dobře bruslit a vést kotouč. Ale jsou to mladí kluci a musí se u toho taky trochu bavit, to je jasné.

S kým tréninkový plán sestavujete?
Doposud jsem ho vytvářel hlavně s Jirkou Kalousem. Něco jsme spolu nastavili a není důvod to měnit. Chci, aby to tu mělo vysokou úroveň, z toho neslevím.

Dokázal byste si představit, že by vám Jiří Kalous pomáhal se školou i nadále?
Určitě. I když teď trénuje Liberec, v kontaktu jsme stále. Byli jsme spolu na střídačce řadu let a na to se prostě nedá zapomenout. Už před svým odchodem mi ale říkal, že letos se školy nezúčastní, protože chce jet na dovolenou. Pro mě tak definitivně začala nová éra, kdy mám po boku Jirku Čelanského. Je o něco mladší, ovšem mně naprosto vyhovuje. Je na něm totiž vidět zápal pro hokej. A já mám hrozně rád, když na někom vidím, že je do hokeje blázen, že ho dělá opravdu naplno.

Jak vám pomáhají dcera a syn?
Pro ně jsem si připravil takový individuální plán. Mám je pořád po ruce a mohu je poslat, kam potřebuji. Růžičkovi jsou prostě všude! (směje se)

Předpokládám, že svou úlohu má ve škole i vaše manželka.
Ta to má trochu stížené. Máme malého pejska a musí se o něj starat. Minulý týden proto chyběla na opékání buřtů. Myslím, že vůbec poprvé v historii…

Prozradíte, kde jste spolu byli v létě na dovolené?
Letos jsme nikam nejeli. Chodíme často na večeře, ale na dovolenou nebyly moc myšlenky. Měli jsme nemocného psa, zhruba rok trpěl epileptickými záchvaty a nedávno jsme ho museli nechat utratit. To byl pro nás hodně špatný den (odmlčí se). Ale co se týče té dovolené, já ji ani nepotřebuji. Má práce mě hrozně baví, takže je i mým velkým koníčkem. Každému na světě bych přál, aby dělal to, co má opravdu rád.

Fotogalerie:

Foto: Pavel Vrtiška

Autor OH