Vašíček přepral Kanaďana a pak si vychutnával gratulace

V napínavém utkání sice byli většinu času lepší hosté, ale díky skvělému závěru dokázali sešívaní nakonec urvat tři body. Konec zápasu pak zpestřila bitka mezi kanadským útočníkem Bomersbackem a Jiřím Vašíčkem. I z té odešel slávista jako vítěz. „Myslím, že se to nebylo špatné,“ culil se po utkání obránce Pražanů.

V čase 59:14, kdy Slavia vedla 4:3, se najednou při závěrečném tlaku Plzně do sebe pustili Jiří Vašíček a Mark Bomersback. Oba si vyměnili pár svižných úderů, ale jednoznačně navrch měl slávistický bojovník Vašíček, který svého soka rychlými ranami skolil na zem a automaticky odešel do kabiny. Cestou si ještě stačil poslechnout gratulace střídačky i publika. „Hlídal jsem si hráče před bránou, otočil jsem se k němu čelem a dostal jsem ránu hokejkou. Ptal jsem se ho, co to má znamenat, ale asi mi nerozuměl. Tak jsme se do toho pustili,“ říkal už s úsměvem Vašíček po zápase. Ve své skromnosti pak popisoval průběh samotného souboje: „Hlavně je dobře, že jsem neprohrál. K hokeji to patří. Jsem rád, že jsme nakonec byli vyloučení oba, takže se Vláďa ani nezlobil. On mě trefil hned na začátku, ale pak už snad ne.“

Bitka svedla dohromady plzeňského útočníka a slávistického obránce. Oba jsou přibližně stejně velcí, jen Vašíček váží o pět kilo více. Ovšem to, že se pere s Kanaďanem, červenobílý zápasník nevěděl: „Vůbec jsem nevěděl, kdo to je, ale nejspíš to není hráč určený na bitky. To by to asi bylo mnohem těžší.“ Když svého soupeře poslal k zemi, automaticky šel do kabin, i když Bomersback se ještě chtěl prát dál. „Přetáhl jsem mu dres, povalil ho na zem a jel jsem hned pryč, protože jsme oba shodili rukavice, takže mi bylo jasné, že dostaneme do konce,“ říkal po zápase dvojnásobný vítěz večera. Na střídačce si pak vyslechl gratulace od spoluhráčů. „Kluci mě poplácali. Byl jsem rád, že si ze mě nemuseli dělat srandu, jak to bylo minule s Nedvědem, kdy jsme tady spíš plavali. Teď už to bylo trošku do bitky,“ vzpomněl si Vašíček na minulý souboj s Plzní. Po skončení zápasu se pak Vašíček se spoluhráči vrátil na závěrečnou děkovačku a mohl si vychutnávat jak celá hala skandovala jeho jméno.