Borovanský se dere zpět na výsluní, nejhorší má už za sebou

Loni touhle dobou byl útočník Michal Borovanský na dně psychických sil. Ležel v motolské nemocnici a hlavou mu probíhaly myšlenky, že se k vrcholovému hokeji už nikdy nevrátí. Střih. Je prosinec roku 2009 a Borovanský válí v dresu Rebelů z Havlíčkova Brodu. “Na návrat do Slavie teď ale nepomýšlím. Nemám na to formu, navíc se dá říct, že na ledě koukám jen jedním okem,“ tvrdí 24letý hokejista.

Borovanský před rokem utrpěl vážné zranění, které ho málem stálo jeho hokejovou kariéru. Při utkání mezi Brodem a Třebíči mu obránce soupeře Marcel Hrbáček zašátral hokejkou v obličeji a před mladým forvardem Rebelů se náhle zatmělo. Jeho pravé oko se zalilo krví, kvůli čemuž nešlo dlouho určit přesnou diagnózu. Nakonec se ovšem potvrdilo, že má odchlípnutou sítnici.

Následovala řada operací, Michalův stav se ale bohužel příliš nezlepšoval. Doktoři ho tak začali připravovat na možnost, že se hokejem je konec. “Když si na to vzpomenu, ještě dnes mi běhá mráz po zádech,“ přiznává Borovanský.

S nepřízní osudu se rozhodl bojovat a vyplatilo se. V květnu se vrátil do kádru Rebelů. “S Brodem jsem absolvoval celou letní přípravu, na ledě mě ale mé zranění stále omezuje. Stane se, že nezpracuju puk, protože ho prostě nevidím. Zlepšit by se to mělo po sezoně , kdy mě čekají dvě důležité operace. Po nich by můj zrak mohl být opět zcela v pořádku,“ říká talentovaný útočník, jenž nastupuje s celoobličejovým krytem. "Kdybych hrál bez něj a někdo mi do toho oka zajel, byl bych nahranej,“ tvrdí rezolutně.

Že na pravé oko vidí pouze mlhavě, je způsobeno tím, že mu sítnice drží zatím jen za pomoci silikonového oleje. Ten by měl být příští rok chirurgicky odstraněn, tedy za předpokladu, že už sítnice bude sama držet. Druhá operace se týká šedého zákalu. “Kvůli těmhle věcem zatím pořádně nevidím. Na tři metry třeba nepřečtu, kolik na mě člověk ukazuje prstů,“ podotýká Borovanský.

I přesto ale patří k nejvytíženějším hráčům farmářského celku Slavie. V tomto ročníku už stačil odehrát 25 zápasů, v nichž zaznamenal 12 bodů. V týmových statistikách mu náleží šesté místo. “Optimálně se ale necítím. Pracuji na tom, abych dohnal fyzičku, nějakou sílu jsem během té pauzy přece jen ztratil. Cítím velké rezervy, pořád mám co dohánět,“ říká sebekriticky.

Po návratu na led se už potkal i s Hrbáčkem, omluvy se od něj ale nedočkal. “Jednou jsme hráli proti sobě, podával mi ruku, ale nic mi neřekl. Čekal jsem, jestli se omluví, jenže asi ho to ani nenapadlo. Nebudu ho řešit,“ kroutí hlavou.

Co se týče klubových cílů, Rebelové jsou zatím v klidu. Momentálně jim patří sedmá pozice první ligy, a kdyby tak skončili i po základní části, znamenalo by to postup do předkola play-off. “Pro nás je hlavní, abychom se vyhnuli baráži o sestup. Když se to povede, budeme spokojení,“ uzavírá Borovanský.

FOTO: hcrebel.com

Autor OH