Rozhovor s trenérem juniorky Jiřím Vebrem

Slávističtí junioři letos skončili po finálové prohře se Zlínem druzí. Trenér Jiří Veber, který je u Slavie třetím rokem si tak připsal po svém působení u dorostu další cenný úspěch. „Sezóna se nám výsledkově podařila, ale budu mnohem radši, až se nějaký z mých svěřenců prosadí do áčka,“ řekl několikrát během našeho rozhovoru trenér Veber, se kterým jsme rozebírali nejen sezónu u slávistické juniorky.

Jak hodnotíte letošní sezónu u kormidla juniorského týmu HC Slavie Praha?
Základní část u juniorů byla rozdělena na několik částí. V prvních dvaceti zápasech se rozhodovalo o tom, jestli budeme postupovat do první šestky pro play-off, a nebo budeme hrát o sestup. Pak se situace změnila. Zrušilo se to, co se řeklo před sezónou a nakonec se od tohoto systému upustilo. Sezónu to ale výrazně ovlivnilo. Každý tým se chtěl vyhnout sestupu a od samého začátku se tak bojovalo o play-off. Splnili jsme úkol a dostali se do první šestky, takže pak už jsme mohli hrát s větším klidem. Nevím jak hráči, ale já i celé vedení jsme si uvědomovali, jak moc je důležité hrát mimo sestup a udržet si dobré postavení. To byl vlastně první vrchol sezóny a pak až druhým bylo samotné play-off.

Ve finále jste prohráli všechny zápasy pouze o jeden gól. Druhé místo je určitě úspěch, ale mrzí vás zpětně, že nemáte titul?
Největší tlak na nás byl, abychom se dostali do první šestky. To jsme splnili a pak to z nás trochu spadlo. V závěrečných bojích už byly všechny týmy hodně vyrovnané. Mohli jsme každého porazit, ale také jsme mohli vypadnout již dříve. V závěru rozhodovalo i štěstí. Mluví se o tom, kdo chce více, tak vyhraje, kdo má větší srdce tak bude úspěšnější, ale titul chtěly všechny týmy a myslím si, že tyhle věci jsou v play-off automatické. Rozhodují maličkosti. Zlínu přálo štěstí. Výborně jim chytal gólman a my jsme prostě nedokázali dát o ten jeden gól více.

Celkově byla sezóna z vašeho pohledu tedy úspěšná?
Výsledkově určitě, ale já bych chtěl, aby se junioři prosazovali v chlapech. Velkým úspěchem by bylo, kdyby se nějaký junior u nás prosadil do áčka a hrál pravidelně extraligu mužů. Výsledky jsou hezké jak pro mne, tak pro ty kluky, ale v první řadě by měla být výchova hráčů. Aby obstáli v chlapech.

O tom jsem mluvil v jednom rozhovoru i s trenérem Růžičkou, který mi říkal, že je pro něj důležité, aby dorost hrál na čele tabulky, juniorka hrála také dobrý hokej, ale důležitější než výsledky je celková výchova hráčů pro A-tým. Předpokládám, že to je tedy filosofie celého klubu.
Ano, ale měla by to být filosofie celého českého hokeje! K čemu je to, že vyhrajete v juniorech titul, když se vám pak žádný z hráčů už dále neprosadí? Výsledky většinou mluví za sílu kádru, ale důležité je, aby si hokejisté v juniorské kategorii uvědomili, za čím v životě jdou a co chtějí hokeji obětovat. Musí hrát kvalitní hokej s dobrými soupeři a pak se můžou prosadit dále. V juniorech se projeví, jak moc mají hráči chuť hrát hokej, jakmile je tlačí jenom rodiče, tak je to špatně.

Vadí vám, že se herní systémy v mládežnických kategoriích neustále mění?
Podle mne je velice těžké najít kompromis. Určitě by se systém měl už sjednotit a ustálit. Velkým problémem je třeba cestování. Je to finančně a samozřejmě i časově velice náročné. Celkově je podle mne v mládežnických kategoriích nesmysl, aby třeba i žáci pendlovali po celé republice a trávili tolik času v autobuse. Na druhou stranu je pravda, že v některých regionech je těžké najít adekvátní soupeře a když chcete svůj tým pořádně prověřit, často nenajdete v přilehlém okolí dobrý tým. Já tady nejsem od toho, abych proto našel řešení, ale podle mého názoru se musí najít kompromis, který to vyřeší. Je nesmysl aby kluci třeba z Budějovic jezdili často do Liberce a už vůbec nemluvím o moravských týmech. Je to problém celé mládeže. U juniorky se nastavil systém, který byl pro všechny stejný, pak se zase změnil, ale musely se tomu přizpůsobit všechny týmy stejně, takže to snad nebyl takový problém. Podle mne by se měl radikálně snížit počet týmů. 22 mančaftů v juniorské soutěži je šíleně moc. Podle mne je 16 naprosté maximum.

Díky velkému počtu týmů není tak velká kvalita v kádrech. Průměrné týmy mají jednu solidní pětku a zbytek už na tom není tak dobře. Myslíte si, že i díky tomu jde kvalita mladých hráčů rapidně dolů?
Nejen průměrné týmy, ale i týmy ze špičky tabulky se potýkají s nedostatkem kvalitních hráčů. Letos jsme byli ve finále my se Zlínem, loni třeba Vítkovice a stačí se podívat kolik těch kluků se dále prosadí a budou se živit hokejem. Nechci říkat, že zbytek je odpad, ale opravdu se jich prosadí strašně málo. Juniorská extraliga by měla být výstavní skříni mládežnického hokeje. Myslím, že i pro trenéry by mělo být prestižní trénovat juniorku. Čím méně bude mančaftů v juniorské extralize, tím to bude prestižnější. Větší konkurence by prospěla jak hráčům, tak trenérům.

Slavia využívá spolupráci s Havlíčkových Brodem, kam odchází se otrkat i vaši junioři. Jak moc jste s touto možností, aby zkusili 1. ligu, spokojen?
Na začátku jsme si dali jasná pravidla o naší spolupráci. Prvních dvacet zápasů, které byly v letošní sezóně klíčové, jsme hráli s nejsilnějším možným kádrem. Pak jsme využili možnosti poslat hráče, kteří na to mají, do Brodu a nechat je okusit 1. ligu, která je také kvalitní. I trenér reprezentace do 20 let samozřejmě chtěl, aby si zkusili chlapský hokej. Druhou věcí je, jak tam hráči hrají v zápasech. Jestli hrají v prvních třech lajnách a kolik dostanou na ledě prostoru v rozhodujících momentech. Rozhodně nemůže nikdo přijít a chtít vést první útok, hráči na sobě musí pracovat postupně, ale podle mne je důležitá herní praxe. Ten přechod je vždycky velice složitý. Co je lepší, hrát občas čtvrtou lajnu mezi chlapama, nebo pravidelně nastupovat za juniorku? Souhlasím s tím, že hráči musí být trpělivý, ale zároveň preferuji herní praxi. Ale je to složité, jiný trenér by vám řekl třeba opačný pohled na tuto situaci.

Jaký je váš názor na odchod mladých hráčů do zámoří a do ciziny všeobecně?
To je složitá otázka. Teď si zjišťuji jak se trénuje ve Švédsku a Finsku. Tady je to tak, že kluci hrají hokej a k tomu prakticky nemají školu, v severských zemích je spíše škola a k tomu hokej a mají celý tento systém dobře propojený. Kdybych byl mladý hráč a dostal příležitost jít do Kanady, tak bych asi šel. Pro každého je to výzva. Problém je ale jinde. Kluci to často nemají v hlavě srovnaný. Nelíbí se jim, že hrají třeba třetí útok, flákají tréninky a přípravu na zápasy. Připadá mi, že tréninky jsou podobné, ale že se mladí hráči až v Kanadě naučí, proč trénují a za čím vlastně jdou. Je tam velká konkurence, takže makají na sto procent, chtějí uspět a je na ně vyvíjen tlak. Když tam nebudou pracovat na každém tréninku, tak prostě nebudou hrát. U nás necítí potřebu ze sebe ždímat více, ale v cizině musí. Když se nějaký hráč vrátí třeba po dvou letech z Kanady, tak je na něm nejvíce vidět, že si tam srovnal v hlavě priority a přistupuje k tréninkům úplně jinak. Nevrací se s úplně jinou hrou a schopnostmi, ale lepší se díky svému přístupu.

Takže jsme zpět u toho, že v juniorce chybí konkurence a 22 týmů v extralize je moc...
Tady jsou hráči pohodlnější. Nejde o to, kolik dávají gólů, ale když špatně pracují na tréninku, tak si hned myslí, že si na ně trenér zasednul a nedostávají proto tolik prostoru. Zavolají agentovi a jdou do jiného klubu. V Americe to tak lehké není.

Často se v mládežnické hokeji mluví o lobby agentů a rodičů. Často jim je dáváno za vinu, že právě oni a špatné styly tréninků mohou za sestup kvality mládežnického hokeje. Jaký je váš názor?
Já s agenty v kontaktu v práci moc nejsem, takže s nimi nějak nebojuji. Plno agentů znám, je to jejich práce a je pro hokej důležitá. Nikdo mě do ničeho netlačil. Hráčů dávám tolik prostoru, kolik si podle mne zaslouží. Problém mládeže se takto zjednodušuje, stejně tak mě mrzí, že se říká, že se všude u mládeže trénuje špatně.

Mluvili jsme o provázanosti juniorky a áčka. Jak toto funguje o úroveň níže, tedy jak moc využíváte hráčů ze staršího dorostu?
U dorostu jsem působil, takže jsem všechny kluky dobře znal a věděl jsem, co v nich je. Hodně jsem toho využíval a mohl hráče používat podle potřeby. Je to jednodušší než přestup juniora do áčka. Junior už musí být opravdu výjimečný, aby přesvědčil trenéra áčka, že má dostat prostor. Trenér pak musí z kádru vyřadit nějakého staršího hráče, který je pod smlouvu. V extralize jde už o body a o velké peníze. I díky tomu, že není už vojna a nefungují armádní kluby, tak je přechod těžší. Je jen dobře, že máme Havlíčkův Brod. Myslím, že Slavia ukázala, že hráči kteří to nevzdali a tvrdě pracují, tak mohou hrát extraligu a postupně se prosadit. Koukněte se, kolik jich z Brodu hraje v áčku. To je dobrá cesta, ale jak už jsem řekl, bylo by skvělé, kdybychom objevovali hráče typu Holíka, Reichla, Jágra, kteří budou již v osmnácti hrát stabilně za áčko.

Myslíte, že se ve Slavii pracuje s mládeží koncepčně?
Pravidelně máme trenérské schůzky. Celkové i po různých kategoriích. Šéftrenérem je pan Růžička, který je téměř v každodenním kontaktu s trenéry juniorky i dorostu. Nejsem asi první, který to říká, ale pan Růžička má o hráčích přehled již v mládežnických kategoriích. Trenéři tu vzájemně spolupracují a připadá mi, že práce zde má smysl.

Každý trenér a zejména trenér u mládeže musí být i dobrým psychologem. Jak zvládáte mentalitu hráčů?
Někteří jsou ještě děti, někteří už téměř dospělí. Každý je jiný, na někoho nesmíte moc řvát, jinak se sesype, ale někoho musíte pořád ždímat a držet mu nůž pod krkem. To podle mne platí i u áčka. Hlava dělá hráče bez rozdílu věku. Mladí hráči to mají těžké v tom, že musí chytit příležitost za pačesy.

Blíží se mistrovství světa do 18 let. Mrzí vás, že ve výběru není nikdo ze Slavie?
Mrzí mě to. Mohl se tam podívat Dan Krejčí, který byl loni, ale pokazil si to. Kluci si musí uvědomit, jestli opravdu chtějí dělat hokej. Vrcholový sport je velice náročný. Občas je pohodlnější vysedávat u počítače nebo se poflakovat s kamarádama. Hokej zabírá hodně času a s tím se plno kluků nedokáže srovnat.

Může vůbec mladý hokejista na vrcholové úrovni zvládat časově dobře i školu?
Ve Slavii se snažíme, aby kluci měli vzdělání. Když už ne maturitu, která by měla být dneska základem, tak alespoň výuční listy. Je špatně, když hrají jen hokej a nechodí do školy.

Koresponduje přístup ke škole s přístupem k hokeji?
Možné to je, ale zase se říká, že ti úplně vzorní školáci se neprosadí. Někdo je dobrý na ledě s jedničkama, někdo je typ grázla, kterému škola nejde, ale na ledě válí. Každopádně je pro kluky rozhodně důležité, aby nespoléhali jen na hokej a měli do života vzdělání. To už ale nemůže řešit trenér, to musí řešit rodiče.

Děkuji za rozhovor a mám poslední otázku. Jaký je vlastně váš program po skončené sezóně? Nečekal jsem, že vás zastihnu na zimáku v Edenu.
Teď právě jdu na trénink. Snažíme se využít každé chvilky, kdy ještě máme led. Bez ohledu na to, že už nám sezóna skončila.