Josef Beránek: Nejvíc mě přemlouvala moje dcera

Olympijský vítěz z Nagana a dlouholetý kapitán hokejové Slavie se ve čtyřiceti letech rozhodl ukončit hráčskou kariéru. Na Slavii ovšem zůstává jako asistent trenéra A-mužstva a trenér juniorů. To vše oznámil na středeční tiskové konferenci v Edenu, kde také dlouho odpovídal na všetečné dotazy novinářů. Redakce hc-slavia.cz vám přináší nejzajímavější odpovědi dvojnásobného mistra republiky se Slavií.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že do další sezóny už jako hráč nenastoupíte?
To samotné rozhodnutí uděláte ze dne na den, ale když roky přibývají, tak se stále sami sebe ptáte, jak dlouho ještě vydržíte hrát. Já jsem se rozhodl po skončení sezóny.

Hraje ve vašem rozhodnutí velkou roli zdraví? Přeci jen v této sezóně jste vynechal několik zápasu kvůli zranění.
Na to kolik mi je let, jsem se svým zdravím spokojen. Je to spíše z hokejových důvodů. Každým rokem je příprava a trénování o hodně náročnější. Musím říct, že naštěstí mě nikdy nepotkalo tak vážné zranění, že bych kvůli němu musel oželet hokej.

Končíte vy, skončil Robert Reichel, Martin Ručinský také uvažuje o konci kariéry. Není vám z toho smutno, že hráči ze zlaté generace se na ledě objevují čím dál tím méně?
Když končí všichni kolem, tak se člověku vybavují krásné vzpomínky, které s hokejem zažil. Na druhou stranu všichni tito hráči vydrželi hrát hodně dlouho a končí hokejově nahoře, což někdy není úplně pravidlem.

Přemlouval vás někdo, abyste třeba ještě rok vydržel?
Nejvíc mě přemlouvala moje dcera.

A co jste jí říkal?
Že už tatínek není nejmladší. (smích)

Plánujete nějakou rozlučku s fanoušky na ledě?
Já bych byl rád, kdyby se někdy taková možnost naskytla. Hokej se hraje hlavně pro lidi a já bych se s nimi rád ještě na ledě rozloučil. Momentálně na konci sezóny moc není prostor na nějaké rozlučky, protože se hraje play-off a podobně. Ale myslím si, že nejpozději na začátku příští sezóny se něco domluví.

Jak jste prožíval závěr sezóny z pozice trenéra a jak jste se podílel na prácí týmu?
Poprvé jsem měl možnost nahlédnout na hokej z opačného pohledu. Pro mě to bylo vcelku příjemné, asi hlavně proto, že jsme dvě série dotáhli do vítězného konce. Snažil jsem se, si to užívat. Na druhou stranu to byl hlavně v závěru velký stres. Celkově pro mě byla dobrá zkušenost, pozorovat lidi, kteří se na střídačce už nějakou dobu pohybují.

V čem budete podobný trenéru Růžičkovi a v čem se od něj budete lišit?
Zatím ještě nevím. Doteď jsem byl hráč a až od této chvíle se budu zajímat to, jak budu vypadat jako trenér. Určitě se budu snažit, abych si našel svou vlastní cestu. Pan Růžička je jeden z nejlepších trenérů u nás, má hodně úspěchů, takže se od něj dá jistě leccos odkoukat. Budete se snažit hodně sportovat? Přeci jen každodenní pohyb při trénincích bude zřejmě tělu hodně chybět. Lidi sportují hodně proto, aby neztloustli. Já se ve sportu budu snažit najít zábavu a určitě nebude mým hlavním cílem, abych nenabral nějaké to kilo navíc.

Na kterou část kariéry nejraději vzpomínáte?
Tuto otázku jsem si sám sobě také položil. Pro mě bylo vždycky krásné, když jsem si plnil dílčí cíle. Např. když jsem začal hrát extraligu za Litvínov, když jsem se dostal do reprezentace, když jsem šel do NHL. Bylo hrozně hezké dosáhnout toho cíle, který jsem si vytyčil. Když jsem se vracel z NHL do Česka, tak jsem si ty sezóny hodně užil, protože jsem už neměl žádné motivační cíle a mohl jsem si užívat více hokeje. Na toto období vzpomínám také hodně rád, protože se nám se Slavií povedlo mnoho úspěchů.

Máte i nějaký trenérský cíl?
Asi hlavně dělat dobře svou práci. U A-týmu jsou důležité hlavně medaile, ale u mládežnických kategorií musí člověk také myslet na to, že vychovává hráče, kteří by měli v budoucnu hrát hokej na nejvyšší úrovni, a v tom si myslím, že hokej momentálně zaostává.

Už máte v Edenu svůj kamrlík?
Ještě ne. Akorát jsem vyklidil svou skříňku v šatně. Jak vám při tom bylo?
Člověk se v těchto okamžicích zamyslí, jestli je to skutečně správné rozhodnutí a jestli ještě není čas si vše rozmyslet. Ale takovýchto rozhodnutí bylo už několik. Spíš si v těchto chvílích člověk uvědomí, jak to všechno hrozně rychle uteklo.

Mrzí vás hodně, že jste kariéru nemohl zakončit na ledě?
Každý si představuje, že zakončí kariéru na ledě a nejlépe s pohárem nad hlavou. Já jsem se to ale snažil brát tak, jak to je. Uvědomil jsem si, že mi moje kariéra přinesla spoustu skvělých zážitků, které se nedají vymazat a že mi hodně obohatila život.

Plánujete svou kariéru spojit dlouhodobě se Slavií?
Na to se těžko odpovídá. Když jsem sem šel jako hráč, tak jsem také netušil, jak to se mnou bude. Já jsem rád, že můžu začít na Slavii, protože je to prostředí, které znám. Uvidíme, jak to všechno půjde dál.