Na střídačce to je někdy válka, říká šéf Slavie Vladimír Růžička

Zbraně utichly a nastal čas bilancovat. Hokejisté Slavie mají za sebou celkem zvláštní sezonu, která se zpočátku nevyvíjela optimálně, nakonec ale skončila fantastickým ziskem bronzu. “Klobouk dolů před klukama,“ pochválil hráče za jejich výkony v play-off trenér Vladimír Růžička. V obsáhlém rozhovoru pro klubové stránky se rozpovídal také o tom, co se v něm odehrává těsně před začátkem klíčových zápasů a prozradil i jméno první staronové posily.

Pane Růžičko, tři roky, tři medaile – a každá jiná. Skoro to vypadá, jako byste si to naplánovali…
Já myslím, že kdyby nám v lednu někdo řekl, že budeme bronzoví, zaťukal bych si na čelo. (odmlčí se) Za posledních deset let jsme byli první, druzí i čtvrtí, ta bronzová placka nám ale chyběla. Získali jsme ji až letos a já za ni musím hráčům poděkovat. Troufám si říct, že jsme naší hrou v play-off leckoho překvapili.

Čím si vysvětlujete, že se v závěru sezony výkony mužstva tak zlepšily? Přece jen v základní části to příliš valné nebylo.
Máme v týmu zkušené i mladé hráče a mně připadá, že se pro ty nejdůležitější zápasy mužstvo vždycky stmelí. Utkání, v nichž se láme play-off, nám prostě vyhovují. Žádnou statistiku si nevedu, ale myslím, že za deset let jsme prohráli jen dva sedmé zápasy… Vždycky to jsou hrozné nervy, my to ale zvládáme. Za poslední dva roky nám odešla hromada zkušených hráčů, přesto jsme opět dokázali zabojovat. Klukům všechna čest!

Vypadá to, že znáte dokonalý recept, jak je motivovat na nejdůležitější část sezony.
To nejde takhle říct. Každý trenér chce připravit mužstvo na play off co nejlépe, ale stačí čtyři nepovedené zápasy a prásk, máte po sezoně. Podívejte se třeba na Plzeň. Ta byla dlouho nejlepším týmem ligy, jenže čtyřikrát v řadě prohrála a najednou byla ze hry venku. Je to těžké. Můžete tým připravit sebelépe takticky, ale hlavní díl práce musí odvést vždycky hráči. Já po nich vyžaduji, aby si stoprocentně plnili své úkoly. A jelikož se mi ze střídačky často zdá, že to nedělají, jsem na ně trochu pes. To je potom válka (usmívá se).

Jak taková válka vypadá?
Někdy sprdnu kluky tak, že si až myslím, že to přeháním. Občas mi některý z nich odsekne a je z toho taková malá přestřelka. Ale já to chápu, znám je a oni znají mě. Vím, že jsou sami hrozně naštvaní, když prohráváme. I v tom tkví krása těch sedmých zápasů. Miloval jsem je jako hráč a miluju je i jako trenér. Je z nich cítit obrovské napětí a taková ta nervozita, nabuzení. Vždycky říkám hráčům, že jim tyhle zápasy hrozně závidím.

Zmínil jste nervozitu. Eskaluje ve vás těsně před utkáním?
Tak nějakou nervozitu cítíte už od rána. Dvě hodiny před zápasem to ještě narůstá. Většinou chodím po kabině, popíjím vodu a koukám na televizi. Chci se zkrátka trochu rozptýlit. Většinou to ze mě spadne až ve chvíli, kdy udělám první tři kroky směrem ke střídačce.

Mluví na vás asistenti v takovou chvíli, nebo vás radši nechávají o samotě?
Baví se se mnou, ale třeba Jirka Kalous, který mě za ta léta znal velmi dobře, přesně věděl, že když se blíží nějaký hodně vypjatý zápas, je lepší mě nechat v klidu. A Jirka Čelanský dělá to samé.

Neřekl jste si někdy, že jste nervóznější než samotní hráči?
(směje se) Když mě vidí, jak pochoduju v kabině, možná na mě koukají trochu divně… Je pravda, že se před zápasy v play off chovám jinak než v základní části.

Který hráč vás během play-off nejvíce překvapil?
Asi Robert Slipčenko. Věřil jsme mu, že ale bude chytat až tak dobře, to jsem nečekal. A pak samozřejmě hráči z Brodu, konkrétně Míra Holec s Tomášem Svobodou. Oba si svými výkony řekli o to, aby byli ve Slavii i v příští sezoně.

Jak vnímáte fakt, že zatímco vy Slipčenka chválíte, v médiích jsou brankáři Slavie často kritizováni?
Podle mě je ta kritika trochu nefér. Mě přece nezajímá, jakým kdo chytá stylem, ale kolik pustí puků do brány. A Robert jich zase tolik nepustil, což je to nejpodstatnější. Ale chci říct jednu věc. Robert chytal svou první sezonu v extralize! Neměl to tedy vůbec lehké – a popral se s tím skvěle. Když byl odpočinutý, tak to vzadu zamknul a moc gólů nepustil. Skvěle zachytal v sérii s Litvínovem i proti Zlínu, pak už mu ovšem trochu došly síly. Cítil jsem na něm únavu a i to byl důvod, proč jsem poslal do brány Dominika Furcha.

Před posledním zápasem ve Vítkovicích jste však opět sáhnul po Robertu Slipčenkovi.
Tam to bylo jasné. Robert si odpočinul a šel zpátky do brány, bohužel Vítkovice mají kvalitní útočníky typu Viktora Ujčíka, kteří ty góly dát prostě umějí. Ale to nijak nesnižuje to, že Slipčenko odchytal velmi dobrou sezonu. Jen je škoda, že s námi neabsolvoval suchou přípravu. Pak by byl možná ještě lepší.

Počítáte s ním i pro příští sezonu?
Určitě. Uplatnili jsme na něj opci, takže zůstává u nás. Přijde ale ještě jeden brankář. Jeho jméno se dozvíte prvního května.

Žádnou posilu nyní neprozradíte?
Řeknu jen to, že ve Slavii bude pokračovat Tomáš Kůrka. A vrací se Tomáš Micka.

Tak to je skvělá zpráva pro fanoušky. Přitom když Micka Slavii opouštěl, byl ke svému návratu poměrně dost skeptický.
Já o Tomáše vždycky stál. Výborně trénuje a nikdy s ním nebyl sebemenší problém. Je to hrozně hodný kluk. Odešel jen proto, že jsme potřebovali udělat Tomáše Kůrku. Nebylo pro mě jednoduché ho poslat do Českých Budějovic, ale někdy tyhle věci udělat prostě musíte. Bolelo mě to, ale jinak to nešlo.

Co se týče Tomáše Kůrky, ten vaše očekávání jistě splnil dokonale. Mám pravdu?
Určitě. Líbil se mi už dlouho, navíc jsem o něm mluvil s Pepou Jandačem a ten mi ho jen doporučil. Řekl mi, že nám stoprocentně pomůže.

Před příchodem do Slavie ho ale provázela pověst konfliktního hráče. Neměl jste z toho trochu obavy?
Vůbec ne. Je to skvělý hokejista a nejsou s ním vůbec žádné problémy.

Co Vladimír Růžička vzkazuje vám, slávistickým fanouškům?
Jak se mu líbí nápaditá chorea?
Oslovil útočníka Jaroslava Bednáře?
A kdo by podle něj mohl převzít roli lídra po fenomenálním Romanu Červenkovi, jenž Slavii brzy opustí?

To vše se dozvíte ve druhé polovině rozhovoru, která vyjde v následujících dnech.