Vladimír Sobotka: Že nebudu hrát v Praze, mě mrzí ze všeho nejvíc

V Edenu se od pondělí připravuje i hráč slavné NHL. Nejde však o tajnou posilu, nýbrž o exslávistického útočníka Vladimíra Sobotku. Třiadvacetiletý hokejista, který se po sezoně podrobil operaci pochroumaného ramena, už nabírá sílu na příští ročník, v němž bude oblékat barvy St. Louis. Tam byl na konci června vyměněn z Bostonu. “Trenér se se mnou nebavil, nevycházel jsem s ním. Kladné vzpomínky ale převažují,“ řekl o působení v týmu Bruins v exkluzivním rozhovoru pro naše webové stránky.

Vláďo, překvapila vás ta výměna?
Zaslechl jsem, že by se to mohlo stát, ale moc jsem tomu nevěřil. V Bostonu mě spoustu lidí chválilo, prý mě chtěli podepsat. Jenže pak přišli dva hráči z Floridy a já už tušil, že budu vytrejdován jinam.

Byl jste z toho zklamaný?
Trochu určitě ano. Ale teď patřím St. Louis a jsem rád, že budu trávit více času na ledě. Hokejově se zvednu mnohem víc, než kdybych další rok hrál čtvrtou lajnu v Bostonu.

Generální manažer Bostonu Peter Chiarelli prohlásil, že jste jako demoliční koule, ale na křídle byste měl problémy. Souhlasíte s tímto názorem?
Je pravda, že na křídle jsem toho moc neodehrál. A když už ano, tak jen ve čtvrté lajně. A to nejde, já nemůžu hrát s bitkařema, kteří jen nahazují puky po mantinelech. Kdybych hrál třeba ve druhé formaci, podle mě bych to na křídle zvládnul. Ale lépe se cítím na centru.

A to s tou demoliční koulí? Potěšilo vás to?
Tak já tohle nečetl. Ale v play off jsem měl pár střetů… Je to můj styl hry, takhle se dostávám do zápasu.

Ve vyřazovací části jste se dokonce popral se Slovákem Andrejem Sekerou - a výsledek vůbec nebyl špatný. Nechystáte se v příští sezoně shodit rukavice častěji?
To ne, od toho na ledě nejsem. Párkrát se to stát může, ale pravidlo to být nesmí. Navíc mám za sebou už dvě operace ramene. Bitky tak vyhledávat nebudu.

Když mluvíme o ramenu, jak se momentálně cítíte?
Trénovat můžu, ale obezřetně. Do soubojů nebudu chodit ještě dlouho, v úvahu nepřipadají ani střely golfákem. Spíš se na ledě jen tak projíždím. Čeká mě ještě dlouhá rekonvalescence.

A to zranění jste si přivodil v play off?
Ano, hned v prvním zápase. Praskla mi kost a po sezoně mi to museli sešroubovat. Něco podobného se mi už jednou stalo.

Stihnete tedy vůbec začátek sezony?
No, uvidíme. Snad jo. Někteří lidé tvrdili, že léčba tohoto zranění trvá pět až šest měsíců. V St. Louis mi ale doktoři řekli, že fit bych mohl být už dřív. Tak uvidíme.

Pokud byste se měl ohlédnout za působením v Bostonu, ve vašem hodnocení budou asi převládat pozitiva. Je to tak?
Určitě. Přišel jsem tam v 19 letech a hned první sezonu hrál NHL, to jsem ani nečekal. Bohužel jsem pak za ta léta nedostal od trenéra tolik prostoru, kolik jsem chtěl. Kladné vzpomínky ale převažují.

Na ledě jste se s Bostonem rozešel velmi hořce. Ve druhém kole play off jste vedli nad Philadelphií 3:0 jak v sérii, tak i v posledním rozhodujícím zápase, náskok jste ale ztratili. Bolelo to hodně?
Tak samozřejmě, chvíli jsem to překousával. Ale ještě jsem docela mladej, do play off jsem se snad nepodíval naposledy. Aspoň v to doufám!

Boston se v říjnu představí v Liberci i Praze. Mrzí vás, že o ty zápasy přijdete?
No jéje. Dá se říct, že tohle mě na celé té výměně mrzí ze všeho nejvíc. Na utkání v O₂ areně jsme se moc těšil, ale bohužel. Třeba někdy příště.

Volali vám před výměnou někteří slávisté, že se na vás půjdou v Praze podívat?
Tak volalo mi asi padesát lidí. Většinou se mě ptali, jestli bych jim nesehnal vstupenku. Ze Slavie jsem v kontaktu hlavně s mladým Růžou, ale ten po mě lístek určitě nechtěl (směje se).

Když přejdeme k St. Louis, co přesně si od tohoto angažmá slibujete?
Podívejte, hned jak jsem tam přijel, šel jsem s trenérem na oběd. Už to na mě udělalo velký dojem, protože něco podobného bylo v Bostonu nemyslitelné. Tam jsem byl rád, když se mnou trenér vůbec promluvil! V St. Louis mi podal kouč ruku a ptal se mě, kde chci hrát, s kým chci hrát a tak. Bylo to parádní. Už teď se těším na příští sezonu.

Proč něco podobného nešlo i v Bostonu?
Trenér (Claude Julien) tam byl kvalitní, ale s hráči prostě nekomunikoval. A netýkalo se to jenom mě, k více lidem byl zkrátka byl hodně nepřístupný. Nevycházel jsem s ním.

Zakončeme to něčím příjemnějším. Před nedávnem vám bylo 23 let, jak jste to oslavil?
Byl jsem doma v Třebíči. Kamarády a známé jsem pozval na prase a nějaké to pivo. Myslím, že se to celkem vydařilo.