Táta nás do hokeje nenutil, říká slávistické duo D+D

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. V tomto případě to platí stoprocentně. Útočníci Slavie Jiří (25) a Tomáš (19) Doležalovi jdou ve šlépějích svého otce Jiřího Doležala staršího, který během své bohaté kariéry působil ve Spartě i Slavii a v současnosti vede prvoligový Beroun. “Jen hokej doma ale neřešíme,“ zasmáli se oba bratři ve společném rozhovoru pro naše stránky.

Jirko, jednou jste prohlásil, že je vaším snem zahrát si s bráchou v jedné lajně. Mohlo by se to povést už letos?
Jiří: Tak to záleží na něm, jak moc bude makat. A taky na mě, protože v áčku nemá nikdo jisté místo. Uvidíme. Třeba si spolu opravdu zahrajeme už v této sezoně.

Tomáši, vy jste poprvé v kariéře absolvoval s A-týmem celou letní přípravu. Jaké z toho máte pocity?
Tomáš: Jen ty nejlepší. Překvapilo mě to, protože původně jsem měl trénovat s juniory. Byl jsem s tím smířený. Pak ale přišla tahle možnost a já byl za ni moc rád.

Byl to pro vás velký tréninkový skok?
T: Asi ano. V áčku jsou tréninky o dost rychlejší, člověk se musí pořád soustředit. Zkrátka je to trochu o něčem jiném. Ale užíval jsem si to.

Už vám trenér řekl, jaké má s vámi další plány?
T: Sezonu začnu na hostování v Litoměřicích. Jak to bude dál, je zbytečné nyní řešit.

Berete jako plus, že se půjdete rozehrát do první ligy, nebo byste radši zůstal ve Slavii?
T: V Litoměřicích bych měl dostat mnohem více prostoru, takže to vítám. Minulou sezonu jsem odešel hostovat do Havlíčkova Brodu a šanci mi tam dali. Doufám, že teď to bude stejné.

Jirko, je to podle vás dobrý krok pro mladého hráče?
J: Určitě. Každý se musí nejprve někde rozehrát. Já jsem si tím taky prošel. Šel jsem hrát druhou ligu do Mostu a to angažmá mi dalo hrozně moc. Byl jsem často na ledě a “vyhrál“ jsem se. Vláďa (trenér Růžička) si mě pak stáhl zpátky a já měl radost, že se nebudu celý život plácat ve druhé lize.
T: Je to logické. Jen málokdo dokáže přejít z juniorů rovnou do extraligy.

Nemůžou však hokejistu přepadat černé myšlenky, že se na tu nejvyšší úroveň zpátky nedostane?
J: Určitě můžou. Já třeba přemýšlel, že s hokejem skončím. V Mostě se mi zprvu moc nedařilo a člověka napadne, jestli to má smysl, jestli si tak dokáže zajistit živobytí. Nic příjemného to nebylo. Naštěstí jsem se dokázal chytit relativně včas.

Jak byste poradil Tomášovi, aby ho nepotkalo něco podobného?
J: Základem je, aby na sobě nepřestával makat. Nic jiného se poradit ani nedá.

Prozradíte, jak to u vás vypadá, když se sejdete v rodinném kruhu? Bavíte se hodně o hokeji?
J: Samozřejmě se o něm pobavíme, ale všechno v mezích. Rozhodně to není tak, že bychom doma řešili jen hokej a nic jiného (usmívá se).

Bylo hned jasné, že budete hrát zrovna hokej, nebo jste původně inklinovali spíše k jinému sportu?
T: U mě platí to první. Odmala jsem žil hlavně hokejem. K tomu jsem hrál i fotbal, ale jen rekreačně.
J: Já bych řekl to samé. Mě možná fotbal bavil o něco víc než Tomáše, ale za hokej bych ho nevyměnil.

Kladl váš otec velký důraz na to, aby vás to víc než na trávníku bavilo na ledě?
J: Ani ne. Táta nás totiž nikdy do ničeho netlačil. Nechal, ať si sami vybereme, co nás baví.
T: A je to dobře. Kdyby nás do hokeje nutil, třeba by nás potom ani nebavil.
J: Přesně tak. Udělal to výborně. Sami jsem se museli rozhodnout, jestli to chceme dělat, nebo ne.

Zatímco váš otec ještě před nedávnem vedl mládežnické výběry ve Spartě, vy oba hrajete za Slavii. Museli jste často poslouchat různé vtípky?
J: Ani ne. Když jsem hrál ještě za juniory, táta trénoval nižší třídy. Kdyby byl ve stejné soutěži, možná bych si musel něco vyslechnout, takhle ale ne.
T: Já jsem nějakou narážku občas zaregistroval, ale nešlo o nic hroznýho. Všechno v normálu.

A vy dva si dokážete představit, že byste někdy hráli v dresu Sparty?
J: Na to teď nejde odpovědět. Já bych samozřejmě rád hrál co nejdéle za Slavii, ale v hokeji nikdy nevíte, co bude.
T: Přesně tak. Někde vás chtít nebudou, a jinde zase ano.
J: Je to normální. Každého mohou vyhodit z práce a on pak přejde ke konkurenci.

Posledním případem byl Tomáš Kůrka. V kabině jste jeho přestup nijak neřešili?
J: Řešili, ale naštvaný na něj nikdo nebyl. On se tady nedohodl - a holt vzal nabídku Sparty. Tak už to chodí. S klukama jsme se jen trochu smáli těm jeho heslům, jaký je to slávista…

Pojďme teď víc k vám osobně. Tomáši, dá vám brácha někdy najevo, že je starší než vy?
T: Nemyslím si. Jirka mi žádné rady do života nedává (usmívá se).

Ani co se týče ženských?
T: No, tak to už vůbec ne! A je to vidět. Zatímco já mám přítelkyni brunetu, on blondýnu.

Koukám, že partnerky tedy spolu fakt nevybíráte...
J: Do toho si nikdo z nás kecat jen tak nenechá! (směje se)

Když je čas a možnost, kdo z vás za to dokáže víc vzít?
J: Podle toho, jakou má kdo náladu. Ale myslím, že se oba bavíme v rámci mezí. Žádnou ostudu neděláme.
T: Já nějaké velké akce ani nevyhledávám. Na tohle moc nejsem.

Působíte jako velmi sehraná dvojka. Hádáte se vůbec někdy?
J: Ne. My dva se nehádáme nikdy.
T: Je to tak. Musel bych hodně pátrat v paměti, kvůli čemu jsme se nepohodli naposledy.

A co ve škole? Kdo z vás byl větší průšvihář?
J: Já určitě ne. Školu jsme absolvoval v pohodě. Ne, že bych někdy rád nepláchl na trénink, ale nijak jsem toho nezneužíval.
T: Já také ne. Měl jsem super třídní učitelku, která mi nedělala vůbec žádné problémy.
J: Nějaké důtky, to jsme prostě nikdy neměli.