Tomáš Micka: Jen tak dál, aby to vydrželo co nejdéle

Úterní bitvu Slavie s Plzní rozhodl gól Tomáše Micky, který padl v čase 36.40, ten byl nakonec vítězný. V té době si ale slávistický útočník ani nepomyslel, že tomu tak bude. „Ne, to určitě ne,“ vyprávěl spokojeně po zápase. „Prošlo to tam a díky bohu za to!“

První třetina, hráli jste třikrát v oslabení, soupeř vás přestřílel jedenáct ku devíti, hosté měli chvílemi herně navrch. Jak těžké bylo soupeře uhlídat, zvláště když jste třikrát hráli v početní nevýhodě.
Musím říct, že Kopr (Kopřiva) nás prostě drží. První třetinu i ten poslední domácí zápas s Karlovými Vary jsme hráli hodně u nás v pásmu. Když to vezmu i dneska, tak i druhou třetinu jsme na střely prohráli, říkali v televizi asi třináct dva nebo tak nějak. (poměr byl dva ku jedenácti, poznámka autora) Ale my pak jdeme do rychlých protiútoků, snažíme se dobře bránit naše obranné pásmo, takže do šancí se hosté moc nedostávali a když už, tak to Kopr chytí. A pak se nám podaří jít do protiútoku. Mně to tam Jakub Sklenář hezky hodil, jeli jsme dva na jednoho...

Nepředbíhejme, k vítěznému gólu se ještě dostaneme, to by bylo moc stručné. Vraťme se ještě k první třetině. Vzhledem k vynikající kulise to chvílemi vypadalo, jako kdybyste hráli venku. Plzeň tady měla co do diváků navrch.
Řekl bych, že to bylo spíše půl na půl, i naši fanoušci byli slyšet.

Tak dobře, půl na půl, ale chvílemi byli fanoušci hostujícího více slyšet, jejich hlasitý projev možná ovlivnil i rozhodčí, kteří v první polovině zápasu vylučovali pouze vás. Místy to vypadalo, že Plzeň je tady doma a vy jako hostující mančaft sázíte na rychlé brejky.
To ne, ale chodili jsme do rychlých protiútoků, brejk nebrejk. Když máme šanci zaútočit, tak zaútočíme, rychle napadáme a to nám dneska moc nešlo, dneska jsme byli spíše u nás v pásmu a ty brejky pak vycházely ze situace.

První třetina skončila 0:0. S jakými pokyny jste šli do druhé třetiny? Jestli to tedy není tajné?
Tajné to není (smích). Prostě, bylo to nula - nula, zápas před námi, čtyřicet minut čisté hry. Jak říkám, z té zajištěné obrany jsme chtěli vyrážet do protiútoků a to se nám povedlo, to byl i případ prvního gólu, kdy Tomáš Svoboda tam jel ze strany sám na bránu.

Tak jsme se nenápadně přesunuli do druhé třetiny k prvnímu gólu Slavie: u něj jste nebyl, ale určitě jste si ze střídačky všimnul, že z tlaku hostů vznikl klasický brejk...
Právě to je ono, myslím že právě Roťák (Vladimír Roth) to vzal, hodil to na stranu, kde byl najetrý Tomáš Svoboda a ten šel sám do brány.

Mně to připadalo, že jako by nevěděl, co s tím, tak to tam jen tak šoupnul a oni si ten gól dali vlastně sami.
To k hokeji patří, vždycky to nemusí být super blafák, hlavně když to skončí v bráně.

Soupeř ale ještě v téže třetině srovnal, bylo to zhruba dvě minuty poté, když v přesilové hře s pořadovým číslem čtyři hosté vyrovnali. Tam nešlo udělat něco jinak, abyste, stejně jako v těch třech předchozích oslabeních, neinkasovali?
Asi ne (úsměv). Oni mají výborné hráče na přesilovky. Je dobře, že to kluci ubránili už třikrát předtím, Duda to tam tečnul před Koprem a ten s tím nemohl nic dělat. Základem je, že bychom neměli hrát v oslabení, hodně jsme hráli v oslabení. Myslím si, že první dvě třetiny jsme hráli v oslabení jen my.

Statistika vyloučených říká: v první třetině tři nula, ve druhé jedna nula. První dvě třetiny jste tedy na oslabení „vyhráli“ čtyři nula, byť potom, v závěru zápasu, ten poměr vyloučených rozhodčí dorovnali na konečných 5:4, ale zpět k k utkání. Soupeř tedy vyrovnal, nicméně ještě v téže třetině jste to byl právě vy, kdo vrátil vedení na stranu domácích.
Petr Kuboš to hodil na mantinel u modré čáry na Sklenáře, na něj vyrazil bek a on mi to skvěle prohodil a my jsme pak jeli dva na jednoho, asi s Poletínem, a vlastně ten obránce se cuknul spíše k němu, takže já jsem tu akci zakončil sám.

Vy jste tak trochu klamal tělem, do poslední chvíle jste se tvářil, že budete přihrávat, ale nakonec jste nepřihrál.
(smích) Jasně, že jsem se na něj díval, chtěl jsem mu zpočátku přihrát, když jsme jeli dva na jednoho, ale jak říkám, ten bek k němu cuknul a já jsem měl prostor, tak jsem švihem vystřelil.

Asi i brankář byl tou střelou hodně překvapený, dlouho klečel a kroutil hlavou...
Sám tomu asi nevěřil, kudy to mohlo projít... (úsměv), ale prošlo to tam, díky bohu za to!

Po dvou třetinách dva jedna, to se určitě do té třetí šlo dobře.
Určitě, ale dva jedna není žádné vedení, dostanete jeden gól a soupeř je na koni. My jsme šli do toho zase s tou precizní obrannou hrou a pak se nám povedlo dát gól. Vondrásek výborně ujel...

To už mluvíme o třetím gólu Slavie, to vlastně byla akce Michala Vondrky, který puk vyvezl z obranného pásma...
Vondrásek (Michal Vondrka) má rychlé nohy, je to rychlý hráč, ujel všem, dobře vystřelil, odrazilo se to k Honzovi Bendovi a ten to dával do prázdné brány.

Takže v 52. minutě to bylo tři jedna a soupeř začal zkoušet všechno, možné i nemožné.
Pak nám naopak pomohlo, že oni byli hodně vylučovaní, takže do toho tlaku ani nemohli jít. Chvilku tam zkoušeli power play, ale nebylo to dlouhé, protože udělali faul a my jsme to dotáhli do vítězného konce.

Dneska mně připadalo, možná je to jen můj subjektivní pocit, že jste hráli hodně kompaktně; nikdo nevyčníval, hráli jste jako jeden muž - jeden za všechny, všichni za jednoho
Přesně tak, hrajeme a bojujeme jako tým, chceme to v té tabulce dotáhnout co nejvýš a je super, že se daří.

Navíc nemusíte teď, o svátcích, nikam cestovat. Prostě jenom se tady sejdete, počkáte, kdo přijede a porazíte ho.
(Smích) Takhle to nefunguje, ale je to paráda. Fanoušci si to musí užívat, i my si to užíváme. Jen tak dál, aby to vydrželo co nejdéle.