Nakopla nás přesilovka, kdy jsme dali rychlý druhý gól, tvrdí Petr Kadlec

Kapitán Petr Kadlec se vrátil právě včas. Po devítizápasové pauze naskočil po zranění do předkola play-off do sestavy a podílel se na prvním důležitém vítězství Slavie v sérii s Karlovými Vary. „Čekal jsem, že to bude horší, ale bylo to docela dobrý,“ oddechl si.

Pro fanoušky Slavie to ale byly nervy, jak pro vás?
Nervy? Nevím. Hráli jsme první dvě třetiny špatně, vůbec jsme se nedostali do tempa. Vary hrály poměrně slušně, ale zase ne tak, že by nás přejížděly, spíše my jsme nehráli dobře. A třetí třetinu už jsme s tím museli něco udělat. Nakopla nás přesilovka, kdy jsme dali rychlý druhý gól hned na začátku třetí třetiny. Pak, myslím si, že jsme třetí třetinu odehráli velmi slušně, měli jsme i další šance a Vary jsme prakticky k ničemu nepustili. Mohli jsme to i v závěru v přesilovce rozhodnout, i když i oni také hráli přesilovku. Pak přišly penalty a na ty jsme byli šikovnější a šťastnější.

Vraťme se ještě na chvíli k první třetině. Tu jste prohráli sice jen těsně jedna dva, ale ještě zhruba půlminutku před jejím závěrem jste prohrávali nula dva. Fanoušci se asi divili, co se se Slavií děje; zejména po tom, co jste předváděli v závěru základní části. Najednou jste působili tak nějak vlažně...
To je play-off, to je úplně jiná soutěž. Jak říkám, na Karlových Varech ležel půl sezony určitý tlak, kdy se o nich psalo v novinách, že se budou stěhovat, pak jim to zase nešlo, pak zase, že město jim nedá peníze. Diváci byli předtím zvyklí, že se vyhrávalo, a najednou prohrávali, byť měli dobré mužstvo, ale ten tlak na ně byl obrovský, ale po skončení základní části to z nich spadlo. Do poslední chvíle ale nevěděli, jestli se dostanou do play-off, a pak to najednou z nich spadne. My jsme si to zažili minulý rok, kdy jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli se do play-off dostaneme. Jak říkám, to jste pod ohromným tlakem a to se pak hraje hrozně špatně. Pak to z nich spadne a všechno, co teď udělají, je pro ně jen plus, něčím navíc.

Myslím si, že právě Vašíčkův přesilovkový gól v závěru první třetiny byl jedním z klíčových momentů utkání, nebo se mýlím?
Určitě, oba ty první góly byly vlastně zlomové, oba jsme je dali v přesilovkách - jak ten první v závěru první třetiny, kdy jsme snížili na rozdíl jediného gólu, a to samé pak na začátku třetí třetiny. To byly strašně důležité góly, protože jsme najednou viděli, že to jde, že je to jenom o gól. Byly to strašně důležité góly.

Asistent Jiří Čelanský na tiskové konferenci po zápase, když popisoval důvody vedoucí k úspěchu, tak jmenoval změnu stylu hry ve třetí třetině: nahazování puků, napadání ve dvou, atakování soupeře, který pak pod tlakem dělá chyby...
Určitě, předtím, ty první dvě třetiny, jsme špatně přecházeli střední pásmo...

Zní to tak jednoduše, ale pomohlo to...
Samozřejmě. V šatně jsme si po druhé třetině řekli, že nemůžeme hrát tak, jak hrajeme. Ono to možná z hlediště vypadá, že se po tom ledě ploužíme, ale ono tomu tak není - každý to chce udělat co nejlépe. Řekli jsme si, že nesmíme přecházet střední pásmo stylem, jako že budeme chtít projet do útočné třetiny, ale že to musíme prostě nastřelit a jít po tom, tohle je náš hokej. My neumíme hrát nějaké super nahrávky. Je vidět, že se nám to vyplatilo. Zaplať pánbůh!

Zápas jste díky vyrovnávací brance Jakuba Krejčíka a výborné práce celého mančaftu podpořené spolehlivým brankářem Kopřivou zdárně dotáhli až do prodloužení, byť se na body už nehraje. Řekli jste si před prodloužením, že je potřeba něco dělat jinak, něco změnit?
Ne, já bych řekl, že ani ne. My jsme si toho ani moc neřekli. Na naší hře nebylo co měnit, třetí třetinu jsme odehráli skvěle. Třetí třetinu jsme byli určitě lepší, oni byli pod tlakem a z toho dostali ty dva důležité góly. Najednou to sebevědomí z nich spadlo. Tak my jsme řekli, že když takhle budeme hrát dál, že máme šanci proti nim uspět a rozhodnout už v tom prodloužení.

To se nakonec nepodařilo, co se ale nepovedlo v prodloužení, to se podařilo v samostatných nájezdech. Ale ještě předtím, na konci prodloužení, jste šel na trestnou lavici za faul na Petra Kumstáta. To byla, myslím, záchranná brzda. Nebýt toho faulu, mohl soupeř skórovat...
Tam to jinak nešlo udělat, jinak by to dával bekhendem do prázdné brány. To bylo jediné možné řešení...

Byť jste zbytek zápasu trávil na trestné lavici a mimo jiné i samostatné nájezdy musel sledovat z trestné lavice. Mimochodem, jaké to tam při nájezdech bylo?
Tak je to stejné, akorát je tam o dvacet lidí méně (smích).

Takže jste měl lepší výhled?
Ne, to je úplně jedno (úsměv).

Věděl jste aspoň, kdo pojede, nebo jste to tipoval?
Myslel jsem si, že pojede Vláďa Roth, ale ten je teď dřevěnej (smích). Ne, vážně, tipoval jsem si hráče, kteří by mohli jet a osobně bych tam dal stejné hráče, kteří nakonec ty nájezdy jeli. Tomáš Svoboda má teď super fazónu, takže ten ty góly dává. A když jsem viděl, že jede Krenži (Lukáš Krenželok), tak jsem si už stoupnul, protože vím, jak on ty nájezdy na tréninku proměňuje a dělá je s přehledem. Takže jsem si byl jist, že i on ten gól dá a ten zápas vyhrajeme. A samozřejmě, abych nezapomněl, i Kopr (brankář Kopřiva) odvedl skvělou práci. I díky němu teď vedeme v sérii jedna nula.