Budeme se rvát až do konce a necháme na ledě vše, slibuje Petr Jelínek

Slavia si díky výhře nad Mladou Boleslaví zajistila setrvání v extralize a první skupinu o udržení ve své historii zvládla bez větších problémů. Dobrá nálada z hráčů sálala na několik metrů a jinak na tom nebyl ani útočník Petr Jelínek, který vstřelil krásnou branku na konečných 3:0.

Nervózní jsme nebyli. To spíš oni byli nervózní, jsou poslední a musí bojovat vespod, aby se udrželi. Takže my jsme mohli hrát svůj hokej a čekali jsme na jejich chybu. Nakonec se nám podařilo dát první gól v přesilovce. Pak už jsme se uklidnili a myslím, že to bylo dobré.

Vám osobně se povedlo vstřelit branku v podstatě ze samostatného nájezdu. Byl vůbec čas přemýšlet, jak zakončit?

Já jsem věděl, že pojedu sám. Jakub Sklenář to tam výborně chytil a já rychle vystartoval, boleslavský bek byl až za mnou. Měl jsem tam určitě nějaký čas se rozmyslet, co udělám. Chtěl jsem vystřelit rychle, aby jejich gólman nestihl zareagovat. To se mi naštěstí povedlo a jsem za to moc rád.

Jak byste zhodnotil letošní play-out? Vypadáte, že hrajete bez větších obtíží.

To tedy nevím, jestli bez obtíží (smích). Myslím si, že je to letos opravdu hodně vyrovnané oproti těm, které se hrály v dřívějších letech. Tam býval spíš jeden tým hodně utopený. Občas jsme hráli na krev, je skvělé, že jsme to uhráli.

Proč dnes Boleslav prohrála? Kde se to zlomilo?

Rozhodně nebyla horším týmem. Nehrála špatně a byla jen otázka, kdo dá první gól a kdo se uklidní. Takže rozhodla naše první branka.

Budete se ještě rvát o vítězství ve skupině, i když už máte jistotu záchrany?

Určitě budeme bojovat. Musíme hrát zodpovědně a neudělat žádnou ostudu. Jsme sice zachránění, ale pořád to hrajeme pro lidi, jezdí za námi i ven. Necháme tam všechno a budeme se rvát až do posledního zápasu.

Byl to předposlední zápas v Edenu. Nepřepadá už vás lehce nostalgie?

Ne, nepřepadá. Co se dá dělat. Fanoušci tu byli každopádně výborní. Pořád chodilo přes tři tisíce lidí a atmosféra byla parádní. O2 arena má ale taky svoje kouzlo. Na to se prostě nedá myslet. Musíme hrát tam, kde nám řeknou (smích).