Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
A-TÝM
7. července 2012

Jeden trénink suché přípravy aneb tři dny nemohoucnosti

Letní hokejová příprava nabyla téměř mytického rozměru. Hokejisté o ní mluví jen ve frázích a nic konkrétního se od nich nedozvíte. Jediné, co všichni zaručeně vědí je, že letní tréninky jsou neskutečná řehole. Měl jsem tu čest si tuhle dřinu s hokejisty Slavie vyzkoušet. Několik dnů nato jsem byl mimo provoz.

Odstartovat to mělo v půl čtvrté ve slávistickém hokejovém chrámu, Edenu. Zhruba dvě hodiny před tréninkem jsem poobědval v jednom nejmenovaném fastfoodu se smaženými kuřaty. To pro mě přece nebude žádná přítěž. Pravidelný sport mi cizí není. Příprava hokejistů bude přece jen dřina, jako každá jiná, nebo snad ne?

Parný den rozhodně nepředstavoval ideální podmínky pro výkon na hraně možností, přesto tenhle fakt trenéři nemohou nechat bez ohledu (říkal jsem si). Kluziště bylo navzdory zvyku bez obvyklého ledového potahu. Eden se tak proměnil v jednu nadrozměrnou tělocvičnu. Trénink se blížil, a proto jsem zamířil přímo do útrob tribun směrem k šatnám. Cestou míjím dirigenta slávistické suché přípravy Lukáše Stránského. Přátelsky mě vítá a potutelně se usmívá – zjevně se mnou počítá. Při příchodu do šatny nesměle pozdravím. Hráči na mě koukají, jak na zjevení. Přišel ke mně kapitán Kadlec. Ubezpečil jsme ho, že rozhodně nepíšu pro žádný bulvár, a tak mě bez problémů přijal.

Konec legrace

Sedím na střídačce. Hráči se pomalu shromažďují. Přišel se podívat i Vladimír Sobotka (odchovanec Slavie, momentálně St. Louis Blues, NHL). Jeho pohled by se dal vystihnout slovy „to už je na tom Slavia tak špatně?“.

Všichni už stojíme na ploše a posloucháme první pokyny. Máme začít lehkým výklusem. Nasadil jsem co nejpomalejší možné tempo, přesto ale zjišťuji, že jsem oproti ostatním dobrých dvacet metrů napřed. „Ten to ale přepálil“, slyším za sebou. Rázem zpomaluji na tempo ostatních. Čili, rychlost běžné chůze, avšak s kamlufláží v podobě typického běžeckého pohybu rukou – nač se hnát? Na střídačce se po chvíli objevilo nejvýznamnější slávistické guru, kouč Vladimír Růžička. Tak snad nezakopnu.

Na programu je nezbytné rozcvičení. Jamile jsme ho dokončili, máme udělat deset angličáků (dřep, klik, vztyk); jak já je nesnáším… Následně se rozdělujeme do několika skupin. Já jsem třeba s Petrem Kubošem nebo Lukášem Krenželokem. První cvičení vypadá poměrně krotce. Trenér Stránský mě instruuje. Podlouhlý pytel chytám za oba konce a mám s ním kroužit kolem ramen. Moc mi to zprvu nejde, ale přijde mi, že se postupně chytám. Po jednom nešetrném vrutu mám pocit, že jsem si vyrval paži z kloubu. Naštěstí ne. Ale podle výrazu ostatních jsem asi k smíchu. Nevadí.

Poté se pokračuje v posilování. Skupiny se po minutě vyměňují a odcházejí na další stanoviště. Na jednom se přeskakuje přes nízkou překážku z jedné strany na druhou, jinde se cvičí s činkou nebo zpevňují břišní svaly při cvicích s fitness míčem.

Jedu z posledního

Jakmile každá družina vystřídá všechny stanoviště, musíme udělat deset angličáků. Udělal jsem asi šest. Poté nás čekala odměna v podobě krátká napájecí pauzy. První sérii jsem jakžtakž zvládnul. Ještě mám energii vtipkovat a smát se. Hráči oddechují, já na rozdíl od nich dýchám zhluboka a tričko mi mimo to vlhne pod návalem potu. S další posilovací sérií už mám větší problémy. Lukáš Stránský ke mně pořád chodí a snaží se mě opravovat. Za to jsem mu vděčný. Konec série, zvládnul jsem asi 3,5 angličáků. Lahev vody jsme téměř vyprázdnil.

Opět se rozcházíme na stanoviště a čekáme na další úmorný posilovací cyklus. „Dlouho to chystá, alespoň si odpočineme.“ Přístup hráčů mi dodává sílu. Zjišťuji, že hokejisté už toho také mají dost. Jakmile byl trenér Stránský zády, leckdo začal všelijak šmelit. Vybavil jsem si tělocvik na základní škole. To srovnání mě v duchu pobavilo. Jak se zdálo, tuhle sérii neuzavřelo deset angličáků (tedy, dva moje), ale cvičení břišních svalů. Lilo ze mě, jak kdybych vylezl z bazénu. Bolel mě doslova celý člověk. Voda na pití mi žádná nezbývala. Pomalu jsem neměl ani sílu na to, abych poprosil maséra o doplnění. Z mého ztrápeného výrazu a prázdné lahve v ruce naštěstí pochopil.

Na začátku dalšího cvičení cítím, že už dál nemůžu. Už to zkrátka „nedávám" a jsem na dně. Přesto se ale snažím „kousnout". Na jednom ze stanovišť jsem dostal o tři kila lehčí činku, než měli hráči, leč nebylo to k ničemu. Začalo se ozývat nestrávené jídlo. Když jsem se při jednom cvičení položil břichem na fitness míč, mému obědu se zachtělo ven a já tak těsně před koncem série oznámil, že končím. Ze střídačky jsem pak pozoroval, jak hráči makají. Nevydržel jsem ale hecování Lukáše Stránského a zapojil jsem se do posledního cyklu, který jsem dokončil. Ach ta ješitnost...

Závěr tréninku byl olemován vybíháním schodů, jehož jsem se navzdory předchozímu zmaru zúčastnil. „Je to už konec?“ uzoufaně jsem ze sebe vypustil. „Ještě padesát angličáků,“ řekl mi se smíchem Honza Dresler. Naštěstí si ze mě jen utahoval. „Jak tohle můžete absolvovat denně…“, vznesl jsem řečnickou otázku. „Ale… tohle byl jen lehčí trénink.“, po téhle naprosto vážně míněné odpovědi Pavla Kolaříka se mi chtělo skoro plakat.

Sláva, žiju!

Ještě jsem se chvíli vydýchával na střídačce a poslouchal rozhovor Dmitrije Jaškina a PR managera Jakuba Mezlíka. Dmitrij mluvil o nějakém Asiatovi, který umřel na fyzické vyčerpání a nedostatek jídla s tím spojený. Je fakt, že jsem se tomu vůbec nedivil. Po sprše jsem se rozloučil s hráči a při odchodu jsem zaslechl Dmitrije, jak na mě v pobavení volá, ať se radši pořádně najím, abych nedopadl, jako ten Asiat. Není těžké si představit, co byla první věc, kterou jsem po tréninku udělal…

Neumřel jsem, ale tři další dny jsem byl naprosto vyřízený. Srovnat ruce s výškou ramen, bez bolesti dosednout na záchodové prkénko, zvednout trup při vstávání z postele – to všechno bylo nějakou dobu jen kýženým snem. Pokud s tímhle Slavia nevyhraje ligu, tak nevím...

Autor David Mičke, Alžběta Mufová
Nepřehlédněte
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Volno navíc je naše výhoda, pochvaluje si před semifinále Vosmík

V poslední minutě třetího čtvrtfinále svým gólem využil přesilovku, čímž poslal juniory do čtvrtfinále. Útočník Adam Vosmík tak výraznou měrou přispěl k tomu, že slávisté Porubu vyřadili v ...

Číst více
MLÁDEŽ 26.3.2024

Juniorské semifinále startuje ve čtvrtek v Edenu!

Junioři se po čtvrtfinálovém vítězství nad Porubou přiblížili svému cíli, k vytouženému postupu do extraligy je ale nutné zvládnout ještě dva důležité kroky. V semifinále, které se hraje opět na tři ...

Číst více
ROZHOVORY 26.3.2024

Když se nedařilo, fanoušci nás podrželi, oceňuje kapitán Knotek

Podobně jako celý tým i kapitán Slavie Tomáš Knotek zažil turbulentní sezónu. Do přípravy se sice zapojil až na konci, na začátku ročníku ale byl mezi nejlepšími střelci ligy. „Takovou zkušenost jsem ...

Číst více