Jako bych opustil manželku, říká srdcař Hronek k odchodu ze Slavie

Ve stínu hráčských přestupů se v Edenu udála během léta ještě jedna důležitá rošáda. Na pozici vedoucího mužstva skončil na vlastní žádost velký klubista Josef Hronek, který zamířil do zaslouženého důchodu. Ve funkci ho nahradil hlavní trenér sedmé třídy Josef Janča.

Když si v hlavě promítnete střídačku Slavie, určitě si vybavíte prošedivělého pána, jenž se zápisníkem v ruce postával poblíž kouče Vladimíra Růžičky a tak trochu působil jako jeho klidná protiváha. Menší vzrůstem, ale velký svým hokejovým srdcem. Zhruba takový je Josef Hronek, jehož slávistická kapitola se nyní definitivně uzavřela.

„Přiznám se, že jsem odchod hodně zvažoval. Nakonec ale převážilo to, že už mám důchodový věk a chtěl bych mít svůj klid. Když děláte u mančaftu, je to hodně náročné na cestování. Prakticky každý víkend v sezoně jste někde na cestách, což už asi není pro mě. Mám chalupu v jižních Čechách a rozhodl jsem se, že si na stará kolena už budu život hlavně užívat,“ řekl Hronek v rozhovoru pro klubové stránky.

Vladimír Růžička o jeho plánech věděl už dřív, a mohl tak s předstihem vybrat adekvátní náhradu. „Bavili jsme se o tom už někdy v lednu. Pověděl jsem mu, že bych po sezoně asi skončil. Nijak mě nepřemlouval, ale řekl, že když bych chtěl ještě zůstat, tak klidně můžu. To rozhodnutí nechal čistě na mně,“ prozradil muž, který ve Slavii působil bezmála 50 let!

Za tu dobu vystřídal několik rolí. Byl skvělým gólmanem, pak brankáře dlouho trénoval a nakonec se staral o tým coby vedoucí mužstva. „Do Slavie jsem přišel po vojně v roce 1972. Kromě dvou let v zahraničí jsem tu byl nepřetržitě až doteď, takže jsem zde strávil velký kus života. Za tu dobu vám toho přiroste k srdci opravdu hodně. Ať už jde o fanoušky, trenéry, hráče nebo klub jako takový… Když to opouštíte, je to stejný pocit, jako byste měl opustit svou manželku,“ svěřil se Josef Hronek.

Červenobílým fanouškem samozřejmě zůstává i dál. „Když bude možnost, na Slavii vždycky rád přijedu. Bude fajn zajít občas do kabiny a vidět zase hráče, Vláďu (Růžičku) nebo Ondru (Weissmanna). Určitě se přijedu podívat i na nějaké zápasy, ale jelikož jsem na té chalupě, bude to trošku složitější. Z tohoto pohledu mě docela mrzí, že nejspíš zmizí hokej z Českých Budějovic. Ty jsem měl z domova jen kousek,“ zalitoval obdivovatel Henrika Lundqvista či Tomáše Vokouna.

O svém milovaném sportu mluví tak zaníceně, že je hned jasné, jak těžko z něj odcházel. „Přiznám se, že to prostředí mi schází už teď. Dostal jsem sice nabídku trénovat v jižních Čechách malé žáčky, ale mám špatné koleno a doktor mi řekl, že když budu takhle pokračovat, jsem zralý na operaci. I proto jsem se rozhodl už skončit,“ konstatoval vyrovnaně.

Člověk jako on by však doma u televize dlouho nevydržel. „To asi ne. Já jsem spíš ten typ, který pořád potřebuje něco dělat. A tak chodím na šest hodin pomáhat kamarádovi do práce. Odpoledne už mám volno a zajdu si v klidu na tenis, nějaké to pivečko… Zkrátka ideální život důchodce!“ zakončil Josef Hronek s úsměvem.