Juraj Valach: Ve Slavii se cítím víc doma než v Brně

Měl by být skálou, o kterou se budou tříštit útoky soupeře. Čtyřiadvacetiletý zadák Juraj Valach je po Davidu Štichovi dalším bekem, který v létě posílil mužstvo Slavie. Trenér Vladimír Růžička si od něj slibuje především tvrdost i to, že střelbou od modré zacelí díru po Petru Kubošovi.

Valach už v sešívaném táboře jednou působil. Stalo se tak v sezoně 2011/2012, kdy tu stačil v rámci hostování odehrát 30 utkání. Pak se musel vrátit do brněnské Komety, nyní ale nastala možnost získat ho znovu, a to pod smlouvu. Slavia toho využila.

„Nabídek jsem měl víc, přišly z české ligy i z ciziny. Pro Slavii rozhodlo to, že ji dobře znám a vím, do čeho jdu. Tohle prostředí mi je blízké. Navíc si pana Růžičky hodně vážím jako trenéra,“ řekl Juraj Valach, kterého lákaly hlavně německé celky. Zatímco jejich zájem zvažoval, o možnosti pokračovat v Brně ani nepřemýšlel.

„Během sezony byly náznaky, že by mi nabídli novou smlouvu. Ale já už jsem v Brně hrát nechtěl. Příliš mi to tam nesedlo, ani s trenérem jsem si moc nerozuměl. Na Slavii se zkrátka cítím víc doma než tam,“ prohlásil důrazný obránce, jenž na Moravě odehrál celkem dvě sezony.

Že by se během té doby nějak poškorpil s tamními fanoušky a byl s nimi na kordy, jako se to povedlo třeba Tomáši Pospíšilovi, však zcela odmítá. „Žádné problémy jsem s nimi nikdy neměl. I když jsem se tam vrátil ze Slavie, normálně mě přijali. Navíc si myslím, že podobné spory jsou spíš často vinou hráčů. Když fanoušky provokují, nemohou čekat, že je přijmou s otevřenou náručí,“ naznačil rodák ze Zvolena.

Teď by rád prorazil v Praze, která ho učarovala. „Je to tady skvělé. Jsou tu krásná místa, kam chodíme s přítelkyní na procházky. Třeba Malá Strana je celá nádherná,“ konstatoval s tím, že nyní je plně spokojený i po sportovní stránce. A už ví, co se od něj bude očekávat.

„Trenér Růžička mi řekl, že mám ještě více přitvrdit. Měl bych být takový zlý muž týmu. Hlavně ale musím předvádět kvalitní práci v defenzivě,“ poznamenal Valach a dodal: „Uvidíme, zda dostanu prostor využít i svou tvrdou střelu. Zatím tomu tak moc nebylo. Jen na konci prvního angažmá na Slavii jsem začal chodit i na přesilovky, kde je těch střeleckých pokusů samozřejmě víc.“

V početních výhodách zřejmě bude hrát také v nadcházející sezoně, která pro něj klidně může být přelomová. Ještě předtím ale musí zvládnout náročnou letní přípravu. „Zatím se s tím peru docela dobře. Tedy až na páteční plavání a středeční tenis, v něm se vždycky trochu hledám. Před příchodem do Česka jsem ho nikdy nehrál, raketu holt nemám v ruce. Naopak v posilovně je to pro mě fajn,“ pousmál se a prozradil, proč ho vůbec neláká návrat na rodné Slovensko.

„Teď bych jít zpátky určitě nechtěl. Se slovenským hokejem to šlo totiž hodně dolů. Kluby tam běžně dluží hráčům tři měsíce výplatu, pak se zadlužují a shánějí to na poslední chvíli… V tomhle směru tam jsou velké problémy,“ zakončil smutným hlasem.