Když se vyřkne jméno Romana Málka, každému fanouškovi Slavie se vybaví vzpomínky na výborného brankáře a zejména na titul z roku 2003, jehož byl právě Roman Málek jedním z hlavních strůjců. V rozhodujícím sedmém finále tehdy na ledě Pardubic vychytal čisté konto, a velkou měrou tak přispěl k prvnímu titulu červenobílých. Jak na tento úspěch pražský rodák vzpomíná a jak se nyní daří v hokeji jeho synům?

Začneme přímo u vás. Poslední sezónu jste strávil v dresu Mladé Boleslavi, nechytal jste však pravidelně, jak vidíte dál Vaši hokejovou budoucnost?
Bohužel jsem se po pěti zápasech zranil v utkání s Hradcem. Jen, co jsem se dal do pořádku, tak mně jeden spoluhráč skočil při tréninku na koleno a já musel podstoupit složitou operaci kolene, čímž pro mne sezona předčasně skončila.

Co byste chtěl dělat po ukončení aktivní hráčské kariéry?
Určitě bych chtěl u hokeje zůstat.

Uvažujete například o postu trenéra, trenéra brankářů nebo nějaké brankářské škole?
Je to jedna z věcí, která by mě určitě hodně zajímala a bavila. Rád bych se věnoval gólmanům. Během mé kariéry jsem toho na ledě i mimo led zažil hodně a myslím, že brankářskému řemeslu rozumím. Zajímají mě nové brankářské trendy.

Snad se Slavia brzy vrátí tam, kam patří

Roman Málek během utkání se Spartou v sezoně 2002/2003, kdy dovedl Slavii k prvnímu titulu. V rozhodujícím sedmém zápase finále na ledě Pardubic vychytal nulu a po výhře 1:0 se mohli Pražané radovat.

Právě vy jste byl jedním z hlavních strůjců titulu v roce 2003, jak na něj vzpomínáte?
Samozřejmě jenom v tom nejlepším. Byla to výborná sezóna s dramatickým a krásným koncem v sedmém zápase v Pardubicích. Byla to práce celého týmu.

Dalo by se říct, že to pro vás byla životní sezona?
Určitě ano, ale hlavně tím, že jsme vyhráli titul mistra. Mám v paměti i jiné výborné sezony, jen jsme nedokráčeli až na vrchol.

Letos se sešívaným bohužel nepodařilo udržet extraligu, sledoval jste jejich zápasy? Fandil jste?
Samozřejmě jsem Slavii sledoval. Byl jsem se podívat na některé domácí zápasy. Fandil jsem a přál Slavii záchranu. Do Slavie jsem přišel v osmé třídě, vychovala mě pro velký hokej a je mi moc líto, že sestoupila. Přál bych si, aby se vrátila tam, kam patří.

Hokeji se věnují i Málkovi synové

Máte dva syny, oba hrají hokej, oba na Slavii. Čí to bylo rozhodnutí, že se hokeji budou věnovat i vaši synové?
Hlavní důvod, proč hrají hokej, je ten, že to viděli u mne. Chodili s manželkou skoro na všechny mé zápasy, fandili a prožívali to i někdy víc než já. Od malička bylo jasné, který sport je uhranul. Počítali jsme, že až se vrátíme domů, tak budou hrát na Slavii.

Jakub Málek (druhý zleva), mladší syn bývalého brankáře sešívaných, byl 27.2. během zápasu s Kometou Brno vyhlášen nejpříkladnějším hráčem své věkové kategorie, tedy čtvrté třídy.

Roman je brankář, zatímco Jakub hraje v poli, proč si to kluci vybrali právě takto?
Romanovi jsem rozmlouval brankáře, ale vždycky chtěl chytat, tak jsme mu nebránili a podporujeme ho. Velmi ho to baví. Mladší Jakub zpočátku taky chtěl do brány, ale toho jsem přesvědčil, aby radši hrál a teď by neměnil.

Jste tedy hokejová rodina, je u vás doma právě hokej tématem číslo jedna?
Hokej máme samozřejmě všichni rádi, ale rozhodně není hlavním tématem.

Určitě si také někdy doma zahrajete. Jak máte rozdělené role, když máte v rodině dva brankáře?
Kluci často hrají hokej doma i venku před domem. V bráně se střídají. Já na ně jen střílím a rozdávám rady. (usmívá se)