Dvojici retro zápasů odehrají sešívaní v letošní sezoně proti Českým Budějovicím. První se uskutečnil 5. prosince na ledě Motoru, druhý se bude hrát v Edenu v sobotu 23. ledna od 15 hodin. Slavia slaví 115. výročí od založení klubu, do retro zápasu nastoupí v dresech, v nichž si před 80 lety zajistila účast v nejvyšší soutěži.

Sešívaní se představí v červenobílé variantě s klasickou hvězdou, AC Stadion ve 30. letech minulého století hrál v tmavě modrých dresech s červeným "S" na prsou. Obě mužstva vzdají hold těm, kteří vybojovali ligu v romantických dobách hokeje před 80 lety.

Dlouho předlouho trvalo, než se čeští fandové hokeje dočkali pravidelné ligové soutěže. Přestože Mistrovství zemí Koruny české v hokeji se turnajově hrálo poprvé už v roce 1909, a pak se v různých obměnách dočkali Češi hokejového mistra celkem jedenáctkrát (5x vyhrála Slavia Praha, 6x LTC Praha), na soutěž, kde se střetly nejlepší týmy každý s každým, se čekalo ještě dalších 28 let! Až v ročníku 1936-37 se poprvé hrála Státní liga o 8 účastnících. Těmi byli: LTC Praha, AC Sparta Praha, HC Tatry, SSK Vítkovice, Troppauer EV Opava, BK Mladá Boleslav a také AC Stadion České Budějovice a SK Slavia Praha. A jak se postup posledních jmenovaných týmů, které se o návrat do nejvyšší soutěže perou i v letošní sezoně, rodil?

Slavii "vykopnul" do ligy Plzák

V pražské župě byla situace trochu jiná, než ve zbytku Československa. Praha jediná měla k dispozici stadion s umělou ledovou plochou a na výkonnosti pražských týmů to bylo samozřejmě znát. O výhře LTC nebylo vůbec pochyb, druhé místo vybojovala Sparta. O třetí pozici, poslední zajišťující postup do ligy, se strhla přímá bitva. Slavii v pozápase reprezentačního duelu vyzvalo ČASK Praha a po dvou třetinách to na postup sešívaných nevypadalo - prohrávali 0:1. Vyrovnávací gól prostějovské akvizice Aloise "Lolka" Cetkovského už sám o sobě znamenal třetí místo, ještě ho ale pojistil Jan Plzák, který údajně kopnutím zařídil výhru 2:1 a ligovou definitivu Slavie. Sestava, která ligu vybojovala, byla následující: Erich Tylínek (později během války jako poloviční Němec kontroverzní postava v brance Sparty a ještě později slavný fotograf) - Jan Gardavský (další prostějovská posila), Jan Košek (po sezoně do Sparty i reprezentace) - Straka (následně první ligový střelec Slavie), Alois Cetkovský (brzy z něj bude hráč LTC a reprezentant), Jan Plzák (ligu si zahrál následně i za Mladou Boleslav, Tatry či Spartu) - Bedřich Hošek (po sezoně do Vítkovic), Václav Frýzek (následně odešel do ČLTK), Taraba.

Slavia, která měla v té době finanční potíže kvůli angažmá drahých Kanaďanů v předchozích letech, si tak ligu přes nesnáze dokázala vybojovat. Bohužel pro ni ne na dlouho, na základě ne úplně sportovních machinací o ni přišla hned po roce, když skončila v lize i kvůli jedné kontumaci právě s Českými Budějovicemi předposlední. A neuspěla ani v dodatečném a dopředu neplánovaném duelu o udržení s Mladou Boleslaví, za kterou nastoupili i hráči, kteří právě Slavii po jediné ligové sezoně opustili. I takové příběhy byly tehdy možné.

Budějovice vybojovaly na rybníku u Písku

Českobudějovický Stadion byl jedním z nejlepších mimopražských celků v Čechách, dvakrát v předchozích letech to Českobudějovičtí dotáhli až do finále mistrovství Čech proti slavnému LTC Praha. Jenže jižní Čechy oplývaly hned několika velmi dobrými celky a navíc do Jihozápadní divize, odkud si ligu zajistil jen vítěz, patřily i dva celky ze západu Čech - ČLTC Plzeň a HC Sedlec a také středočeská Příbram. Boje pro Stadion začaly den po Vánocích roku 1935, kdy Stadion doma jen remizoval s Plzní 4:4. Když o den později na Štěpána doma dokonce prohrál 0:1 s Táborem, vypadalo to s ambicemi na postup hodně bledě.

Jenže po Novém roce se Stadion rozjel jako dobře namazaný motor. Soupeře kosil vysokými výhrami 5:1, 7:4, 5:1, 5:0, 3:0, 7:0. Jedinou další remízu 3:3 si České Budějovice připsaly opět s Plzeňany. Rozhodnout mělo poslední kolo: 23. února 1936 se na Dobešickém rybníku u Písku (v místech, kde je dnes průmyslová zóna) střetnul AC Stadion s SK Písek. Byl to velký boj velkých emocí, České Budějovice si daly vlastní gól, ale duel nakonec vyhrály 2:1 po trefách Antonína Háry (nikoli Páry, jak je níže ve výstřižku Lidových novin) a Václava Špatného. V tisku si Písečtí stěžovali, že rozhodující gól padnul z ofsajdu, ale rozhodčí Winkler ho uznal a historie na to dávno zapomněla.

České Budějovice se tak pro následující sezonu staly příslušníkem české hokejové elity, což platilo po většinu klubové historie. S bilancí 7 výher, 2 remíz, 1 prohry a se skórem 41:15 se o to v Jihozápadní divizi postarali tito hráči: Karel Dědič - Bohumil Neumann, Josef Ryneš (kapitán a ve 35 letech výrazně nejstarší hráč mužstva), Karol Vališ (první Slovák v historii klubu), Josef Zasadil - Václav Špatný, Antonín Hára, Vítězslav Aibl, Bohumil Cvach, Narcis Kotous, František Mizera (bylo mu tehdy 16 let!), Josef Piloušek a Leopold Vávra.