V druhém dílu našeho seriálu se podíváme na utkání, která hrála v sešívané historii nejdůležitější roli. V tomto ohledu byl výběr zcela jasný. Přiblížíme si zápas, který katapultoval tým z Vršovic do extraligy a pochopitelně také na oba mistrovské duely.

Sezóna 1993/1994, 10. 4. 1994, baráž o extraligu
HC Slavia Praha – HC Vajgar Jindřichův Hradec 4:2

Již před začátkem této sezóny zažila Slavia velké posílení mužstva, což mělo pochopitelně pozitivní vliv na celý průběh základní části. Tu zakončili červenobílí na druhém místě s patnáctibodovou ztrátou na suverénní Vsetín.

V play-off první ligy narazila Slavia nejprve na Havířov, se kterým si poradila poměrem 3:1 na zápasy. Dalším týmem z Moravy, který se sešívaným postavil do cesty, bylo KP Brno. Tento soupeř dělal Pražanům ještě menší problémy – Slavia slavila postup do baráže již po třech zápasech. Do té mířil také mistr ze Vsetína.

Z extraligy naopak spadly do baráže celky Hradce Králové a Jindřichova Hradce. Baráž se hrála systémem dvakrát každý s každým a slávistickému vedení se před jejím startem povedl velký kauf. Do týmu získalo navrátilce z NHL, Vladimíra Růžičku. Jako první si postup do nejvyšší soutěže zajistil Vsetín, naopak u Slavie to dlouho na úspěch nevypadalo (3 zápasy – 1 výhra). Poté přišla remíza se Vsetínem a poslední dva zápasy se vydařily perfektně. V tom předposledním porazila Slavia po velkém dramatu Hradec Králové 6:5 na jeho ledě.

Po tomto klání měla Slavia 5 bodů, Hradec 4 body a Jindřichův Hradec 3 body (výhra byla za 2 body). Vzhledem k lepším vzájemným zápasům, stačila sešívaným k jistotě postupu remíza. Lepší vstup do utkání měla Slavia, první branku vstřelil v osmé minutě Vladimír Růžička, hosté však ještě v první třetině stačili vyrovnat. Rozhodující část utkání byla ta prostřední. V té se nejprve prosadil Najda a následně také Placatka. U prvního gólu asistoval Růžička a u druhého Kulabuchov. Pro oba to znamenalo sedmý kanadský bod v baráži, a byli tak nejúspěšnějšími hráči v červenobílém. V poslední třetině navýšil vedení ještě Dopita a Slavia mohla slavit. Nic na tom nezměnil ani gól hostujícího Cmunta dvě vteřiny před koncem.

Konečná barážová tabulka

Sezóna 2002/2003, 17. 4. 2003, sedmý finálový zápas
HC ČSOB Pojišťovna Pardubice – HC Slavia Praha 0:1

Pardubice a Slavia. Dva nejlepší celky základní části se spolu utkaly ve finále extraligy. Slavia do něj postoupila nejprve přes Vsetín, který přejela 4:0 na zápasy. V semifinále následovalo šest pražských derby, ve kterých byl úspěšnější tým z Vršovic a postoupil v poměru 4:2. Pardubice na své cestě do finále porazily Znojmo a Třinec, oba série vyhráli “perníkáři“ 4:2.

První titul slavili slávističtí borci v Duhové aréně v Pardubicích

Vítěz základní části začal finále lépe, když doma vyhrál 1:0 brankou Mudrocha. Další tři zápasy ale byly všechny v režii Slavie. Druhý zápas v Pardubicích skončil 2:4, v Edenu se radovali domácí po výhrách 5:4 v prodloužení (rozhodl sváteční střelec Kolařík) a 2:0 (oba zásahy si připsal Duda). Slavia tak měla k dispozici tři “mečboly“. Ten první odvrátily Pardubice výhrou 4:3 v prodloužení. Slavia mohla slavit titul doma, ale zápas se jí hrubě nevydařil a prohrála 1:5. Bylo to jediné finálové utkání, které skončilo takto jednoznačně.

Rozhodovat tak musel až sedmý finálový zápas. Beznadějně vyprodaná Duhová aréna sledovala nesmírně dramatickou, taktickou a vyrovnanou bitvu. První třetina nabídla minimum šancí, oba celky se soustředily hlavně na bránění. Rozhodla tak druhá třetina. Na světelné tabuli svítil čas 33:14, když Radek Duda našel zpoza brány mezi čárkami volného Michala Supa, který pohotovou střelou pod břevno nedal Svobodovi šanci. Sup byl navíc s osmi brankami nejlepší střelec play-off. Jeho branka byla nakonec ve finále jediná a Slavia slavila první extraligový titul.

Sezóna 2007/2008, 16. 4. 2008, sedmý finálový zápas
HC Slavia Praha – HC Energie Karlovy Vary 4:2

Psal se rok 2008, když slávisté v základní části opět obsadili druhou příčku, lepší byly jen České Budějovice. Čtvrtfinále zvládli sešívaní bez větších problémů a po pěti zápasech postoupili přes Oceláře z Třince. V semifinále se Pražané utkali s Libercem a do finále šli po velmi vyrovnané sérii výsledkem 4:3 na zápasy. Vary se nejprve vypořádaly s Litvínovem a v semifinále vyřadily ke všeobecnému překvapení po sedmizápasové bitvě vítěze základní části z Budějovic.

Druhý si již užili před vlastními fanoušky v O2 aréně

Slavia rozehrála sérii před domácím publikem neúspěšně, když v přestřelce podlehla Energii 4:5. Další dva zápasy už byly podařenější. Druhý zápas v O2 aréně vyhráli sešívaní 5:2 a následně vyloupili karlovarskou “plechárnu“ 4:3. Následoval výpadek ve čtvrtém duelu, kdy domácí rozstříleli Slavii 8:2. Na vlastním ledě si Pražané spravili chuť a vyhráli 4:0, ale po výhře Energie v šestém klání bylo jasné, že i nyní zápas směřuje k sedmému duelu.

V 17 hodin a 25 minut bylo v O2 aréně vhozeno úvodní buly posledního finálového zápasu. 17123 fanoušků poprvé jásalo v sedmé minutě, kdy otevřel skóre Jakub Klepiš. Dvě minuty nato se trefil také Jaroslav Bednář a pro domácí to vypadalo skvěle. Nadvládu Slavie stvrdil dvě minuty před koncem druhé části Roman Červenka. Posledním slávistickým střelcem se stal Jiří Vašíček a nikomu v černenobílem tak příliš nevadily následné branky Poláka a Hanzlíka, které už však nemohly na osudu zápasu nic změnit. Slavia tak podruhé ve své historii mohla zvednout nad hlavu mistrovský pohár.