Po mistrovství světa v Rusku, kde byl v roli experta České televize, se Milan Antoš vrátil do Slavie. Zaplnil volné místo u juniorů, kde se tak sešel s Petrem Novákem, se kterým hrál už v dorostu. „Známe se opravdu hodně dlouho, takže už vím, co od něj mám očekávat,“ pochvaluje si začínající spolupráci na juniorské střídačce. V trénování má Antoš zkušenosti zatím z jednoho klubu, čtyři roky působil v Letňanech, dva roky vedl juniory, další dva roky pak starší dorost. Kromě toho už několik let plní roli experta v České televizi, má tak jedinečnou možnost se každým rokem podívat na nejlepší mezinárodní světové turnaje.

Jak se uskutečnil váš přesun do Slavie?
Dlouhodobě jsme byli s Františkem Pomahačem domluvení, že když to půjde, tak se do Slavie vrátím. Po sezóně jsem tedy skončil v Letňanech a zrovna se to hodilo, abych se připojil ke Slavii.

Trenérská kariéra

2012-14

• HC Letňany JUN

2014-16

• HC Letňany SDO

Řešilo se dlouho, kterou mládežnickou kategorii budete trénovat?
Samozřejmě jsme o tom mluvili, já jsem od začátku říkal, že mi je to v podstatě jedno. Na druhou stranu jsem dlouhodobě trénoval starší dorost nebo juniory, tak se to nabízelo. Ve Slavii navíc chyběl druhý trenér u juniorů, tak to vyšlo takhle.

Juniorka v Letňanech hraje jen ligu, na Slavii se hraje extraliga. Jak byste obě soutěže porovnal?
Nebudeme si namlouvat, že jsou to výkonostně stejné soutěže, extraliga je určitě kvalitnější. Pro mě osobně je to posun k lepšímu, už dlouho jsem chtěl vidět, jak hrají nejlepší juniorské týmy v Česku. Jsem zvědavý, jak velký rozdíl mezi ligou a extraligu je.

Těšíte se na spolupráci s Petrem Novákem?
Já jsem s Petrem hrál už v dorostu, takže se známo už dlouhou dobu. Vím tedy, co od něj mám očekávat a jaký je trenér. Poté, co skončil poměrně brzo s hraním, tak se přesunul do pozice trenéra, kterého dělá už řadu let. Má tak obrovské zkušenosti s trénovaním a já jsem rád, že s ním budu spolupracovat.

Už jste se bavili o tom, jak si rozdělíte trenérské povinnosti?
Nakonec jsme si to rozdělili tak, že Petr bude dělat útočníky a já si vezmu obránce, kteří pro mě nejsou neznámou. Už jsem se jim hodně věnoval v Letňanech, protože v dnešní době se klade důraz, aby beci uměli rychle rozehrávat a přesně zakládat akce.

Hráči musí v rámci tréninků absolvovat i skákání do schodů

Už jste stihl poznat jednotlivé hráče?
Petr odjel na nějaký kemp do Ruska, takže jsem s celým týmem přes čtrnáct dní sám, což mi hodně pomáhá v tom, abych všechny dokázal rychle poznat. Najednou jsem s každým dvakrát denně v kontaktu. Není to ale tak, že bych šel do úplně neznámého prostředí, některé kluky jsem už viděl hrát, takže určitou představu o kvalitách mám.

S čím vůbec do Slavie přicházíte a co byste chtěl změnit?
Nejdřív se chci hlavně podívat, jak to tady funguje, proto mi bylo úplně jedno, na jaké pozici začnu. Je pro mě důležité, abych co nejrychleji zjistil, jak se tady všechno dělá, jak celý klub funguje. Pokud chce Slavia jít dopředu, tak musí zase perfektně pracovat s mládeží, to je klíč k úspěchu. Vždycky to tak bylo a já věřím, že to tak bude i v nové sezóně. Hráči musí dostat příležitost a když se nám s Petrem povedou dva tři hráči, kteří se chytí v áčku, tak to bude náš přínos pro Slavii.

Mladí hráči musí dostat prostor v áčku

Do juniorky se letos přesunuli hráči ze staršího dorostu, o kterých už dříve mluvil sportovní manažer jako o budoucnosti Slavie. Cítíte u nich potenciál probojovat se už letos do áčka?
Musíme si uvědomit, že pro ně přichází zlomový rok. Pokud ti hráči mají hokej opravdu rádi, tak do toho musí dát všechno a obětovat veškerý čas. Není prostor už na něco čekat. Na oplátku musí klub těm nejlepším otevřít dveře do áčka a ukázat, jak to v něm chodí. Když jsem byl v jejich věku, tak se ještě chodilo na vojnu a přesně ty dva roky byly ideální, aby člověk hokejově dospěl. Dneska na to tolik času není, hokejový růst tak musí hodně zrychlit. Je pravda, že ročník 98 je zejména v útoku ve Slavii nadstandardní, zase se ale obávám, aby někteří hráči nebyli nespokojení a nechtěli odejít. Pak se může stát, že tři hráči odejdou a sesype se kvůli tomu celý ročník. Jestli ve Slavii nechtějí přijít o nejlepší mladé hokejisty, tak jim musí dát prostor v áčku. Těžko v klubu zůstanou kvalitní hráči, kteří nebudou mít vidinu posunuout se ve své kariéře výše.

Junioři si během tréninků občas zahrají i fotbal

V juniorce se objevil menší problém, kdy ani jeden brankář z loňského týmu už nebude moci nastoupit. Už jste to začali řešit?
Na starost si to vzal Roman Málek, který někoho má v hledáčku. Momentálně tady máme dva brankáře, jejich kvality se ukážou ale až na ledě. Musíme to ale vyřešit co nejdříve, protože kvalitní gólman je klíčem úspěchu.

Bavili jste se už s Petrem Novákem o tom, co chcete během sezóny s týmem dokázat?
Ještě jsme to neřešili a myslím si, že na to je ještě dostatek času. V první řadě se chceme podívat, jak budou hráči vypadat na ledě, následně budeme chtít vytvořit fungující tým. Pro každého jedince je potřeba, aby okolo sebe měl dobré spoluhráče a se všemi si rozuměl. Bez toho se nikdy nemůže posouvat v kariéře dále. Pak si můžeme dávat určité cíle, které se mohou během sezóny měnit. Může se stát, že si dva hráče vezme áčko, další dva hráče bude potřebovat starší dorost a nám vypadne jeden útok. Je tedy asi trochu zbytečné klást si cíle na úmístění, spíše se budeme snažit, aby se už letos někdo z juniorky protlačil do áčka a během několika zápasů ukázal, že je na dospělý hokej připravený.

Český hokej a budoucnost

Několik let se pohybujete v českém mládežnickém hokeji, jak ho vůbec hodnotíte?
To hodnocení je strašně těžké, protože se to v nějakou chvíli zastavilo a teď je hrozná mezera mezi námi a světovou špičkou. Přestože si vždycky myslíme, že to doženeme a nějakým způsobem doklepeme, tak rozdíl v přístupu, chtění trénovat a chtění se každým dnem zlepšovat je bohužel hodně velký. Není to jen o podmínkách pro trénování. Je jasné, že když Praha má asi sedm ledových ploch a ve světě jich je v jednom městě třeba třicet, tak tam je ta možnost trénovat větší. Podle mě to ale není to hlavní. Nejdůležitější je, aby se hráči chtěli pořád zdokonalovat a zlepšovat a nikdy se sebou nebyli spokojeni. A na to jsem tady na Slavii zvědavý, protože v Letňanech jsem z přístupu některých hráčů byl strašně zklamaný. Rozdíl mezi námi a světovou špičkou se rychle zvětšil a my musíme udělat všechno pro to, abychom to dohnali. Není to ale otázkou jednoho roku.

Na mistrovství světa jste měl možnost sledovat mladé hvězdy Laineho nebo Matthewse. Jak na vás působí?
V první řadě jsou to specifičtí hráči, je neuvěřitelné, jak se Finsko během pěti let dohnalo světovou špičku, protože právě Finové taky neměli mládež perfektní. Za pět let ale udělali obrovský kus práce, za poslední tři roky vyhráli dvakrát mistrovství juniorů. Já v televizi dělám všechny mládežnické zápasy a turnaje, takže to hodně sleduju.

Milan Antoš ještě na střídačce Letňan

Na čem je tedy založen úspěch Finů při výchově mládeže?
Jde o drobnosti, které do sebe musí zapadat. Junioři musejí dostat příležitost v áčku, ostatní mladí hráči to musí vidět, na což všichni zapomínají, protože dorostenci a junioři potřebují mít signál, že šance dostat se do áčka v klubu, v kterém vyrůstají, existuje. Mladí hráči pak mají mnohem větší motivaci se zlepšovat. Je potřeba si taky uvědomit, že třeba Slavia, když postupovala do extraligy, měla v týmu asi osm hráčů, kteří spolu hráli už od dorostu. To skoro nikdo nevidí. Naprosto férově můžu říct, že hráče, jako je Laine nebo Matthews, v Česku nemáme, i když si to spousta lidí myslí.

V Česku se v posledních letech uskutečnilo několik změn v mládeži (místa pro juniory v dospělém hokeji, zrušení výjimek v juniorce apod.). Pomůže to čekému hokeji?
Osobně si myslím, že těch změn je už tolik, že se v tom nikdo nemůže orientovat. Naprosto chápu, co tím na svazu zamýšlí, protože to sami vidí, že nemáme mladé hráče, kteří jsou schopni naskočit do reprezentačního áčka. V poslední době to byl vlastně jen Pastrňák a zbytek tápe. Svaz se tak snaží dělat maximum, aby vypomohl a našel talentované a schopné hráče. V tuhle chvíli jsou ale všechny kroky kontraproduktivní a ničemu nepomáhají. Změny v Česku jsou už přes čtyři roky a výsledky nejsou prakticky žádné. Asi je potřeba, aby si sedli všichni, kteří chtějí s hokejem něco udělat včetně agentů, trenérů, činovníků a sponzorů, a dohodli se na nějakém programu, který výchovu mládeže v Česku posune k lepšímu. Pokud se to nestane, tak se trochu obávám, že pomalu vyklidíme v hokeji respektovanou pozici, což se částečně děje už teď. Stačí se podívat do NHL, kde ještě před sedmi nebo deseti lety hrálo přes šedesát Čechů, kteří navíc patřili k lídrům, tak dneska je tam sotva polovina, ze které se mezi tahouny dají zařadit tak čtyři hráči.

Přímý kontakt s nejlepším světovým hokejem

Jak vás baví práce hokejového experta v České televizi?
Baví mě to hodně, a to z jednoho prostého důvodu. Každý hráč vnímá hokej jako něco, co ho baví a dělá to rád. Já jsem v dospělém hokeji začínal někdy v devatenácti a končil jsem v devětatřiceti. Dvacet let jsem si tedy užíval přímo na ledě a těsně před koncem kariéry jsem dostal nabídku právě do České televize. Pohled z komentátorského postavení je absolutně odlišný od toho, který mají hráči. Mě to tedy ukázalo nové věci, které jsem do té doby neviděl. Když jsem se pustil do trénování, tak jsem hokej začal vnímat zase z úplně jiného pohledu.

Milan Anotš společně s Robertem Zárubou při komentování

Dá se něco z komentování využít i při trénování?
Já tam hlavně vidím spoustu věcí, které normální trenér neuvidí. Mám navíc možnost vidět, jak k hokeji přistupují jiné země na mistrovství juniorů nebo dospělém mistrovství. Proto jsem taky rád, když teď Petr odjel do Ruska, aby právě poznal další způsoby trénovaní. Je fajn sedět u televize a koukat na zápasy, věci okolo ale moc lidí nevidí. Když jsem přímo na mistrovství, tak můžu sledovat kontakt trenérů s hráči, jak reagují na jejich pokyny nebo jak tráví volný čas. Když bych měl být konkrétnější, tak si třeba vzpomínám, jak to bylo s českou obranou. Už delší dobu nám chybí kvalitní obránci s rychlou rozehrávkou. Já to věděl už tak o dva roky dříve, kdy jsem sledoval naše mládežnické výběry a už tehdy jsme oproti zbytku světa těžkopádně zakládali útočné akce. Když pak tihle hráči dorostli do dospělé reprezentace, tak najednou všichni byli překvapení, že nemáme obránce pro reprezentaci. Pro mě je to velký přínos, když tohle můžu vidět mezi prvními.

V České televizi pracujete i s videem, budete si brát rozbory videí v juniorce?
Já si dlouhodobě schovávám nějaká videa, kde jsou herní systémy Kanady nebo Švédska z největších turnajů. Občas se na to dívám, abych viděl, jak by to mělo vypadat. My se snažíme dělat moderní hokej, když se pak ale podívám, co jsou schopni zahrát hráči v NHL nebo na mistrovství světa, tak je to úplně o něčem jiném. Není to jen o tom, že trenéři hráčům něco řeknou a oni to pak na ledě zahrají. Musí fungovat nějaká spolupráce, vzájemná komunikace, o to se budeme snažit. Mám tedy doma několik videí, ale zase mám trochu strach, aby to nebylo kontraproduktivní, protože u toho bývá sranda a moc si z toho hráči nevezmou. Spíše se budeme snažit ukázat jednotlivým hráčům videa z jejich hry, aby to viděli sami na sobě.

Jak zvládáte dohromady práci v televizi a trénování?
My máme dohodu, že na začátku sezóny vždycky pošlu termíny, kdy jsem schopný přijít tak, aby to nenarušovalo práci v klubu. Jednou za čas se stane, že někdo vypadne a člověk tam musí zaskočit třeba v době tréninku. Rozhodně bych ale nešel do televize v době zápasu, beru to tak, že práce pro klub je na prvním místě a komentování je pro mě něco navíc.