Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
ROZHOVORY
20. června 2016

Hokej je má srdeční záležitost, říká vedoucí A-týmu Josef Janča

V Edenu působí už čtrnáct let. Začínal jako hráč, po skončení své kariéry pokračuje u hokeje jako trenér mládeže. Posledních pět roků se v roli videotrenéra a vedoucího A-týmu podílí na každodenním chodu celého týmu. V klubu působí také jeho syn Jakub, kterého v minulosti také trénoval a momentálně se připravuje se starším dorostem.

Pepo, jak dlouho už vlastně působíte ve Slavii?
Teď budu v Edenu čtrnáctou sezonu. Tři roky jsem tu působil jako hráč, po návratu z Francie jsem šest let trénoval mládež a posledních pět let působím u A-týmu jako vedoucí mužstva a videotrenér.

Jak jste se k práci v klubu dostal?
Práci v klubu mi tenkrát nabídl Vladimír Růžička. U mládeže se uvolnilo místo trenéra, což pro mě byla velká výzva. Přestože jsem měl nabídku na pokračování ve Francii, tak jsme s rodinou zvolili návrat domů.

Janča povede v nové sezoně spolu s bývalým reprezentačním útočníkem Tomášem Kucharčíkem slávistické sedmáky.

Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Jednoznačně parta a sranda v kabině. A samozřejmě hokej, což je má srdeční záležitost.

V kabině se každý rok mění tváře. Sledujete, jak se začleňují do týmu?
U nás je to asi jako všude jinde. Nováčci se ze začátku postupně rozkoukávají a postupem času začínají vystrkovat růžky, čímž v kabině přibývají srandičky. Myslím, že dobrá parta v kabině je základem úspěchu.

Jak byste popsal svou náplň práce v den zápasu?
Dřu jako kůň (směje se). V den zápasu jsem na zimáku celý den. Když hrajeme doma, tak hráči musí mít zařízený oběd, před zápasem se pak starám o zápis o utkání. Když hrajeme venku, tak zařizuji autobus a časový harmonogram, který musí sedět. Během zápasu si na střídačce vedu statistiku střel na branku, zásahů našeho brankáře a vhazování. O přestávkách tato data poskytuji trenérům a v případě jejich potřeby ukazuji vybrané situace na videu. Po zápase musím statistiky pečlivě zkontrolovat a podepsat. Následně začnu pracovat na videu ze zápasu.

Jak se liší vaše práce v přípravě od té sezonní?
V přípravě není ta práce tolik náročná. Objednávají se sportoviště, vyřizují se resty a připravuje se další sezona. Mám na starosti zaregistrování smluv, registrace hráčů, případně hostování a přestupy.

Zažil jste někdy nějaký problém jako vedoucí týmu?
Nezažil a doufám, že nezažiju (třikrát zaklepe). Snažím se být pečlivý.

Kdy se hráč dozví, že nastoupí k zápasu?
Většinou se to dozví den předem, ale konečná nominace je až po rozbruslení. Hodně také záleží na zdravotním stavu hráčů.

Josef Janča působil pět let ve Francii. Dva roky chytal v Paříži, rok v Lyonu a dva v Choletu.

Kdo z hráčů, které jste ve Slavii zažil, měl nejvíc požadavků na realizační tým?
Nathan Robinson. Ten ale zaměstnával hlavně kustoda a maséra (usměje se).

Jak probíhají cesty na venkovní zápasy?
Záleží na vzdálenosti. Po rozbruslení máme oběd v Edenu, nebo na cestě. V autobuse je zasedací pořádek, kluci sedí po celou sezonu na stejném sedadle. Na místě chtějí být dvě hodiny před zápasem, aby se stihli připravit. Po zápase následuje večeře do autobusu, většinou jsou to těstoviny, nebo pizza.

Máte nějaké oblíbené zastávky?
Dobře vaří třeba v Bíteši. Tam stavíme, když jedeme na Moravu.

Jaká cesta byla nejhorší?
Návrat ze zápasu z Olomouce v předloňské baráži, kdy jednoho našeho hráče odvezla sanitka a nevypadalo to s ním vůbec dobře.

Kam jezdíte na zápasy nejraději?
V extralize to bývalo kvůli atmosféře derby se Spartou nebo Brno. Teď asi Budějovice nebo Kladno, kde je ve vzájemných zápasech vždy skvělá atmosféra.

Loni se jelo na turnaj do Popradu, předtím do Švýcarska. Jak to funguje tam?
Když jedeme na turnaj, tak musím dopředu zařídit ubytování, stravu, různé seznamy hráčů a denní programy. Na místě už potom pouze ladíme detaily. Máme skvělé fanoušky, protože za námi dorazí i na takto vzdálené turnaje. Moc si toho vážíme.

Sledují hráči sociální sítě a webové stránky? Co na to říkají?
V kabině se to sleduje a kluci se o tom hodně baví. Občas jsou z toho legrácky, kdy jeden pošťuchuje druhého (směje se).

Co pokuty do týmové kasičky?
Pokuty jsou v kabině jasně dané. Loni to měl na starosti Míla Čermák, který si to pečlivě hlídal.

Kolik budete muset za tento rozhovor přispět do kasy vy?
Doufám, že nic. Nový pokladník Rony to možná zkusí, ale na mě si nepřijde (směje se).

Jakub Janča se letos zúčastnil také reprezentačního kempu hráčů do patnácti let.

Vyzkoušel jste si někdy s týmem trénink?
Tak určitě. Třeba loni v přípravě, kdy jsme hráli fotbal na starý a mladý, nebo minulý týden při florbalovém a fotbalovém turnaji.

Váš syn Jakub hraje ve Slavii za mladší dorost, jak mu to jde?
Kuba momentálně absolvuje letní přípravu se starším dorostem. Ve Slavii působí od malička, tři roky jsem ho také vedl na střídačce. Ve Slavii se mu líbí a na tréninky chodí moc rád. Navíc se dají dobře skloubit se školou, což je důležité. Když mi to dovolí čas, chodím se koukat na jeho zápasy.

Bavíte se o hokeji doma?
Je období, kdy se o tom bavíme hodně. Snažím se mu poradit, ale chci, aby ho to hlavně bavilo.

V kariéře jste byl gólman a o brankářích se říká, že jsou hodně specifičtí. Vnímáte to?
Brankáři jsou elita (směje se). Když gólman udělá chybu, tak je to samozřejmě průšvih. Když ji ale udělá hráč v poli, jsou tam ještě ostatní, kteří mohou tu situaci zachránit. V tom je ta role brankářů specifická.

Pět let jste hrál ve Francii, jak se vám tam líbilo?
Byl jsem tam spokojený. Dva roky jsem působil v Paříži, rok v Lyonu a dva v Choletu. Začátky pro mě byly těžší, postupem času jsem si ale zvykl a přijela za mnou také rodina, což pro mě bylo jednodušší.

Za tu dobu jste se naučil perfektně tamní jazyk. Jak vám to šlo s jeho učením?
Ze začátku jsem se dorozuměl anglicky. Při své první sezoně jsem pod stromeček dostal od trenéra samouka francouzštiny a od té doby chtěli, abych mluvil jejich jazykem. Ze začátku jsem mluvil páté přes deváté a kluci v kabině mě hodně opravovali. Postupem času jsem se ale v jazyce zlepšoval.

Používáte teď francouzštinu?
Používám, jsem v kontaktu s kamarády a svým bývalým manažerem.

Zahrál jste si také nejvyšší slovenskou soutěž. Souhlasíte, že je na úrovni české první ligy?
Souhlasím. Rok jsem hrál v Liptovském Mikuláši, ta soutěž se od té doby samozřejmě změnila. V týmu se mnou působili třeba René Školiak, Ján Laco nebo Jerguš Bača.

Autor Petr Horčička
Nepřehlédněte
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Volno navíc je naše výhoda, pochvaluje si před semifinále Vosmík

V poslední minutě třetího čtvrtfinále svým gólem využil přesilovku, čímž poslal juniory do čtvrtfinále. Útočník Adam Vosmík tak výraznou měrou přispěl k tomu, že slávisté Porubu vyřadili v ...

Číst více
MLÁDEŽ 26.3.2024

Juniorské semifinále startuje ve čtvrtek v Edenu!

Junioři se po čtvrtfinálovém vítězství nad Porubou přiblížili svému cíli, k vytouženému postupu do extraligy je ale nutné zvládnout ještě dva důležité kroky. V semifinále, které se hraje opět na tři ...

Číst více
ROZHOVORY 26.3.2024

Když se nedařilo, fanoušci nás podrželi, oceňuje kapitán Knotek

Podobně jako celý tým i kapitán Slavie Tomáš Knotek zažil turbulentní sezónu. Do přípravy se sice zapojil až na konci, na začátku ročníku ale byl mezi nejlepšími střelci ligy. „Takovou zkušenost jsem ...

Číst více