Výběr čísla dresu? U slávistů frčí data narození nebo tradice

Osmašedesátka na dresu Jaromíra Jágra připomíná okupaci Československa v roce 1968, kanadský útočník Jordin Tootoo vyjíždí na led s dvaadvacítkou, která je odkazem na jeho zajímavé příjmení. Také slávisté vybírají svá čísla podle různých zajímavých klíčů. Zatímco mladý forvard Petr Tejral svou oblíbenou osmnáctku spíše „zdědil“, Milan Mikulík hraje s číslem, jež představuje památku na narození jeho dcer. Určitou symboliku ve volbě numera dresu však lze v sešívané kabině hledat téměř u každého.

Legendární Wayne Gretzky chtěl původně hrát se stejným číslem jako jeho velký idol Gordie Howe. Protože však byla devítka tehdy zabraná, zvolil devětadevadesátku, jež se později stala symbolem dřiny, úspěchů a rekordů. Podobným způsobem si vybral své oblíbené numero i slávistický snajpr Jaroslav Markovič. Jednašedesátka, se kterou bude nastupovat od příští sezony, pro něj ale má víc významů.

„Letos se vracím k číslu 61 a jsem za to moc rád. Mám ho už od juniorských let a je to takové moje šťastné číslo. Symbolik tam je víc. Jedna z nich je ta, že šest a jedna je sedm, což je magické číslo. S jednašedesátkou navíc nastupuje můj oblíbený hráč Rick Nash, kterého sleduju už dlouho.“

Preferovanou číslici má i zadák Peter Hraško. Původně hrál s jednadevadesátkou, v současné době však obléká dvaatřicítku. „Nejdřív jsem nosil číslo 91 podle roku svého narození. Později jsem to změnil. Dvaatřicítka je odkazem na datum narození mé přítelkyně, která se narodila 3. února,“ vysvětlil, proč číslo zápasového „trika“ vyměnil.

Jaroslav Markovič oblékal v loňské sezoně číslo 16, letos se vrací ke své oblíbené jednašedesátce.

S daty narození souvisí i patnáctka Milana Mikulíka. Ten své rozhodnutí o čísle dresu spojil s roky, kdy přišly na svět jeho dcery. „Se svým oblíbeným číslem 15 hraju už hodě let. Začalo to tím, když se mi v roce 2005 narodila první dcera. V roce 2010 přišla na svět druhá, a tak jsem spojil pětku a desítku, aby mi číslo na dresu tyhle šťastné okamžiky připomínalo. Od té doby se snažím si ho držet.“

Pro dvacetiletého Petra Tejrala bylo rozhodování o čísle dresu jednoduché. Vybral si osmnáctku, s níž nastupovali jak jeho tatínek, tak strýc. „Osmnáctku ale teď má Henri Tuominen, takže budu mít třiatřicítku,“ pověděla jedna z mladých nadějí ze slávistické kabiny.

K hrstce hráčů, kteří si čísla naopak vybírají náhodně, patří nová akvizice v mužstvu sešívaných Antonín Dušek. Ten své zamilované numero oproti většině ostatních spoluhráčů nemá. „Oblíbené číslo nemám. Ještě v juniorech jsem si kolikrát chtěl vzít po přestupu do nového týmu stejné číslo, jaké jsem měl v tom předchozím. Tam ho ale třeba už měl někdo jiný, tak jsem si vzal jiné. Teď mám třiačtyřicítku, ale hrál jsem i s dvanáctkou nebo čtyřiatřicítkou. Číslo je mi celkem jedno,“ uzavírá posila do útoku, která se do Slavie vrátila po pěti letech.