V polovině července se dvě slávistické mládežnické kategorie účastnily hokejového turnaje v daleké Číně. Nešlo ovšem jen o hokej, sešívaní mladíci měli možnost na vlastní oči vidět Velkou čínskou zeď, Letní palác v Pekingu nebo ochutnat pravé čínské kung-pao. „Celé jsme si to hodně užili a každý má spoustu zážitku, na které bude vzpomínat ještě za spoustu let,“ hodnotí trenér Kuna.

Cesta letadlem byla sice dlouhá, ale všem to celkem uteklo.

Každoročně bývá zvykem, že se hokejové týmy účastní turnajů v Německu, Švýcarsku nebo třeba na Slovensku, ale mít v programu podnik v Číně je hodně netradiční, přesto Slavia tuto možnost ráda využila. „Přišla nabídka z CEFC a česko-čínské komory, abychom se jako Slavia představili na turnaji v Číně. Pan Pomahač jako sekretář mládeže nás pak obvolal a my jsme mu potvrdili, že se určitě chceme účastnit,“ popisuje Kuna.

Objevil se ovšem jeden menší háček, organizátoři naplánovali turnaj v červenci, což je v Česku období, kdy mají hráči a volno a odpočívají před fyzicky náročnou přípravou na novou sezónu, ani to ale nezabránilo tomu, aby Slavia svoji účast nepotvrdila. „Přestože se jednalo o turnaj mimo sezónu, kdy spousta kluků jezdí na dovolenou s rodiči nebo si jiným způsobem užívají prázdniny, to pro nás byla hodně zajímavá nabídka,“ říká trenér.

„Před samotnou cestou ještě bylo potřeba zjistit, kdo všechno bude moci jet, a následně pro všechny zařídit víza, což sice bylo náročné, ale za ten zážitek to stálo,“ myslí si Kuna. „V souvislosti s vízy bych chtěl ještě poděkovat lidem česko-čínské komory, kteří nám v tom hodně pomohli a po celou dobu pobytu se o nás velmi dobře starali,“ dodává nový trenér mladšího dorostu.

Partnerem účasti slávistů na turnaji v Číně byl Czech Tourism.

Turnaj nabídl kvalitu, přijel i Jokerit nebo Chabarovsk

Slávisté na společné fotce s domácím Pekingem.

Do Číny nakonec odcestovaly dva týmy, 6. třída a loňská 8. třída, což jsou hráči, kteří budou letos hrát prvním rokem v mladším dorostu. K těm se přidali ještě tři o rok mladší hráči. Starší kategorie se střetla s Amurem Chabarovsk, domácím Pekingem a švédským Nordic Vikings. Mladší hráči pak změřili síly s Jokeritem, Pekingem a NY Islanders.

„Pokud budu mluvit za starší kategorii, kterou jsem měl na starost, tak turnaj hodnotím po sportovní stránce velmi dobře. Zápasy s Amurem Chabarovsk byly velmi nadstandardní, s Nordic Vikings se zase hrálo hodně tvrdě, chvílemi až na hranici faulů. Proti Pekingu jsme byli lepší, ale čínský hokej má určitě potenciál a v nejbližších letech se může hodně posunout,“ hodnotí Kuna.

Zážitky mimo hokej? Velká čínská zeď nebo nákupy

Sešívané naděje před Velkou čínskou zdí.

Kromě hokejových zápasů měli mladí slávisté dostatek času i na další program. „Organizátoři si pro nás druhý den po příletu připravili výlet na Velkou čínskou zeď a do Letního paláce. Hlavně pro nás dospělé to byl neuvěřitelný zážitek vidět několik tisíc kilometrů dlouhou zeď na vlastní oči,“ říká Kuna.

Nechyběla ani možnost nakupování, a tak se na konci turnaje všichni vydali do pekingského obchodního domu, který nese název Silk Street. „Pro kluky to byl obrovský zážitek, protože mohli s jednotlivými obchodníky smlouvat. Předháněli se tak, kdo vysmlouvá nejnižší cenu. Všichni nakonec utratili většinu peněz a domů přivezli několik suvenýrů,“ vypráví Kuna.

Jíst hůlkami není žádná hračka, přesvědčili se o tom i trenéři Kuna a Novák.

Během výletů na čínské památky vyzkoušeli slávisté i místní kuchyni, která na ně udělala velký dojem. Současně si vyzkoušeli i klasické čínské stolování u velkého kulatého stolu, který má otáčivý prostředek. „Je to něco jiného, každý u stolu může ochutnat trochu od všech jídel, stačí jen pootočit prostředek stolu,“ vypráví trenér.

Z jídla jsme byli všichni nadšení, pro některé kluky bylo trochu pálivější, ale jinak všem velmi chutnalo. Nejvíce nás nadchlo kung-pao, které se od toho v Česku hodně liší. Velmi dobře připravené ovšem byly i ryby nebo polévky,“ popisuje Kuna.

S jídlem je pro mladého trenéra spojena i jedna z nejvýraznějších vzpomínek. „Měli jsme možnost naučit se jíst hůlkami, což není vůbec jednoduché. Velmi těžké bylo zejména najít správný grif, jak na hůlky nabrat rýži. Hodně kluků s tím dost bojovalo a i já sám jsme s tím měl velké problémy,“ dodává s úsměvem na tváři Kuna.