Před týdnem se čtyřiadvacítce českých reprezentantů do 18 let splnil velký sen. Ve finále prestižního Memoriálu Ivana Hlinky porazili mužstvo USA 4:3 a stali se historicky první partou z Čech, jež na turnaji dokázala triumfovat. Nedílnou součástí úspěšného celku byl i sedmnáctiletý útočník Jan Kern, pro kterého znamenalo celkové vítězství jeden z nejzářivějších momentů dosavadní kariéry. Ve zlatém týmu navíc rozhodně nebyl jen do počtu, zastával funkci asistenta kapitána a v pěti zápasech pomohl čtyřmi asistencemi.

Čeští hokejoví mladíci věkové kategorie do 18 let napsali v druhém srpnovém týdnu malou sportovní pohádku, která musela zahřát u srdce snad všechny fanoušky napříč celou republikou. Po velkých bojích se Švýcarskem, Finskem, Švédskem a USA totiž v jihomoravské Břeclavi zvedli nad hlavu pohár pro vítěze slavného Memoriálu Ivana Hlinky.

Jan Kern se raduje z vítězného poháru společně se spoluhráči Hladoníkem a Nečasem.

V turnaji, jenž je velkou přehlídkou mladých talentů, přehráli takřka všechny své soupeře. Klopýtli jen jednou, když v základní skupině nestačili na stejně staré Američany a podlehli jim 2:4.

Porážku však nepříjemnému soupeři oplatili tím nejsladším způsobem a v nejpříhodnějším okamžiku– v nervydrásajícím finále, které ovládli díky Machalově vítězné trefě z 53. minuty. S trofejí se mohl přímo na ledě potěšit i Jan Kern, jeden z talentů sešívané mládeže.

„Memoriál Ivana Hlinky je super turnaj, kde se každý rok sejdou ti nejlepší hráči. Všichni jsme si ho parádně užili. Navíc když jsme ho dokázali i vyhrát, na to nikdo z týmu dlouho nezapomene. Byl to neuvěřitelný zážitek a výborná zkušenost do budoucna,“ ohodnotil atmosféru turnaje i pocity vítězů slávistický snajpr.

Rozpovídal se také o tom, jakým stylem se osmnáctce podařilo Memoriál vyhrát. „Většinu soupeřů se nám dařilo přehrávat, což jsme potvrdili i ve finále, kdy jsme byli aktivnějším týmem než USA.“ O svém podílu na závěrečné výhře mluvil skromně a s pokorou, naopak pochválil hru celé své formace. „Samozřejmě jsem rád, že jsem ve finále pomohl dvěma asistencemi k vítězství, ale ty góly byly perfektní prací celého útoku. Navíc jsme tam měli ještě další šance, škoda, že jsme těch gólů nevstřelili víc.“

S nadhledem navíc bral i funkci asistenta kapitána, již zastával po celou dobu turnaje. „Nikdo ty funkce moc nevnímal, každý se snažil plnit povinnosti a úkoly od trenérů, což se nám většinou dařilo. Nezáleží na tom, kdo je kapitán nebo asistent, hlavně když si všichni v týmu rozumí a dokážou si na ledě vyhovět."

Takhle se Jan Kern radoval se svými spoluhráči po historickém vítězství.

Poodkryl rovněž jeden z faktorů, díky němuž mužstvo sestavilo vítěznou skládačku až do konce. Důležitou roli totiž mohl hrát v nabitém programu i odpočinek. „Příliš volného času jsme neměli, protože jsme odehráli pět zápasů v šesti dnech. Když už jsme měli chvíli volno, tak jsme se snažili odpočívat, jelikož regenerace je hodně důležitá, aby nepřišlo nějaké zranění.“

O šanci v áčku se poperu, úspěch přeju i ostatním, říka Kern

Soudržností, bojovností, dravostí…Tím vším namíchali čeští reprezentanti sobě i svým trenérům pod vedením Václava Varadi opojný vítězný koktejl. Po převzetí trofeje, bujarých oslavách a ukončení turnaje se však všichni vrátili do svých klubů, kde se tvrdě trénuje na novou sezonu. Tréninkové dávky začal v pražském Edenu znovu polykat i Kern.

„Budu rád, když dostanu šanci v áčku, poperu se o šanci a budu se snažit plnit očekávaní trenéra tak, aby byl s mojí hrou spokojený a zařadil mě do sestavy pravidelně,“ řekl o plánech a přáních v blízké budoucnosti útočník se sedmadvacítkou na dresu. „Ostatním klukům přeju, aby na tom byli minimálně stejně a dařilo se jim v dospělém hokeji podle jejich představ,“ nezapomněl na závěr ani na své kamarády z reprezentace.