Mladší dorost už vyhlíží začátek nadstavbové části extraligy. Tam ji úspěšně vede trenérské duo Kuna – Dopita. První zmíněný kromě tréninku sešívaných nadějí bojuje i na hokejbalovém poli. Z pozice hlavního trenéra vede Kert Park Praha, kde dřív působil i jako hráč. Šéf střídačky sešívaných mladíků si ale musel protrpět i jednu nešťastnou událost, kdy nás svět tragicky opustil Libor Topolánek. „Nebylo to vůbec nic příjemného. Samozřejmě se to nikdo nesnaží přenášet někam jinam, ale v hlavě to prostě máte,“ říkal Kuna.

Mladší dorost má za sebou první část sezony. Jak se díváte na výsledky a jak odehranou část hodnotíte?
Když se podíváme na tabulku, určitě nemůžeme být extra spokojení. Z druhé strany proti předešlým sezonám jsme dostali velice vyrovnanou skupinu. S ohledem na přípravu a na vyrovnané zápasy je to pro kluky dobře. Hlavně jsem si hlídali, abychom se nedostali do nebezpečného pásma sestupu, což se nám díky náskoku povedlo. Určitě jsme si ale představovali, že budeme mít bodů víc.

To, že jste hráli s podobně sinými soupeři, se určitě muselo projevit i na výsledcích…
Sehráli jsme celou řadu zápasů, především v první půlce, které jsme buď ztratili v závěru, anebo se lámaly až v prodloužení. Kdybychom tedy měli o trocho víc štěstí, mohlo to být veselejší. To jsou ale jen kdyby. Mohlo to také být celé obráceně.

Na co se tedy nyní musíte hlavně zaměřit?
Pro nás je v tuto chvíli priorita, abychom pracovali tvrdě v tréninku, nastolili jasně daný řád a pravidla. Ani pro mě nebylo lehké spolupracovat od začátku sezony se třemi trenéry. Jsem rád, že se vše konečně ustálilo. Realizační tým i mužstvo už vystupuje jako celek. Věřím, že práce v trénincích a výsledky v zápasech budou konzistentnější. To bude kuprospěchu mužstva.

S jakými změnami můžeme v nadstavbě počítat?
Od druhé části budeme chtít dávat prostor hráčům mladších ročníků. Ty lepší hráče prokazující výkonnost a dobrou práci v tréninku chceme dávat k dispozici staršímu dorostu.

Hokejbalový vicemistr republiky

Vy ale kombinujete mladší dorost s trénováním hokejbalového týmu Kert Park Praha. Jak to zvládáte?
Je to samozřejmě náročné, nebudu říkat že ne. Hlavně pak po psychické stránce. V hokejbale jsem si zažil velmi náročné období s ohledem na událost, kterou jsme měli v klubu. Nebylo to vůbec nic příjemného. Samozřejmě se to nikdo nesnaží přenášet někam jinam, ale v hlavě to prostě máte. Nedá se to jen tak vypustit. Z hlediska sportovní stránky věci se nám ale poměrně daří. Úroveň je taky někde jinde než na Slavii. Pracujete s dospělýma chlapama, kteří už vědí, co chtějí. V týmu mám i borce, co prošli reprezentací. Tudíž je tam ta práce trochu jiná. Na druhou stranu skončím tady v sobotu trénink a hned spěchám na hokejbalový zápas. Přijedu večer domů a v neděli ráno hned na hokejový zápas. Psychické vypětí tam je. Kdyby mě to ale nebavilo, nemohl bych to dělat.

Sám jste v hokejbale vlastně nedávno prodělal přechod z hráče na trenéra…
Na podzim jsem musel nějak zareagovat na tu situaci v klubu… Letos jsem ale dokonce jednou nastoupil i jako hráč. V situaci, kdy jsme hráli za Libora Topolánka, který už není mezi námi, jsem se oblékl do dresu a odehrál extraligový zápas. Bez tréninku. Nebylo to ode mě asi to nejlepší. Věděl jsem ale, že to pro toho hráče musím udělat. Jinak se ale neplánuji z pozice hlavního trenéra někam vracet.

Kdybyste měl jmenovat váš největší úspěch, hledal byste spíš v hokejbale, nebo v hokeji?
Co se týká mužské kategorie, jednoznačně u hokejbalu. V jedné sezoně se nám podařilo stát se vicemistry republiky, vyhrát základní část. Byli jsme druzí na Evropském poháru. To se nedá moc s hokejovou kariérou, kterou jsem ukončil v juniorském věku, srovnávat. V tomto ohledu je na Slavii spousta úspěšnějších trenérů. U mládeže jsem ale měl tu čest potkat se tu s hráči jako Petr Jelínek, Kuba Klepiš, Roman Červenka… Z tohoto pohledu jsem tu vývojem mládeže prošel, takže vím, o čem to je. Ovšem na tu nejvyšší úroveň jsem v tomto směru nedosáhl. Budu jen rád, kdyby se to povedlo někomu z mých svěřenců.

Přátelský vztah s Jakubem Klepišem prý přetrvává dodnes…
Teď se tolik nevídáme. To bych asi lhal. Ale chodili jsme spolu sem i na základní školu. Samozřejmě s klukama se občas vidím. Pozdravíme se. Že bychom se ale vídali každý den na pivu, to ne. Není na to prostor. S lidmi, které tu potkávám, se vždy rád pozdravím. Ať už je to Petr Jelínek, Jirka Doležal nebo Tomáš Micka, vždy prohodíme pár slov. Toho času ale jak já, tak oni tolik, abychom se pravidelně vídali, nemáme.

Díky mládežnickým sezonám vám musela Slavia přirůst k srdci. Je to tak?
Jednoznačně. Drtivá většina lidí, co se kolem klubu pohybuje, Slavii prostě má v srdci. Proto jsem tady, proto to děláme, proto Slavii podporujeme. Činili jsme tak v těžkých dobách a chceme v tom pokračovat.

O motivaci tedy máte díky vztahu ke klubu postaráno…
Je to klub našeho srdce. Chceme ji dostat zpět tam, kam dle nás patří. Je k tomu třeba produkovat dobré mladé hráče, kteří budou schopní hrát extraligu na nejvyšší úrovní a probít se do NHL. Rádi bychom se vrátili k tomu, co tu bylo dřív na denním pořádku.